Chariovalda
Chariovalda také Chariovald či Cariovalde (1. století př. n. l. - 16 Idistaviso) byl germánský vůdce a válečník kmene Batavů ve službách Římské říše.[1]
| Chariovalda | |
|---|---|
| Narození | 1. století př. n. l. |
| Úmrtí | 16 Germánie |
| Vojenská kariéra | |
| Sloužil | Starověký Řím |
| Velel | Ala Batavorum |
| Války | Římsko-germánské války |
| Bitvy | bitva na pláni Idistaviso |
Chariovalda je pravděpodobně latinizace germánského antroponyma Hariwald, složeného ze slov hari („armáda“) a wald („kdo vládne“), což znamená „vůdce armády“.[2]
Jako spojenec Římanů se účastnil odvetných bitev vedených v Germánii generálem Germanicem proti germánské koalici vytvořené cheruským vojevůdcem Arminiem. Padl v bitvě na pláni Idistaviso v roce 16.[3][4]
Poslední bitvu a smrt Chariovaldy popsal římský historik Tacitus ve svých letopisech Annales.[5] Germáni zaujali pozici na druhé straně řeky Visurgis, přičemž římský generál Germanicus, aby nevystavil římské legie nebezpečí, vyslal přes brod řeky dvě kavalérie pod velením centurionů Stertinia a Aemilia, z nichž každá na Germány zaútočila z jiného místa, aby odvrátily pozornost od hlavního útoku.[6] Chariovalda s batavskými vojáky zaútočil ve střední části, v místech kde byl silný proud řeky.[5] Cheruskové toho využili a předstíraným útěkem Chariovaldu s vojskem vylákali na otevřenou pláň obklopenou lesními průsmyky. Když byli batavští bojovníci na otevřené pláni, Cheruskové se obrátili a zahájili náhlý protiútok, přičemž zneškodnili všechny, kteří se jim postavili na odpor. Zbytek vojsk donutili k ústupu tím, že je hnali před sebou. Když unikajícím Batavům docházeli síly zaujali kompaktní seskupení a bránili se bojem zblízka, jiní střelami z dálky. Chariovalda, po dlouhé obraně před nepřátelskou zuřivostí a povzbuzování svých mužů k prolomení husté formace nepřítele se sám vrhl do největší vřavy. Padl uprostřed spršky šipů s probodnutým koněm pod ním.[7] Kolem něho padlo i mnoho urozených batavských bojovníků. Zbytek Batavů se zachránil buď vlastními silami či byli zachráněni přijíždějícími kavalériemi vedenými Stertiniem a Aemiliem.[5]
Chariovalda je Tacitem označován pouze všeobecným pojmenováním vojevůdce (dux), a nikoliv jako praefectus, což naznačuje, že šlo o spojence. V této době se však už pravděpodobně jednalo o auxiliární jednotku Ala Batavorum.[8]
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ PETRÉ, Peter; CUYCKENS, Hubert; D'HOEDT, Frauke. Sociocultural Dimensions of Lexis and Text in the History of English. [s.l.]: John Benjamins Publishing Company Dostupné online. ISBN 978-90-272-6399-5. S. 34. (anglicky)
- ↑ REY, Alain. Dictionnaire Historique de la langue française. [s.l.]: NATHAN, 2011. 4833 s. Dostupné online. ISBN 978-2-321-00013-6. (francouzsky)
- ↑ Das grosse Conversations-Lexicon für die gebildeten Stände: In Verbindung mit Staatsmännern, Gelehrten, Künstlern und Technikern herausgegeben von J. Meyer. [Abth I], Bd.i-vi; vii, Abth.1,3-4;viii-xxiii;II,i-xv (in 45 volumes).. [s.l.]: Druck und Verlag des Bibliographischen Instituts Dostupné online. (německy)
- ↑ STACKE, Ludwig. Deutsche Geschichte - Book 1. Kalifornská univerzita: Velhagen and Klasing, 1880. Dostupné online. S. 51. (německy)
- ↑ a b c TACITUS; CHURCH, Alfred John; BRODRIBB, William Jackson. The Annals 2.11 [online]. The Internet Classics Archive [cit. 2023-02-12]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ STACKE, Ludwig. Deutsche Geschichte: Erster Band. [s.l.]: BoD – Books on Demand Dostupné online. ISBN 978-3-368-22888-0. S. 51. (německy)
- ↑ Meyer's Geschichts-Bibliothek für allgemeine Kunde des Kultur- und Völkerlebens. [s.l.]: Bibliograph. Institut 221 s. Dostupné online. (německy)
- ↑ ANTOŠ, Tomáš. Lučištníci v římském vojsku v období pozdní republiky a principátu. is.muni.cz [online]. Masarykova univerzita Filozofická fakulta [cit. 2023-02-14]. Dostupné online.
Externí odkazy
editovatTACITUS; CHURCH, Alfred John; BRODRIBB, William Jackson. The Annals Book 2.12 [online]. The Internet Classics Archive [cit. 2023-02-12]. Dostupné online. (anglicky)