Carl Fischer

americký fotograf

Carl Fischer (3. května 19247. dubna 2023) byl americký umělecký ředitel a fotograf autodidakt. Jeho práce pro obálky a obrázkové příběhy v časopisech Esquire a dalších časopisech byly kontroverzní, jejich originální tisky a publikované kopie jsou uloženy v řadě mezinárodních muzeí.[1]

Carl Fischer
Narození3. května 1924
New York
Úmrtí7. dubna 2023 (ve věku 98 let)
Alma materCooper Union
Central Saint Martins
Povolánífotograf a grafický designér
Webová stránkawww.carlfischerphotography.com
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Životopis

editovat

Carl Fischer se narodil 3. května 1924 Irmě (Schwerin) a Josephu Fischerovi a vyrůstal v Brooklynu.[2] Studoval malbu na Cooper Union, ale specializoval se na obor grafický design, ze kterého promoval v roce 1948 s medailí Augusta St. Gaudense.[3] Než v roce 1951 získal Fulbrightovo stipendium, pracoval jako umělecký ředitel a odešel do Anglie, kde studoval knižní design a typografii na Central Saint Martins College of Art and Design v Londýně a v jejich temné komoře se učil fotografovat z knih v knihovně.[4]

Esquire

editovat

Fischer začal svou kariéru jako umělecký ředitel reklamní agentury v New Yorku ve spolupráci s Paulem Randem a Herbem Lubalinem, poté začal fotografovat pro časopis Esquire, když se Harold Hayes stal v roce 1963 jeho šéfredaktorem. V průběhu 60. a začátkem 70. let pořizoval fotografie na obálky a fotoreportáže. Ve spolupráci s kreativním konzultantem časopisu Georgem Loisem, který o Fischerovi tvrdil, že byl jedním z mála fotografů, kteří rozuměli jeho myšlenkám, vymysleli to, co se stalo mezi nejslavnějšími a nejprovokativnějšími obálkami Esquire dekády 60. let; Muhammad Ali jako umučený svatý Šebestián,[5][6] obrázek tak populární, že byl použit jako protestní plakát,[7] a montáž Andyho Warhola tonoucího v obří plechovce rajčatové polévky.[8][9] Publikum časopisu, které sláblo, bylo regenerováno těmito obálkami a v roce 1967 Esquire dosahoval zisku 3 miliony dolarů.[10] V roce 1968 všechny obálky toho roku obsahovaly Fischerovy fotografie. Jeho ateliérem byl městský dům na East Eighty-Third Street v New Yorku, kde žil.[11][2]

V roce 1990 Steven Heller, hlavní umělecký ředitel The New York Times, na otázku, jaké ikony amerického grafického designu stojí za to zachovat, prohlásil;

Obálky Esquire od George Loise jsou od poloviny 60. let do začátku 70. let. Většinou šlo o spolupráci s fotografem Carlem Fischerem, jejíž výroba trvala v průměru tři dny; jsou považovány za jedny z nejsilnějších propagandistických snímků v jakémkoli médiu a rozhodně za nejpamátnější obálky magazinů vůbec.[12]

V rozhovoru pro časopis v roce 2015 vzpomínal;

Jedním z prvních úkolů, které mi Hayes dal, byla série portrétů jižanských segregacionistů. Řekl: ‚Podívejte, nechceme být vnímáni jako redakční. Chceme být spravedliví a chceme jim poskytnout jejich úhel pohledu, takže nepoužívejte svůj zatracený širokoúhlý objektiv.“ Myslel si, že kvůli objektivu budou vypadat špatně, takže i když jsem jej nepoužil, udělal jsem pár drobných změn, které podle mě způsobily, že [segregacionisté] vypadali tak ošklivě, jak jsme si všichni mysleli.

V tom případě Fischer překopíroval obrázky na svém zvětšovacím přístroji, aby zvýšil jejich kontrast a tím zdrsnil texturu pokožky s nelichotivými výsledky.[12]

Mezi jeho další témata patřili filmové hvězdy, umělci a sportovci,[13] ale obálky byly často politicky nabité a zahrnovaly například válečného zločince Williama Calleyho obklopeného vietnamskými dětmi[14] nebo během vrcholu hnutí za občanská práva Sonny Liston jako naštvaný černošský Santa Claus.[15] Hayes v článku z roku 1981 v Adweek připomněl reakci na obálku, která stála časopis draho ve ztracených příjmech z reklamy;

Sonny Liston byl špatný černoch, který mlátil dobré černochy, jako Floyd Patterson; nedalo se říct, co by mohl udělat bělochovi. V roce 1963, kdy toto byla možnost, která lovila mysl bílých mužů všude, byla vánoční obálka [Carla Fischera a] George Loise pro čtenáře něčím víc než pobídkou, aby tátovi koupili extra mýdlo na holení. V národním klimatu roku 1963, plném rasového strachu, rozzlobená ikona Lois trvala na několika věcech: rozkol v naší kultuře se projevoval; pojem rasové rovnosti byl špatný vtip; blahopřání této sezóny – dobrá vůle všem mužům atd. – v sobě nesly spíše ironii než sentiment.[12]

Před příchodem digitálního zobrazování vyžadovala velká část Fischerových fotografických ilustrací a reklamních prací složité montáže a retuše,[16] a ironicky zahrnovala obálku z května 1968, na níž byl na obálce zobrazen Richard Nixon se zavřenýma očima, jak se nechává nalíčit pro televizi; „Nixonova poslední šance...“[12]

Poté, co on a Lois spolupracovali v 60. letech 20. století, kdy se hádali, komu by měl být připsáno autorství za obálky, včetně některých falešně prohlašovaných Lois, jako je ten z katedrály sv. Patrika[17], šli na začátku 70. let svou vlastní cestou. Poté, co Hayes opustil Esquire v roce 1973, Fischer postupně přestal pracovat pro časopis, ale pokračoval v reklamní fotografii.[18]

Fischer režíroval televizní reklamy a učil jako mimořádný profesor na Rochester Institute of Technology. Stal se členem sdružení Directors Guild of America a působil také jako prezident Art Directors Club.[19]

Fischer zemřel 7. dubna 2023 ve věku 98 let.[20]

Ocenění

editovat
  • Novinářská cena Marka Twaina[21]
  • Cleo Award[22]
  • Zlaté a stříbrné medaile Art Directors Club[21]
  • Medaile Augusta St. Gaudense[3]

Sbírky

editovat

Reference

editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Carl Fischer (photographer) na anglické Wikipedii.

  1. a b GOLYA, Alexander. Carl Fischer [online]. 2022-12-19 [cit. 2023-04-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b BROWNE, Turner. Macmillan biographical encyclopedia of photographic artists & innovators. Elaine Partnow. New York: Macmillan, 1983. Dostupné online. ISBN 0-02-517500-9. OCLC 8552746 S. 194. (anglicky) 
  3. a b Augustus Saint-Gaudens Award Winners [online]. 2014-12-17 [cit. 2023-04-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. BELTH, Alex. How Carl Fischer Helped Define the Esquire Look: The legendary photographer is most famous for his iconic covers, but the breadth of his work goes much deeper.. Esquire. 14 April 2023. Dostupné online. 
  5. CASTELLI, Elizabeth A. The Ambivalent Legacy of Violence and Victimhood: Using Early Christian Martyrs to Think With. Spiritus. The Johns Hopkins University Press, 2006, s. 1–24. 
  6. NORD, David Paul; RUBIN, Joan Shelley; SCHUDSON, Michael. A history of the book in America. Volume 5, The enduring book, print culture in postwar America. Chapel Hill: American Antiquarian Society, 2009. Dostupné online. ISBN 978-1-4696-2721-2. OCLC 919252585 S. 111. 
  7. a b THE MUSEUM OF MODERN ART DEPARTMENT OF COMMUNICATIONS. Press Release: George Lois: The Esquire Covers The Dorothy and Lewis B. Cullman Gallery, The Philip Johnson Architecture and Design Galleries, third floor April 25, 2008-March 31, 2009 [online]. 2008. Dostupné online. 
  8. LOIS, George. George Lois on His Creation of the Big Idea... [s.l.]: Editions Assouline, 2008. 
  9. WARHOL, Andy. The Andy Warhol diaries. Pat Hackett. First Twelve trade paperback. vyd. New York: [s.n.], 2022. Dostupné online. ISBN 978-1-5387-3918-1. OCLC 1319743058 
  10. MEGGS, Philip B.; PURVIS, Alston W. Meggs' history of graphic design. Sixth, ebook. vyd. Hoboken, N.J.: Wiley, 2016. Dostupné online. ISBN 978-1-119-13620-0. OCLC 946992970 S. 437. (anglicky) 
  11. Carl Fischer. Esquire. October 2015, s. 108. 
  12. a b c d POLSGROVE, Carol. It wasn't pretty, folks, but didn't we have fun? : surviving the '60s with Esquire's Harold Hayes. Oakland, Calif.: RDR Books, 2001. Dostupné online. ISBN 1-57143-091-1. OCLC 48461270 S. 269. 
  13. BONANOS, Christopher. Highbrow, lowbrow, brilliant, despicable : 50 years of New York. Chris Cristiano, Aaron Garza, Randy Minor. hardcover. vyd. New York: Simon and Schuster, 2017. Dostupné online. ISBN 1-5011-6684-0. OCLC 975085848 S. 267. 
  14. BARNETT, Louise. Atrocity and American Military Justice in Southeast Asia: Trial by Army.. ebook. vyd. [s.l.]: Routledge, 2010. ISBN 9781135172367. S. 206. (anglicky) 
  15. RAIFORD, Leigh. Imprisoned in a luminous glare : photography and the African American freedom struggle. Chapel Hill: University of North Carolina Press, 2011. Dostupné online. ISBN 978-0-8078-8233-7. OCLC 701719774 S. 142, 174, 175. 
  16. 68th Art Directors annual and third international exhibition. Art Directors Club. Mies, Switzerland: Roto Vision for the Art Directors Club, 1989. Dostupné online. ISBN 9782880461027. OCLC 1280833989 S. 320. 
  17. SlamXhype [online]. Dostupné online. 
  18. The 56th Art Directors Club annual of advertising, editorial and television art and design. New York, N.Y: Watson-Guptill Publications, 1977. ISBN 9780823019090. S. 132. 
  19. The 74th art directors annual and ninth annual international exhibition. Myrna Davis, Art Directors Club. Mies [Switzerland]: Roto Vision, 1995. Dostupné online. ISBN 2-88046-244-4. OCLC 34822297 
  20. GENZLINGER, Neil. Carl Fischer, Who Shot Attention-Getting Esquire Covers, Dies at 98. The New York Times. 2023-04-11. Dostupné online [cit. 2023-04-18]. ISSN 0362-4331. (anglicky) 
  21. a b UAL. Carl Fischer in London [online]. 2019-01-08 [cit. 2023-04-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  22. Seven Great American Photo Artists [online]. 16 March 2012 [cit. 2023-04-19]. Dostupné online. 
  23. The Indomitable Spirit: Photographers and Artists Respond in the Time of AIDS [online]. 2016-02-23 [cit. 2023-04-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  24. Works of: Carl Fischer [online]. [cit. 2023-04-19]. Dostupné online. 
  25. Carl Fischer 1924–2023 [online]. [cit. 2023-04-19]. Dostupné online. 
  26. MUSEUM, Victoria and Albert. Susan Bottomly and Andy Warhol | Fischer, Carl | V&A Explore The Collections [online]. [cit. 2023-04-19]. Dostupné online. (anglicky) 

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat