Chlorid neodymnatý
Chlorid neodymnatý je anorganická sloučenina s chemickým vzorcem NdCl2.
| chlorid neodymnatý | |
|---|---|
 | |
| Obecné | |
| Systematický název | Chlorid neodymnatý |
| Anglický název | Neodymium(II) chloride |
| Německý název | Neodym(II)-chlorid |
| Sumární vzorec | NdCl2 |
| Vzhled | černá pevná látka |
| Identifikace | |
| Registrační číslo CAS | 25469-93-6 |
| PubChem | 57376283 |
| SMILES | [Cl-].[Cl-].[Nd] |
| InChI | InChI=1S/2ClH.Nd/h2*1H;/p-2
Key: YATFJWWYFCCTHZ-UHFFFAOYSA-L |
| Vlastnosti | |
| Molární hmotnost | 215,15 g/mol |
| Teplota tání | 840 °C (rozkládá se) |
| Struktura | |
| Krystalová struktura | Orthorombická |
| Hrana krystalové mřížky | a = 9,085 Å, b = 7,615 Å, c = 4,556 Å |
Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Příprava
editovatChlorid neodymnatý lze připravit redukcí chloridu neodymitého naftalenidem lithným nebo chloridem lithným v tetrahydrofuranu.[1]
Redukcí chloridu neodymitého kovovým neodymem vzniká při teplotě mezi 702 a 840 °C také chlorid neodymnatý:[2]
- 2 NdCl3 + Nd → 3 NdCl2
Vlastnosti
editovatChlorid neodymnatý je černá pevná látka, která se ve formě prášku jeví jako tmavě zelená. Je silně hygroskopický a lze ho skladovat a manipulovat s ním pouze pod vysušeným inertním plynem nebo ve vysokém vakuu. Na vzduchu nebo při styku s vodou se pohlcováním vlhkosti přeměňuje na hydráty, které jsou však nestabilní a rozkládají se za vývoje vodíku a vzniku chloridů-oxidů nebo hydroxidu neodymitého.[3] Chlorid neodymnatý krystalizuje v ortorombické soustavě, typu chloridu olovnatého (cotunnitu), s prostorovou grupou Pnma (číslo 62) a parametry mřížky a = 9,085 Å, b = 7,615 Å, c = 4,556 Å a Z = 4.[4][5]
Reference
editovatV tomto článku byly použity překlady textů z článků Neodymium(II) chloride na anglické Wikipedii a Neodym(II)-chlorid na německé Wikipedii.
- ↑ ROSSMANITH, K. Herstellung von Neodym(II)-chlorid in Lösung. Monatshefte für Chemie - Chemical Monthly. 1979-07, roč. 110, čís. 4, s. 1019–1023. Dostupné online [cit. 2024-08-06]. ISSN 0026-9247. DOI 10.1007/BF00906697. (německy)
- ↑ MEYER, G.; MORSS, Lester R. Synthesis of Lanthanide and Actinide Compounds. [s.l.]: Springer Science & Business Media 394 s. Dostupné online. ISBN 978-0-7923-1018-1. S. 161. (anglicky)
- ↑ Advances in Inorganic Chemistry and Radiochemistry. [s.l.]: Academic Press 383 s. Dostupné online. ISBN 978-0-08-057869-9. S. 18. (anglicky)
- ↑ BRAUER, Georg. Handbuch der präparativen anorganischen Chemie. [s.l.]: F. Enke 626 s. Dostupné online. ISBN 978-3-432-02328-1. S. 1081. (německy)
- ↑ FERGUSON, G.; TROTTER, J. Structure Reports for 1985, Volume 52A: Section I Metal Section II Inorganic Compounds. [s.l.]: Springer Science & Business Media 390 s. Dostupné online. ISBN 978-90-277-2385-7. S. 130. (anglicky)