Carla Capponi
Carla Capponi (7. prosince 1918, Řím – 24. listopadu 2000, Zagarolo) byla italská partyzánka a levicová politička, která za druhé světové války bojovala proti Mussoliniho fašistickému režimu v odbojovém hnutí La Resistenza. Byla vyznamenána Zlatou medailí za statečnost v boji.
| Carla Capponi | |
|---|---|
 Carla Capponi (1970) | |
| Poslankyně Poslanecké sněmovny | |
| Ve funkci: červen 1953 – 11. června 1958 | |
| Ve funkci: 19. května 1972 – 4. července 1976 | |
| Volební obvod | Řím |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | Italská komunistická strana |
| Vojenská služba | |
| Přezdívka | Inglesina |
| Služba | La Resistenza |
| Hodnost | kapitánka |
| Velela | Gruppi di Azione Patriottica |
| Bitvy/války | Italské tažení Útok na Via Rasella |
| Vyznamenání | Zlatá medaile za statečnost v boji |
| Narození | 7. prosince 1918 Řím  Italské království |
| Úmrtí | 24. listopadu 2000 (81 let) Zagarolo  Itálie |
| Místo pohřbení | Cimitero del Verano, Řím |
| Národnost | italská |
| Choť | Rosario Bentivegna (1944–1974) |
| Děti | jedna dcera |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život
editovatMládí
editovatNarodila se a vyrostla v Římě. Zde byl jejím spolužákem na gymnáziu Carlo Lizzani. V roce 1940 zemřel její otec, který byl důlním inženýrem, a tak, aby se uživila, musela ona a její dvě sestry začít pracovat, kvůli čemuž musela ukončit studium práv.
Bezprostředně po bombardování Říma, 19. července 1943, šla navštívit svou matku v nemocnici v Policlinicu, kde pak zůstala jako dobrovolnice a právě zde se setkala se členy odboje. Ty pak ukrývala ve svém bytě a následně začala spolupracovat s odbojem.
Odboj
editovatBěhem německé okupace vstoupila do komunistické strany a přímo se zapojila do odboje. Vyznamenala se v desítkách bojových akcí proti nacistickým okupantům. Vysloužila si přezdívku „Inglesina“ (malá Angličanka).
Mezi její první velké akce patřil atentát na německého důstojníka, když opouštěl hotel Excelsior s obrannými plány města.
Během útoku na Via Rasella 23. března 1944 se stala zástupkyní velitele „GAP“ (Gruppi di Azione Patriottica, tj. Vlastenecká akční skupina). Akce se odehrála současně s bitvou o Monte Cassino, bylo při ní zlikvidováno 32 německých vojáků a dalších bylo 110 zraněno. Následovaly represe okupantů na civilním obyvatelstvu, ale akce také vedla ke snížení morálky německých vojáků - partyzánům pod jejím vedením se takto podařilo okupantům zkomplikovat situaci tím, že je přesvědčili, že v Římě pro ně již není bezpečno.
Dne 22. září 1944 se provdala za Rosaria Bentivegnu, svého spolubojovníka z odboje. V roce 1945 porodila dceru jménem Elena. Pár se rozvedl v roce 1974.
V politice
editovatRoku 1953 byla zvolena do poslanecké sněmovny za obvod Řím jako poslankyně za PCI, zde setrvala do roku 1958. Tento post pak zastávala ještě jedou v letech 1972–1976 (při volbách získala tento mandát s druhým nejvyšším počtem preferenčních hlasů z celé kandidátní listiny, hned po Enricu Berlinguerovi). Až do své smrti v roce 2000 také působila ve výkonném výboru Národní asociace italských partyzánů. Krátce před svou smrtí vydala memoáry Con cuore di donna.
Odkazy
editovatSouvisející články
editovatExterní odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Carla Capponi na Wikimedia Commons
