Chlorid europnatý
Chlorid europnatý je anorganická sloučenina s chemickým vzorcem EuCl2.
| chlorid europnatý | |
|---|---|
 | |
 | |
| Obecné | |
| Systematický název | Chlorid europnatý |
| Anglický název | Europium(II) chloride |
| Německý název | Europium(II)-chlorid |
| Sumární vzorec | EuCl2 |
| Vzhled | bílá pevná látka |
| Identifikace | |
| Registrační číslo CAS | 13769-20-5 70442-98-7 (dihydrát) |
| EC-no (EINECS/ELINCS/NLP) | 237-386-7 |
| PubChem | 83719 |
| SMILES | Cl[Eu]Cl |
| InChI | InChI=1S/2ClH.Eu/h2*1H;/q;;+2/p-2
Key: BMANZYKPCBPZFG-UHFFFAOYSA-L |
| Vlastnosti | |
| Molární hmotnost | 222,86 g/mol |
| Teplota tání | 738 °C (1011 K)[1] |
| Teplota varu | 2190 °C (2460 K)[1] |
| Hustota | 4,86 g/cm3[2] |
| Rozpustnost ve vodě | rozpustný |
| Struktura | |
| Krystalová struktura | ortorombická |
Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Příprava
editovatChlorid europnatý lze připravit redukcí chloridu europitého plynným vodíkem při zvýšených teplotách:[3]
- 2 EuCl3 + H2 → 2 EuCl2 + 2 HCl
Při reakci bezvodého chloridu europitého s tetrahydridoboritanem lithným v tetrahydrofuranu vzniká také chlorid europnatý:[4]
Vlastnosti
editovatChlorid europnatý je bílá pevná látka. Krystalizuje v ortorombické krystalové soustavě s prostorovou grupou Pbnm (Číslo 62) typu chloridu olovnatého. Při vyšší teplotě krystalizuje do kubické krystalové soustavy s prostorou grupou Fm3 (Číslo 202).[2] Při ozáření ultrafialovým světlem, vykazuje chlorid europnatý světle modrou fluorescenci.[5] Chlorid europnatý může tvořit žlutý amonný komplex EuCl2·8NH3 a může se rozpustit na světle nažloutlý EuCl2·NH3.[3]
Chlorid europnatý může reagovat s hydridem europnatým v atmosféře vodíku při tlaku 120 bar za vzniku EuClH, který vykazuje zelenou fluorescenci.[6] Dihydrát je bílá pevná látka, která na denním světle světle modře fosforeskuje. Je velmi citlivý na oxidaci a vzduch a krystalizuje v monoklonické soustavě typu chloridu strontnatého s prostorovou grupou C2/c (Číslo 15) a parametry mřížky a = 1167,8 pm, b = 641,3 pm, c = 670,5 pm, β = 105,3°.[7]
Reference
editovatV tomto článku byly použity překlady textů z článků Europium(II) chloride na anglické Wikipedii a Europium(II)-chlorid na německé Wikipedii.
- ↑ a b POLYACHENOK, O. G.; NOVIKOV, G. I. Saturated vapor pressures of SmCl2, EuCl2, YbCl2. Zhurnal Neorganicheskoi Khimii. 1963, roč. 8, čís. 12, s. 2631–2634. ISSN 0044-457X.
- ↑ a b ANS, Jean d'; LAX, Ellen. Taschenbuch für Chemiker und Physiker. [s.l.]: Springer 1504 s. Dostupné online. ISBN 978-3-540-60035-0. S. 446-447. (německy)
- ↑ a b KLEMM, Wilhelm; DOLL, Walter. VI. The halides of bivalent europium: Measurements on the bivalent and the quadrivalent compounds of the rare earths. Zeitschrift für Anorganische und Allgemeine Chemie. 1939, roč. 241, s. 233–238. ISSN 0044-2313.
- ↑ ROSSMANITH, K.; MUCKENHUBER, E. Reaction of rare earth chlorides with lithium borohydride. Monatshefte fuer Chemie. 1961, roč. 92, s. 600–604. ISSN 0026-9247.
- ↑ HOWELL, J.K.; PYTLEWSKI, L.L. Synthesis of divalent europium and ytterbium halides in liquid ammonia. Journal of the Less Common Metals. 1969-08, roč. 18, čís. 4, s. 437–439. Dostupné online [cit. 2024-06-26]. DOI 10.1016/0022-5088(69)90017-4. (anglicky)
- ↑ KUNKEL, Nathalie; RUDOLPH, Daniel; MEIJERINK, Andries. Green Luminescence of Divalent Europium in the Hydride Chloride EuHCl. Zeitschrift für anorganische und allgemeine Chemie. 2015-06, roč. 641, čís. 7, s. 1220–1224. Dostupné online [cit. 2024-06-26]. ISSN 0044-2313. DOI 10.1002/zaac.201400531. (anglicky)
- ↑ BRAUER, Georg. Handbuch der präparativen anorganischen Chemie. [s.l.]: F. Enke 115 s. Dostupné online. ISBN 978-3-432-87813-3. S. 1083, 1093. (německy)