Caspar Schamberger
Caspar Schamberger (11. září 1623 Lipsko – 8. dubna 1706 tamtéž) byl německý chirurg, který se v polovině 17. století dostal do Japonska, kde vyvolal dlouhodobý zájem o západní chirurgii.
| Caspar Schamberger | |
|---|---|
 | |
| Jiná jména | Casper Schambergen, Caspar Schamberg |
| Narození | 1. září 1623 Lipsko |
| Úmrtí | 8. dubna 1706 (ve věku 82 let) Lipsko |
| Povolání | Lékař, cestovatel, obchodník |
| Choť | Elisabeth Rost Regina Maria Conrad |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Caspar Schamberger se narodil v Lipsku jako syn obchodníka s vínem Balthasara Schambergera a jeho ženy Marthy. Otec se do Lipska přistěhoval z franckých zemí. Po ukončení svého studia se vydal na tříletý vandr, který ho zavedl na sever Německa, Dánska, Švédska a nakonec do Holandska. Zde se roku 1643 přidal k Nizozemské východoindické společnosti (VOC) a po dobrodružné plavbě, včetně ztroskotání u mysu Dobré naděje,[pozn. 1] doplul roku 1644 do Batávie. Tam byla hlavní základna společnosti ve východní Asii.[1] Odtamtud byl VOC nejprve vyslán do Goa, poté na Cejlon a do Persie (Kismis, Gamron). Po návratu zpět do Batávie bylo roku 1646 umístěn ve Fort Zeelandii (Tchaj-wan). Roku 1649 byl pak vyslán jako chirurg na obchodní stanici Dedžima (Nagasaki) v Japonsku.[2]
V Japonsku
editovatCaspar Schamberger se jakožto zakladatel "Casparovy chirurgické školy" (kasuparuryû-geka) stal jednou z nejznámějších postav japonské lékařské historie.[3] Po "medicíně jižních barbarů" (nanban-igaku), kterou charakterizovali misionáři z Pyrenejského poloostrova v "křesťanském století" (1546~1641), to byla první škola z řady škol "rudovlasé medicíny" (kômô-igaku)[pozn. 2], která neustále rozšiřovala svůj vliv až do otevření země v 19. století.[3] Její původce, který byl v Japonsku ve službách nizozemské Sjednocené východoindické společnosti (VOC) v letech 1649-1651, se paradoxně nikdy nedozvěděl, jak dlouhodobý vliv v Japonsku zanechal. Dokonce ani v záznamech faktorie v Dedžimě "tzv. daghregister" VOC by za normálních okolností pravděpodobně nikdy nebyl ani uveden jménem.[pozn. 3] Když však roku 1649 cestoval s vyslancem Andriesem Frisiusem na dvůr šóguna Iemicu Tokugawy, zažil něco nevídaného. Schamberger a další tři členové delegace[pozn. 4] byli Japonci požádáni, aby odložili zpáteční cestu do Nagasaki a zůstali ještě nějakou dobu v Edu. Strávil tedy téměř deset měsíců přímo v politickém centru země, která byla cizincům téměř nepřístupná. Léčil vysoce postavené pacienty a školil místní lékaře. Bohatě odměněn se vrátil do Nagasaki a krátce nato se v letech 1650-1651 zúčastnil další cesty ke dvoru. Na podzim roku pak 1651 Schamberger Japonsko definitivně opustil.
Návrat do Evropy
editovat
Do rodného Lipska se vrátil roku 1655, kde získal občanství a začal se věnovat obchodu. Dosáhl značného úspěchu jako obchodník se zlatem, stříbrem a látkami. Na dobových mapách města lze Schambergerovo jméno nalézt na jedné z velkých veřejných zahrad před branami města. Společenského vrcholu pak rodina dosáhla díky kariéře jeho syna Johanna Christiana Schamberga, který se stal profesorem medicíny a rektorem lipské univerzity.[1]
Roku 1686 Schamberger soukromě publikoval rozsáhlý popis ilustrací, na nichž jsou vyobrazeni nejrůznější lidé, exotické ovoce, zvířata, mince a další artefakty, které pozoroval po celé "Východní Indii". Je to věnována vévodovi Johannu III. Z tohoto díla se však dochoval pouze jeden známý exemplář.[4]
Caspar Schamberger zemřel ve svém rodném městě 8. dubna 1706.
Dědictví
editovatOd doby jeho působení se lékaři na obchodní stanici Dedžimě těšili velkému zájmu japonských kolegů. To přispělo k rozkvětu tzv. "holandských studií" (rangaku), která v 18. století zažila velký rozmach. Rangaku postupně zahrnulo i další vědní obory a bylo důležitým předpokladem pro rychlou modernizaci Japonska po jeho otevření roku 1868. Ještě v 19. století se v Japonsku opisovaly a šířily rukopisy s recepty od "Meester Caspar" (Mésutoru Kasuparu). S používáním nových léků rostl také zájem o nahrazení drahých holandských dovozů japonskými produkty, což vedlo v prvních dvou desetiletích po Schambergerovi k systematickému zkoumání domácí flóry a rozvoji japonské botaniky vydáním díla Jamato Honzó (大和本草, Yamato honzō)[pozn. 5] od Ekikena Kaibary v roce 1709.[5]
Poznámky
editovat- ↑ Jejich loď Eiland Mauritius ztroskotala poblíž mysu Dobré naděje. Schamberger a jeho druhové museli na jednom z místních ostrovů čekat na další na další lodě plující z Nizozemska, aby je zachránily.
- ↑ Holanďanům se mimo jiné říkalo "zrzaví", což se nezakládalo ani tak na konkrétních pozorováních jejich barvy vlasů, jako spíše na tom, že démoni v Číně a Japonsku měli zrzavé vlasy.
- ↑ Daghregistry japonské faktorie se zaměřovaly na obchodní a politické záležitosti a zaměstnance obvykle zmiňovaly pouze jako role, např. "chirurgijn", "wondhe(e)ler" nebo "barbier".
- ↑ Dalšími třemi byli: Willem Bijlevelt (matematik), Juriaen Schedel (dělostřelec) a Jan Smidt (Schedelův asistent).
Nakonec se jednalo o nejdelší pobyt Evropanů v Edu během éry šógunátu Tokugawa.[2] - ↑ Pojem "Jamato" je zde použit kvůli zdůraznění rozdílu oproti prostředkům převzatým z Číny.
Reference
editovatV tomto článku byl použit překlad textu z článku Caspar Schamberger na německé Wikipedii.
- ↑ a b Wolfgang Michel: Von Leipzig nach Japan – Der Chirurg und Handelsmann Caspar Schamberger (1623–1706). Iudicium Verlag, München 1999. ISBN 3-89129-442-5
- ↑ a b MICHEL-ZAITSU, Wolfgang. caspar schamberger's life (1623-1706). History of cultural contacts Europe - East Asia [online]. [cit. 2024-02-14]. Dostupné online.
- ↑ a b Wolfgang Michel: Caspar Schambergers "Lebens=Lauff". [Caspar Schamberger's biography]. In: Genbun Ronkyû - Studies in Language and Literature, No.1 (Kyushu University, Fukoka, March 1990), pp. 41 - 52
- ↑ Wolfgang Michel-Zaitsu: Der Ost-Indischen und angrenzenden Königreiche, vornehmste Seltenheiten betreffende kurze Erläuterung: Neue Funde zum Leben und Werk des Leipziger Chirurgen und Handelsmanns Caspar Schamberger (1623–1706). Kyushu University, The Faculty of Languages and Cultures Library, No 1. Fukuoka: Hana-Shoin, 2010. ISBN 978-4-903554-71-6 (Digitalizováno v repozitáři univerzity v Kjúšú)
- ↑ Wolfgang Michel: Medizin, Heilmittel und Pflanzenkunde im euro-japanischen Kulturaustausch des 17. Jahrhunderts. Horin – Vergleichende Studien zur japanischen Kultur. Nr. 16, 2009, S. 19–34 (Digitalizováno v repozitář uiverzity v Kjúšú)
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Caspar Schamberger na Wikimedia Commons
