Wikipedie

Chlorid siřičitý

chemická sloučenina

Chlorid siřičitý je anorganická sloučenina s chemickým vzorcem SCl4. Chlorid siřičitý poprvé vyrobili v roce 1872 němečtí chemici August Michaelis a O. Schifferdecher.[2][3]

chlorid siřičitý
Obecné
Systematický názevChlorid siřičitý
Anglický názevSulfur tetrachloride
Německý názevSchwefeltetrachlorid
Sumární vzorecSCl4
Vzhledbílá až světle žlutá pevná látka
Identifikace
Registrační číslo CAS13451-08-6
PubChem13932016
SMILESS(Cl)(Cl)(Cl)Cl
InChIInChI=1S/Cl4S/c1-5(2,3)4
Key: JMPVZWBJWHQJDD-UHFFFAOYSA-N
Vlastnosti
Molární hmotnost173,88 g/mol
Teplota tání−31 °C
Teplota varu−20 °C (rozkládá se)
Rozpustnost ve voděrozkládá se ve vodě
Bezpečnost
GHS05 – korozivní a žíravé látky
GHS05
GHS09 – látky nebezpečné pro životní prostředí
GHS09
[1]
H-větyH314, H400[1]
P-větyP260, P264, P273, P280, P301+330+331, P302+361+354, P304+340, P305+354+338, P316, P321, P363, P391, P405, P501[1]
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Příprava

editovat

Chlorid siřičitý lze připravit reakcí chloridu sirnatého s chlorem při teplotě -80 °C:[4]

SCl2 + Cl2 → SCl4

Vlastnosti

editovat

Chlorid siřičitý byl připraven jako bílá až světle žlutá pevná látka. Chlorid siřičitý taje za současného rozkladu při teplotě nad −20 °C.[4] Jeho struktura je nejistá. Nejspíše se skládá z iontů SCl +
3 Cl−[5][6], jelikož podobné soli jsou známé s nekoordinujícími anionty.[7][8] Naproti tomu fluorid siřičitý je stabilní neutrální molekula.[9]

Reaktivita

editovat

Chlorid siřičitý se rozkládá při teplotě nad −30 °C na chlorid sirnatý a chlor:[4]

SCl4 → SCl2 + Cl2

Ve vodě snadno hydrolyzuje.[4][10] Chlorid thionylu vzniká jako meziprodukt:[11]

SCl4 + 2 H2O → SOCl2 + 2 HCl → SO2 + 4 HCl

Chlorid siřičitý je oxidován kyselinou dusičnou:

SCl4 + 2 HNO3 + 2 H2O → H2SO4 + 2 NO2 + 4 HCl

Odkazy

editovat

Reference

editovat

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Sulfur tetrachloride na anglické Wikipedii a Schwefeltetrachlorid na německé Wikipedii.

  1. ↑ a b c PUBCHEM. Sulfur tetrachloride. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. [cit. 2024-09-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ MICHAELIS, A.; SCHIFFERDECHER, O. Ueber die Existenz und die Dissociation des Vierfach‐Chlorschwefels. Berichte der deutschen chemischen Gesellschaft. 1872-07, roč. 5, čís. 2, s. 924–928. Dostupné online [cit. 2024-09-02]. ISSN 0365-9496. DOI 10.1002/cber.18720050296. (německy) 
  3. ↑ SOUKUP, Rolf Werner. Chemiegeschichtliche Daten anorganischer Substanzen [PDF online]. 2016-07-09, rev. 2020 [cit. 2024-09-02]. S. 136. Dostupné online. 
  4. ↑ a b c d BRAUER, Georg. Handbuch der präparativen anorganischen Chemie. [s.l.]: F. Enke 626 s. Dostupné online. ISBN 978-3-432-02328-1. S. 386. (německy) 
  5. ↑ STEUDEL, Ralf; SCHESCHKEWITZ, David. Chemistry of the Non-metals: Syntheses - Structures - Bonding - Applications. [s.l.]: De Gruyter 741 s. Dostupné online. ISBN 978-3-11-057805-8. S. 555–564. (anglicky) 
  6. ↑ STEUDEL, Ralf; JENSEN, Detlef; PLINKE, Bettina. Low Temperature Raman Spectra of Dichlorosulfane (SCl2), Tetrachlorosulfurane (SCl4), Dichlorodisulfane (S2Cl2) and Dichlorodiselane (Se2Cl2). Zeitschrift für Naturforschung B. 1987-02-01, roč. 42, čís. 2, s. 163–168. Dostupné online [cit. 2024-09-02]. ISSN 1865-7117. DOI 10.1515/znb-1987-0208. (anglicky) 
  7. ↑ GREENWOOD. Chemistry of the Elements. [s.l.]: Elsevier Science & Technology Books book s. Dostupné online. ISBN 978-0-08-037941-8. (anglicky) 
  8. ↑ CHRISTIAN, Beverly H.; COLLINS, Michael J.; GILLESPIE, Ronald J. Preparations, Raman spectra, and crystal structures of (SCl3)(SbCl6), (SeCl3)(SbCl6), (SBr1.2Cl1.8)(SbCl6), (TeCl3)(AlCl4) (triclinic modification), (TeCl3)(SbF6), (TeCl3)(AsF6), and (TeF3)2(SO4). Inorganic Chemistry. 1986-03, roč. 25, čís. 6, s. 777–788. Dostupné online [cit. 2024-09-02]. ISSN 0020-1669. DOI 10.1021/ic00226a012. (anglicky) 
  9. ↑ GOETTEL, James T.; KOSTIUK, Nathan; GERKEN, Michael. The Solid‐State Structure of SF 4 : The Final Piece of the Puzzle. Angewandte Chemie International Edition. 2013-07-29, roč. 52, čís. 31, s. 8037–8040. Dostupné online [cit. 2024-09-02]. ISSN 1433-7851. DOI 10.1002/anie.201302917. (anglicky) 
  10. ↑ ROTH, Lutz; WELLER, Ursula. Gefährliche chemische Reaktionen: Ausgabe 04/2021. [s.l.]: Ecomed Sicherheit Dimensions 5.0x12.0 cm, book s. Dostupné online. ISBN 978-3-609-48040-4. (německy) 
  11. ↑ HOLLEMAN, Arnold F.; WIBERG, Egon; WIBERG, Nils. Lehrbuch der anorganischen Chemie. [s.l.]: de Gruyter 2102 s. Dostupné online. ISBN 978-3-11-012641-9. (německy) 

Literatura

editovat
  • Preparation and use of sulfur tetrachloride derivatives of the formula [SA3+.MXn+1- ]. Původce vynálezu: Roger HULME. US. Patentový spis US4172115A. 1979-10-23. Dostupné: <online> [cit. 2024-09-02]. (anglicky)
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Chlorid_siřičitý&oldid=24269067“