Charles-Joseph-Eugène Ruch

francouzský římskokatolický duchovní, biskup štrasburský

Charles-Joseph-Eugène Ruch (24. září 1873, Nancy29. srpna 1945, Štrasburk) byl francouzský římskokatolický duchovní, biskup štrasburský. Před jmenováním do Lyonu, zastával úřad biskupa v Nancy, se kterým je spjat titul primas lotrinský.[1]

Jeho Excelence
Charles Ruch
biskup štrasburský
Charles-Joseph-Eugène Ruch (fotografie, před rokem 1913)
Charles-Joseph-Eugène Ruch (fotografie, před rokem 1913)
Církevřímskokatolická
Provinciebesançonská
Diecézeštrasburská
SídloŠtrasburk
PředchůdceAdolf Fritzen
NástupceJean-Julien Weber
Svěcení
Kněžské svěcení11. července 1897
Biskupské svěcení16. července 1913
světitel arcibiskup François-Léon Gauthey
1. spolusvětitel arcibiskup Henri-Victor Altmayer
2. spolusvětitel Alphonse-Gabriel-Pierre Foucault
Osobní údaje
Datum narození24. září 1873
Místo narozeníNancy, Francie Francie
Datum úmrtí30. srpna 1945 (ve věku 71 let)
Místo úmrtíŠtrasburk, Francie Francie
Národnostfrancouzská
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Charles-Joseph-Eugène Ruch se narodil v září 1873 v Nancy otci protestantovi a matce katoličce.[2] Na kněze byl vysvěcen ve svých 23 letech v roce 1897. Papež Pius X. ho jmenoval pomocným biskupem pro diecéze Nancy-Toul a udělil mu titulární diecézi v Gerase. Po smrti Mons. Turinaze, biskupa z Nancy v roce 1918 byl Charles jmenován jeho nástupcem jako sídelní biskup a primas lotrinský.[p 1][1]

Po uzavření mírové smlouvy z Versailles v roce 1919 rezignoval Mons. Fritzen na úřad biskupa štrasburského, protože území diecéze bylo připojeno k Francii. Papež biskupa Fritzena jmenoval titulárním arcibiskupem a emeritoval jej.[p 2] Na jeho místo byl jmenovaný Charles Ruch, coby rodilý lotrinčan.[2] Na jeho místo v Nancy byl jmenován Mons. de la Celle.

Byl dekorován řádem čestné legie v roce 1915. Povýšen na důstojníka řádu byl v roce 1921 a v roce 1931 na komandéra.[2] Mons. Ruch vedl štrasburskou diecézi v meziválečném období a během druhé světové války. Zemřel po jejím konci v roce 1945.[3]

Biskupská genealogie

editovat

Následující tabulka obsahuje genealogický strom, který ukazuje vztah mezi svěcencem a světitelem – pro každého biskupa na seznamu je předchůdcem jeho světitel, zatímco následovníkem je biskup, kterého vysvětil.[4] Biskup Ruch patří k linii kardinála Rebiby. Rekonstrukcím a vyhledáním původu v rodové linii ze zabývá historiografická disciplína biskupská genealogie.

  1. kardinál Scipione Rebiba
  2. kardinál Giulio Antonio Santorio
  3. kardinál Girolamo Bernerio, OP
  4. arcibiskup Galeazzo Sanvitale
  5. kardinál Ludovico Ludovisi
  6. kardinál Luigi Caetani
  7. kardinál Ulderico Carpegna
  8. kardinál Paluzzo Paluzzi Altieri Degli Albertoni
  9. papež Benedikt XIII.
  10. papež Benedikt XIV.
  11. papež Klement XIII.
  12. kardinál Marcantonio Colonna
  13. kardinál Giacinto Sigismondo Gerdil, B
  14. kardinál Giulio Maria della Somaglia
  15. kardinál Carlo Odescalchi, SJ
  16. kardinál Costantino Patrizi Naro
  17. kardinál Lucido Maria Parocchi
  18. papež Pius X.
  19. arcibiskup François-Léon Gauthey
  20. biskup Charles Ruch

Galerie

editovat

Poznámky

editovat
  1. Mons. Turinaz byl sídelním biskupem v Nancy, primasem lotrinským a titulárním arcibiskupem.
  2. Mons. Fritzen byl v okamžiku rezignace na úřad sídelního biskupa ve věku 80 let. Po roce 1983 (dle nové úpravy CIC je po dosažení kanonického věku biskup povinen odeslat papeži rezignaci na obdobný úřad ve věku 75 let nejpozději).

Reference

editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Charles Ruch na francouzské Wikipedii.

  1. a b Mgr Charles Ruch (1873-1945), chanoine d’honneur [online]. chapitre-frejus-toulon.fr [cit. 2020-12-03]. Dostupné online. (francouzsky) 
  2. a b c Mgr Charles Ruch, l’évêque de tous les combats [online]. fr.aleteia.org [cit. 2020-12-03]. Dostupné online. (francouzsky) 
  3. Histoires 14-18 : Monseigneur Ruch [online]. france3-regions.francetvinfo.fr [cit. 2020-12-03]. Dostupné online. (francouzsky) 
  4. SODANO, Angelo. Ordinazione episcopale di Mons. Dominique Mamberti: Omelia del cardinale Angelo Sodano. L'Osservatore Romano. 2002-07-03, s. 4. Dostupné online [cit. 2022-10-30]. (italsky) 

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat