Wikipedie

Chemoterapie

(přesměrováno z Chemoterapeutika)

Chemoterapie je jakákoli léčebná terapie spočívající ve vpravování chemických látek do organismu. Jedná se například o antibiotikum, virostatika, antipyretika. V hovorové řeči se však pod pojmem chemoterapie myslí chemoterapie protinádorová, tedy léčba dávkami cytostatik, což jsou látky toxické pro buňky. Tato terapie svým zásahem do buněčného cyklu nádorové buňky brání této buňce v dalším dělení. Avšak tento postup není přesně zacílen, proto léčba cytostatiky postihuje i zdravé buňky.

Pacientka s karcinomem prsu léčená chemoterapií docetaxelem. Na rukou a nohou má studené rukavice botičky, aby se snížilo nežádoucí poškození nehtů.

Typy chemoterapie

editovat

Chemoterapie může být podávána jako součást jiné terapie nebo s jistým terapeutickým záměrem. Pro označení se používají následující přívlastky:

  • Adjuvantní – podává se po radikální operaci nebo po radioterapii s cílem podpořit účinek
  • Neoadjuvantní – podávaná před operací nebo radioterapií s cílem zmenšit nádorovou masu a tak usnadnit vlastní výkon
  • Kurativní – podání chemoterapie s cílem vyléčit. Někdy též radikální. Běžné jsou vysoké dávky a tedy i vyšší nežádoucí účinky.
  • Paliativní – podávaná pro zlepšení stavu bez cíle definitivně zlikvidovat nádor, ale pouze zamezit jeho růstu nebo dokonce dosáhnout různě dlouhé remise.

Historie

editovat

K prvním objevům cytostatik došlo po první světové válce při sledování vojáků, kteří byli v bitvě u Ypres zasaženi Yperitem (vzorec C4H8Cl2S). Na tělech vojáků postižených tímto plynem bylo možno vysledovat zhoubný účinek především na rychle se dělící buňky.

Účinky

editovat

Podstatou protinádorového působení cytostatik je především to, že na jejich účinek jsou citlivější právě buňky rychle se dělící. Za vyšší citlivostí nádorových buněk některých nádorů na cytostatika stojí to, že nádorové buňky mají obvykle větší či menší měrou poškozené opravné mechanizmy. Pokud je tedy cytostatikem zasažena zdravá buňka, má velkou šanci, že poškození opraví. Naopak nádorová buňka má šance na opravu nižší a s větší pravděpodobností zahyne. Některé typy nádorů však nejsou na cytostatika z různých důvodů citlivé, jejich podání by pak představovalo poškození nemocného. U nádorů se proto hovoří o několika vlastnostech v souvislosti s chemoterapií:

  • chemosenzitivita – nádor je citlivý na chemoterapii
  • chemokurabilita – nádor je citlivý na chemoterapii a navíc je podání cytostatik pro pacienta přínosné
  • chemorezistence – nádor není citlivý na chemoterapii

Příkladem takového extrémně citlivého a chemokurabilního nádoru je choriokarcinom – tento velmi rychle zabíjející nádor je léčitelný a v drtivé většině případů i vyléčitelný cytostatiky i ve stádiu orgánových metastáz. Podle rozsahu se v terapii používají protokoly založené na metotrexátu, aktinomycinu D, vepezidu, cyklofosfamidu a derivátech platiny (cis-platina a karboplatina).

Naopak příkladem nádorů, které jsou poměrně často chemorezistentní, jsou Maligní melanom nebo Grawitzův nádor ledvin. V obou případech se nádory léčí chirurgicky a biologickou terapií

Účinnost také komplikuje autofagie.[1]

Nežádoucí účinky

editovat

Nežádoucí účinky protinádorové chemoterapie lze rozdělit na:

  • Bezprostřední (hodiny – dny)
    • nausea (nevolnost) a zvracení
    • záněty žil
    • lokální nekrózy (odumření okrsku tkáně)
    • hyperurikémie – vysoká hladina kyseliny močové, která může vyvolat až dnavý záchvat
    • anafylaxe (alergická reakce)
    • selhávání ledvin
    • kožní rash (vyrážka)
    • teratogenní účinky (pokud je cytostatikum podáno těhotné ženě)
  • Časné (dny – týdny)
  • Oddálené (týdny až měsíce)
  • Pozdní (měsíce až roky)
    • sterilita
    • hypogonadizmus (snížená funkce pohlavních žláz)
    • sekundární nádory

Pro nemocné velmi nepříjemným nežádoucím účinkem chemoterapie je nauzea (nevolnost) a zvracení. Míra vyjádření je závislá na typu použitého cytostatika. Léčebné protokoly, které obsahují cytostatika se známým velkým potenciálem vyvolat nevolnost a zvracení, automaticky obsahují i léky tuto nevolnost tlumící. Podání chemoterapie bez dostatečné péče o vyvolanou nevolnost, a to včetně prevence vzniku takové nevolnosti, může být hodnocena jako non lege artis postup. V prevenci a terapii zvracení se používají zejména:

Život ohrožující komplikací chemoterapie může být také aplastická anémie (dřeňový útlum)- onemocnění postihující kmenovou buňku krvetvorby, projevující se závažným poklesem počtu všech krevních elementů (červených a bílých krvinek a krevních destiček). V léčbě se využívá autologní transplantace krvetvorných kmenových buněk – z kostní dřeně, periferní krve a pupečníkové krve.

Příčinou sterility je obvykle to, že pohlavní buňky jsou na působení cytostatik poměrně citlivé. Situace se řeší tím, že se mladým nemocným nabízí ještě před zahájením terapie, kde hrozí sterilita, odběr pohlavních buněk a po vyléčení IVF.

Vážným problémem jsou i sekundární nádory, tedy nádory, které se objevují několik let po vyléčení nádoru a nejde o relapsy (znovuvzplanutí) původní choroby. Tyto nádory se obvykle vyznačují silnou malignitou a odolností vůči terapii.

Některé skupiny cytostatik mohou mít další nežádoucí účinky. Například cyklofosfamid může způsobit hemorhagickou cystitidu (zánět močového měchýře spojený s krvácením), cytostatika ze skupiny antracyklinů mohou být toxický pro srdeční sval, taxany nebo vinkristin mohou způsobovat poruchy periferních nervů.

Příklad cytostatika

editovat

Docetaxel – C43H53NO14

 
Cytostatikum

Reference

editovat
  1. ↑ PAZDERA, Josef. Smutný poznatek pro chemoterapii. osel.cz [online]. 2014-04-09 [cit. 2020-12-10]. Dostupné online. 

Literatura

editovat
  • Pavel Klener: Chemoterapie – minimum pro praxi, Triton, Praha 1999, ISBN 80-7254-028-9
  • Jiří Vorlíček a kolektiv: Chemoterapie a vy, Medical Tribune CZ, Praha 2013, ISBN 978-80-87135-51-8

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Chemoterapie&oldid=24141734“