Wikipedie

Cerkáriová dermatitida

Cerkáriová dermatitida je alergické kožní onemocnění savců (vč. člověka) vyvolané průnikem cerkárií ptačích motolic (Schistosomatidae) do kůže náhodného hostitele. Vznik makulopapulózní vyrážky je způsoben zánětlivou imunitní reakcí hostitele v okolí uhynulých těl parazitů. Nejvíce pacientů se cerkáriovou dermatitidou nakazí během koupání v přírodních nádržích, v nichž se vyskytují plži vylučující infekční larvální stadia ptačích motolic (cerkárie). Kvůli zvyšujícímu se počtu diagnostikovaných případů je toto onemocnění označováno jako „emerging infectious disease”.[1]

Cerkáriová dermatitida
Cerkáriová dermatitida vyvolaná druhem Trichobilharzia szidati
Cerkáriová dermatitida vyvolaná druhem Trichobilharzia szidati
Klasifikace
MKN-10B65.3
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Původci onemocnění

editovat
 
Cerkárie motolice Trichobilharzia szidati způsobující cerkáriovou dermatitidu.

Zástupci ptačích schistosom (čeleď Schistosomatidae) způsobující cerkáriovou dermatitidu se vyskytují ve vodách celého světa kromě Antarktidy. Jejich výskyt je podmíněn přítomností ptačích definitivních hostitelů a mezihostitelských plžů, vůči kterým jsou parazité úzce specializováni. Podle obývaného stanoviště rozdělujeme ptačí schistosomy na druhy sladkovodní (např. rody Trichobilharzia, Bilharziella, Dendritobilharzia) a mořské (např. rody Austrobilharzia, Ornithobilharzia).[1][2]

Ve střední Evropě se na nejvíce počtech případů cerkáriové dermatitidy podílí ptačí motolice rodu Trichobilharzia (T. szidati, T. regenti, T. franki).[3] Rody ptačích schistosom běžně se vyskytujících na území ČR představuje následující tabulka.[1][4]

Rod Mezihostitel (čeleď plžů) Definitivní hostitel (řád ptáků) Prokázaný původce cerkáriové dermatitidy
Bilharziella   okružákovití vrubozobí, krátkokřídlí, brodiví, potápky ano
Dendritobilharzia    okružákovití vrubozobí, krátkokřídlí, veslonozí, potáplice ne
Trichobilharzia plovatkovití vrubozobí ano

Životní cyklus ptačích motolic z čeledi Schistosomatidae zahrnuje stejně jako u lidských schistosom dva hostitele, jsou jimi plicnatí plži (mezihostitelé) a ptáci (definitivní hostitelé). V definitivním hostiteli dochází k pohlavnímu rozmnožování dospělých jedinců, kteří produkují vajíčka. Z nich se líhnou první larvální stádia tzv. miracidia, penetrující mezihostitelské plže. Po asexuálním namnožení parazita uvnitř těchto plžů dochází k uvolnění dalších larválních stádií – cerkárií. Cerkárie ve vodě aktivně vyhledávají vhodné definitivní hostitele, do nichž posléze pronikají. Při penetraci pokožky hostitele cerkárie navíc odhazují své ocásky, čímž se mění na poslední subadultní stádia tzv. schistosomula. Ta migrují tělem definitivního hostitele na místo své definitivní lokalizace, kde dospívají a pohlavně se množí. Podle finální lokalizace můžeme rozlišit ptačí schistosomy viscerální, které dospívají v cévách vnitřních orgánů (např. Trichobilharzia szidati obsazuje cévy v blízkosti střev), a schistosomy nazální (např. Trichobilharzia regenti obsazující nosní sliznici).[5]

Savci, včetně člověka, představují v životním cyklu ptačích motolic tzv. náhodné hostitele, ve kterých parazité nedokáží dokončit svůj vývoj, jelikož jsou zlikvidováni imunitním systémem hostitele, a to z velké většiny již při penetraci pokožky nebo následně při případné migraci organismem.[6][7] Záměna definitivního ptačího hostitele za náhodného savčího hostitele je způsobena podobným složením mastných kyselin a dalších chemických látek (cholesterol, ceramidy apod.) na pokožce teplokrevných obratlovců (ptáků a savců).[8]

Epidemiologie a rozšíření

editovat

První případy cerkáriové dermatitidy byly popsány již ve 20. letech 20. století.[9][10] K současnému nárůstu diagnostikovaných případů přispívá největší měrou kromě rozšiřujícího se povědomí o ptačích schistosomách také celosvětové oteplování a eutrofizace vodních nádrží.[1][3] Uvolňování cerkárií z mezihostitelských plžů je totiž vysoce citlivé na vnější teplotu (ideálně 17–25 °C). Na druhé straně obohacování půdy o dusík a fosfor zapříčiňuje zkvalitnění životaschopnosti plžů, a tedy i přítomných larválních stádií parazita. I přes to jsou celkové záznamy dokumentující výskyt cerkáriové dermatitidy výrazně podhodnoceny, neboť při primárních infekcích může být průběh onemocnění téměř bezpříznakový či při mírných projevech lehce zaměnitelný s hmyzím kousnutím.[1][3]

Ptačí motolice způsobující cerkáriovou dermatitidu se nachází ve sladkých i slaných vodách po celém světě. V Evropě pochází nejvíce záznamů o výskytu cerkáriové dermatitidy z území České republiky, Rakouska, Německa, Francie, Norska či Islandu, což však nevylučuje výskyt případů i v jiných zemích.[3]

V České republice jsou původci cerkáriové dermatitidy nacházeni především ve stojatých vodách, přičemž nejvíce případů je popisováno z přírodních koupališť.[4][11][12] V posledních letech byla cerkáriová dermatitida zaznamenána a potvrzena na koupacích plochách v Příbrami [13], Sokolově [14], Plzni [15], Zákupech [16], Karlových Varech[17][18], Brušperku[19][20], Říčanech[21][22], Vrchlabí[23], Jetřichovicích[24], Proboštově[25] či Praze[26][27][28].

Státní zdravotní ústav doporučuje označit jakost vody s výskytem cerkárií působících dermatitidu jako zhoršenou (stupeň 3) nebo nevhodnou ke koupání (stupeň 4).[29]

Klinické příznaky, diagnostika a terapie

editovat
 
Červené skvrny (makuly), časný projev cerkáriové dermatitidy.

Cerkáriová dermatitida se projevuje jako vyrážka reprezentovaná nejprve růžovými, asi 2 mm v průměru velkými makulami, později papulami. Ty se vytvářejí v místě penetrace cerkárií (i pod oblečením) běžně do 2. dne po infekci a následně po 2–3 týdnech mizí.[30] Klasickým projevem je nepříjemné svědění způsobující v některých případech i nespavost. U citlivějších jedinců se dále můžeme setkat s horečnatými stavy, zduřením lymfatických uzlin, edémy apod. Intenzita a rychlost nástupu obranné je reakce je kromě citlivosti jednotlivce podmíněna i množstvím penetrujících cerkárií a hlavně předešlým setkáním s cerkáriemi, kdy při primárních infekcích se žádné symptomy objevit nemusí.[30][31][32][33]

Diagnostika cerkáriové dermatitidy je problematická.[30] Kožní projevy vyvolané cerkáriemi se podobají projevům bakteriální dermatitidy, kontaktní dermatitidy, hmyzího kousnutí nebo požahání medúzami nebo jinými žahavci. Cerkárie v kůži lze prokázat biopsií papul do 48 hodin od infekce. Cerkáriovou dermatitidu také může indikovat zvýšený počet eosinofilních granulocytů (především u opakovaně exponovaných osob), hladiny imunoglobulinů E (IgE) však zvýšené být nemusejí.[30] Léčba cerkáriové dermatitidy je pouze symptomatická (nikoliv kauzální) a spočívá ve zmírnění intenzity svědění a vyrážky. V mírných případech lze využít například hořčičný olej, v těžších případech lze použít systémová antihistaminika (hydroxyzin), případně kortikosteroidy (hydrokortizon).[34]

Prevence

editovat
 
Mechanické odstraňování plžů na pobřeží jezera Annecy ve Francii, jeden z možných způsobů boje s cerkáriovou dermatitidou.

V současnosti nejsou dostupná žádná univerzální preventivní opatření, která by výskyt cerkáriové dermatitidy spolehlivě regulovala, vždy je třeba přihlížet k podmínkám dané vodní nádrže.[1]

Možností, jak na lokalitě eliminovat riziko cerkáriové dermatitidy, je několik:

  1. Cílení na definitivní hostitele s dospělými červy:
    • lovení a zastrašování vodního ptactva
    • zákaz krmení vodního ptactva
    • ošetření infikovaných vodních ptáků antihelmintiky (např. praziquantel).
  2. Cílení na mezihostitele s larválními stádii:
    • mechanická likvidace plžů
    • využití moluskocidů
    • manuální odlov plžů
    • vysazení predátorů plžů
    • vysazení antagonistických motolic.
  3. Cílení na miracidia a cerkárie:
    • vysazení predátorů cerkárií a miracidií (např. někteří kroužkovci),
    • vysazení konkurenčních druhů plžů, v nichž se paraziti nevyvíjejí.[35]
  4. Osobní preventivní opatření:
    • vyhnutí se mělkým vodám s výskytem plžů
    • omezení koupání v ranních hodinách (závisí na dynamice vylučování cerkárií)
    • aplikace ochranných krémů proti cerkáriím (krémy na bázi niklosamidu).[36]

Odkazy

editovat

Reference

editovat
  1. ↑ a b c d e f HORÁK, P., MIKEŠ, L., LICHTENBERGOVÁ, L., SKÁLA, V., SOLDÁNOVÁ, M., BRANT, S.V. Avian schistosomes and outbreaks of cercarial dermatitis. Clin. Microbiol. Rev., 2015, 28, 165–190.
  2. ↑ KOLÁŘOVÁ, L. Schistosomes causing cercarial dermatitis: a mini-review of current trends in systematics and of host specificity and pathogenicity. Folia Parasitol. (Prague), 2007, 54, 81–87.
  3. ↑ a b c d SOLDÁNOVÁ, M., SELBACH, C., KALBE, M., KOSTADINOVA, A., SURES, B. Swimmer's itch: etiology, impact, and risk factors in Europe. Trends Parasitol, 2013, 29, 65–74.
  4. ↑ a b KOLÁŘOVÁ, L., HORÁK, P., SITKO, J. Cercarial dermatitis in focus: Schistosomes in the Czech Republic. Helminthologia, 1997, 34, 127–139.
  5. ↑ HORÁK, P., MIKEŠ, L. Helmintologie. In HORÁK, P., VOLF, P. (Ed.). Paraziti a jejich biologie. 1. vyd. Praha: Triton, 2007. ISBN 978-80-7387-008-9.
  6. ↑ LICHTENBERGOBÁ, L., LASSMANN, H., JONES, M.K., KOLÁOVÁ, L., HORÁK, P. Trichobilharzia regenti: host immune response in the pathogenesis of neuroinfection in mice. Exp. Parasitol., 2011, 128, 328–335.
  7. ↑ KOUŘILOVÁ, P., HOGG, K.G., KOLÁŘOVÁ, L., MOUNTFORD, A.P. Cercarial dermatitis caused by bird schistosomes comprises both immediate and late phase cutaneous hypersensitivity reactions. J. Immunol., 2004, 172, 3766–3774.
  8. ↑ FEILER, W., HAAS, W. Trichobilharzia ocellata: chemical stimuli of duck skin for cercarial attachment. Parasitology, 1988, 96, 507–517.
  9. ↑ CORT, W.W. Schistosome dermatitis in the United States (Michigan). JAMA, J. Am. Med. Assoc., 1928, 90, 1027–1029.
  10. ↑ CORT, W.W. Further observations on schistosome dermatitis in the United States (Michigan). Science., 1928, 68, 388.
  11. ↑ CHVÁTALOVÁ, M., PUMANN, P., KOŽÍŠEK, F., JELIGOVÁ, H.(2013).Onemocnění zkoupacíchvod  v České republice. In ŘÍHOVÁ-AMBROŽOVÁ, J. (Ed). Sborník  konference Vodárenská biologie 2013. 1. vyd. Chrudim: Vodní zdroje EKOMONITOR, 2013. ISBN 978-80-86832-70-8
  12. ↑ Koupání v přehradách. dTest [online]. 08/2019 [cit. 2019-08-06]. Dostupné online. 
  13. ↑ REDAKCE. Hygienici varují před koupáním v Nováku. Příbramský deník [online]. 2014 [cit. 2016-05-25]. Dostupné z: http://pribramsky.denik.cz/zpravy_region/hygienici-varuji-pred-koupanim-v-novaku-20140729.html.
  14. ↑ ČURLINOVÁ, K. Svědivé pupeny a vyrážka, víkendové koupání se některým lidem nevyplatilo. Sokolovský deník [online]. 2015 [cit. 2016-01-31]. Dostupné z: www.sokolovsky.denik.cz/zpravy_region/svedive-pupeny-a-vyrazka-vikendove-koupani-se-nekterym-lidem-nevyplatilo-20150612.html.
  15. ↑ NEDVĚD, J. Bolevák není vhodný ke koupání, přemnožené larvy mohou zalézt pod kůži. IDNES [online]. 2013 [cit. 2016-01-31]. Dostupné z: www.plzen.idn–es.cz/larvy-v-boleveckem-rybniku-ddo-/plzen-zpravy.aspx?c=A13–0711_103747_plzen-zpravy_ban[nedostupný zdroj].
  16. ↑ REDAKCE ČTK. Voda v zákupském koupališti obsahuje cerkárie. Způsobují svědivou vyrážku. Českolipský deník [online]. 2015 [cit. 2016-01-31]. Dostupné z: www.ceskolipsky.denik.cz/zpravy_region/voda-v-zakupskem-koupalisti-obsahuje-cerkarie-zpusobuji-svedivou-vyrazku-20150612.html.
  17. ↑ ZEDNÍK, V. Koupání na Rolavě svědí, stěžují si plavci. Hygienici hledají parazity IDNES [online]. 2014 [cit. 2016-05-25]. Dostupné z: http://vary.idnes.cz/plavcum-hrozi-kozni-onemocneni-d35-/vary-zpravy.aspx?c=A140808_164010_vary-zpravy_pkz
  18. ↑ REDAKCE. Po koupání v Kolováku skončili lidé v nemocnici. karlovarsky.denik.cz. 2018-08-16. Dostupné online [cit. 2019-07-08]. 
  19. ↑ HAVLÍČKOVÁ, Iva. Koupání ve vodní nádrži Brušperk je podle hygieniků stále rizikové. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 13/07/2016 [cit. 25/07/2017]. Dostupné online. 
  20. ↑ MUDRA, Radim; DOLEŽÍLKOVÁ, Jana. Determinace cerkárií vyloučených z plžů v koupací oblasti Brušperk. Zdravotní ústav se sídlem v Ostravě [online]. 10/09/2015 [cit. 25/07/2017]. Dostupné online. 
  21. ↑ Marvánek: Cerkárie na Marvánku prokázány. Město Říčany [online]. 26/06/2017 [cit. 25/07/2017]. Dostupné online. 
  22. ↑ Ve vyčištěném rybníku Marvánek jsou cerkárie.... | Naše voda. www.nase-voda.cz [online]. [cit. 2018-07-12]. Dostupné online. 
  23. ↑ Krkonoše mají osvěžení nejen pro turisty, Vrchlabí opravilo Kačák. iDNES.cz [online]. 2018-06-16 [cit. 2018-06-18]. Dostupné online. 
  24. ↑ Přibylo sinic, v části přírodních koupališť v Česku se lidé nemají koupat. Naše voda [online]. 2019-07-26 [cit. 2019-07-27]. Dostupné online. 
  25. ↑ Přísný zákaz vstupu do Proboštovského rybníka. Nebezpeční ohrožení zdraví! - Obec Proboštov. www.ouprobostov.cz [online]. [cit. 2023-07-01]. Dostupné online. 
  26. ↑ NOVOTNÁ, Eliška. Hygienici potvrdili výskyt původců kožního onemocnění. Lhotka byla uzavřena. Pražský deník. 2023-06-23. Dostupné online [cit. 2023-07-01]. 
  27. ↑ MČ Praha 4: Životní prostředí a čistota - Koupaliště Lhotka je pro veřejnost uzavřeno. www.praha4.cz [online]. [cit. 2023-07-01]. Dostupné online. 
  28. ↑ Hygienická stanice hlavního města Prahy. Koupaliště Lhotka zatím nadále uzavřeno, kvalita vody na ostatních pražských koupacích místech dobrá. www.hygpraha.cz [online]. 2023-06-30 [cit. 2023-07-01]. Dostupné online. 
  29. ↑ PUMANN, Petr. Metodické informace pro KHS před koupací sezónou 2017. Státní zdravotní ústav [online]. 2017, 2017-06-05 [cit. 2018-08-10]. Dostupné z: http://www.szu.cz/tema/zivotni-prostredi/metodicke-informace-pro-khs-pred-koupaci-sezonou-2017 Archivováno 10. 8. 2018 na Wayback Machine.
  30. ↑ a b c d MACHÁČEK, Tomáš; TURJANICOVÁ, Libuše; BULANTOVÁ, Jana, et al. Cercarial dermatitis: a systematic follow-up study of human cases with implications for diagnostics. Parasitology Research. 2018-10-09. Dostupné online [cit. 2018-10-15]. ISSN 0932-0113. DOI 10.1007/s00436-018-6095-0. (anglicky) 
  31. ↑ KOLÁŘOVÁ, L. Cerkáriová dermatitida stále aktuální – spektrum patogenních agens a jejich vývoj v nespecifickém hostiteli. Remedia - Klinická mikrobiologie. 1999, 3, 260–267.
  32. ↑ KOUŘILOVÁ, P., HOGG K.G., KOLÁŘOVÁ L., MOUNTFORD A.P. Cercarial dermatitis caused by bird schistosomes comprises both immediate and late phase cutaneous hypersensitivity reactions. J. Immunol. 2004, 172, 3766-3774.
  33. ↑ KOLÁŘOVÁ, L., HORÁK, P., SKÍRNISSON, K., MAREČKOVÁ, H., DOENHOFF, M. Cercarial dermatitis, a neglected allergic disease. Clinic Rev. Allerg. Immunol., 2013, 45, 63–74.
  34. ↑ HORÁK, Petr; MIKEŠ, Libor; LICHTENBERGOVÁ, Lucie. Avian schistosomes and outbreaks of cercarial dermatitis. Clinical Microbiology Reviews. 2015-01-01, roč. 28, čís. 1, s. 165–190. PMID 25567226 PMCID: PMC4284296. Dostupné online [cit. 2016-05-26]. ISSN 1098-6618. DOI 10.1128/CMR.00043-14. PMID 25567226. 
  35. ↑ MARSZEWSKA, Anna, Anna CICHY, Jana BULANTOVÁ, Petr HORÁK a Elżbieta ŻBIKOWSKA. Potamopyrgus antipodarum as a potential defender against swimmer’s itch in European recreational water bodies—experimental study. PeerJ [online]. 2018, 6, e5045- [cit. 2018-08-10]. DOI: 10.7717/peerj.5045. ISSN 2167-8359. Dostupné z: https://peerj.com/articles/5045
  36. ↑ WULFF, C., HAEBERLEIN, S., HAAS, W. Cream formulations protecting against cercarial dermatitis by Trichobilharzia. Parasitol. Res., 2006, 101, 91–97.

Související články

editovat

Trichobilharzia

Trichobilharzia regenti

Trichobilharzia szidati

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Cerkáriová_dermatitida&oldid=22932877“