Carl Hardtmuth

český poslanec Českého zemského sněmu a podnikatel

Carl šlechtic Hardtmuth (11. března 1804 Vídeň19. září 1881 Grünau im Almtal[1][2]) byl rakouský a český podnikatel a politik německé národnosti, ředitel českobudějovické firmy Koh-i-noor Hardtmuth, v 60. letech 19. století poslanec Českého zemského sněmu.

Carl Hardtmuth
Poslanec Českého zemského sněmu
Ve funkci:
1861 – 1867

Narození11. března 1804
Vídeň
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Úmrtí19. září 1881 (ve věku 77 let)
Grünau im Almtal
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
ChoťFriederika von Schlechta Wssehrd
RodičeJosef Hardtmuth
Elisabeth Marchand, rozená Kislerová
DětiFranz Hardtmuth a čtyř další
Alma materTechnická univerzita Vídeň
Profesetovárník
OceněníŘád Františka Josefa
Řád čestné legie
CommonsCarl Hardtmuth
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Biografie

editovat

Vystudoval vídeňskou polytechniku.[3] Jako druhý syn zakladatele firmy Koh-i-noor Hardtmuth Josefa Hardtmutha převzal vedení rodinných podniků.[2] Vedení firmy přešlo na jeho staršího bratra Ludwiga (1800–1861) a na Carla roku 1828, kdy zemřela matka Elisabeth Marchandová, rozená Kisslerová, která po smrti zakladatele továrnu po jistou dobu řídila. Fakticky pak Carl vedl podnik sám, protože Ludwig věnoval více času cestování a soustřeďoval se na své umělecké záliby.[4]

Ve vedení firmy Koh-i-noor Hardtmuth uplatnil své technické vzdělání. Z obchodních důvodů (blízkost surovin a dopravní spojení) se rozhodl roku 1846 sídlo podniku přeložit do Českých Budějovic. Nový tovární areál byl dokončen roku 1848. Zastával progresivní metody řízení, včetně založení podnikové nemocenské pokladny pro své zaměstnance. Angažoval se v budějovické obchodní komoře, jíž v 60. letech 19. století i předsedal. Při jednání o uzákonění maximální dvanáctihodinové pracovní doby se neúspěšně přimlouval na ministerstvu za snížení limitu na 11 hodin.

Kromě továrny na tužky bratři Ludwig a Carl Hardtmuthové vedli továrnu na kameninu a porcelán, rovněž pod značkou L&C Hardtmuth.[5]

Carl se oženil s Friederike Šlechtovou ze Všehrad, manželé měli pět dětí. Syn Franz von Hardtmuth (1832–1896) od roku 1852 pomáhal při řízení továrny, roku 1854 se stal společníkem firmy a po roce 1881 jejím jediným majitelem.[4]Absolvoval polytechnický institut ve Vídni, v Anglii studoval strojní zařízení. Po návratu navrhoval různé tužkářské stroje. Oženil se s Mathildou Mayerovou (1842–1901).[6]

Politika

editovat

Po obnovení ústavního života počátkem 60. let 19. století se Carl krátce zapojil i do zemské politiky. V zemských volbách v Čechách v roce 1861 byl zvolen v kurii obchodních a živnostenských komor (obvod České Budějovice) do Českého zemského sněmu.[7]

Carl Hardtmuth získal 9. května 1848 občanské právo v Českých Budějovicích, kde se zařadil mezi nejvýznamnější a nejvlivnější měšťany. Roku 1863 mu byl ve Vídni udělen Řád Františka Josefa a 27. října 1873 ho císař vlastnoručně psaným listem povýšil na dědičného šlechtice. Roku 1878 byl mu také propůjčen Řád čestné legie (rytířský kříž).[4][3] Zemřel roku 1881 při honu v okolí hornorakouského Grünau im Almtal, když se na něj zřítila skála.[3]

Reference

editovat
  1. Matrika zemřelých Grünau 1881, snímek 6 [online]. Matricula online [cit. 2020-11-10]. Dostupné online. 
  2. a b Hardtmuth, Carl, 1804–1881 [online]. katalog.cbvk.cz [cit. 2013-07-28]. Dostupné online. 
  3. a b c Sterbfall. Bohemia. Září 1881, roč. 54, čís. 261, s. 4. Dostupné online. 
  4. a b c IGNAZ JAKOB WODICZKA Hardtmuthové [online]. kohoutikriz.org [cit. 2013-07-28]. Dostupné online. 
  5. Braunová, DagmarːKouzlo keramiky a porcelánu. Praha 1981, s. 271-272
  6. Encyklopedie Českých Budějovic, heslo Hardtmuthové
  7. Kramerius - Dokument stránky periodika. kramerius.nkp.cz [online]. [cit. 2024-01-09]. Dostupné online. 

Externí odkazy

editovat