Carl Ferdinand Cori

český nositel Nobelovy ceny a vědec

Carl Ferdinand Cori (5. prosince 1896 Praha[1]20. října 1984 Cambridge, Massachusetts, Spojené státy) byl americko-český biochemik, vědec a pedagog německé národnosti. V roce 1928 získal státní občanství USA. V roce 1947 obdržel Nobelovu cenu za fyziologii a lékařství.[2] Spolu s ním cenu obdrželi také jeho manželka Gerty Coriová a fyziolog Bernardo Houssay.[3]

Carl Ferdinand Cori
Narození5. prosince 1896
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí20. října 1984 (ve věku 87 let)
Cambridge
Spojené státy americkéSpojené státy americké Spojené státy americké
Místo pohřbeníHřbitov Mount Auburn
BydlištěSpojené státy americké
Alma materNěmecká univerzita v Praze
Lipská univerzita
Univerzita Karlova
Lékařská fakulta Německé univerzity v Praze
Povoláníbiochemik, lékař, chemik a výzkumník
ZaměstnavateléWashingtonova univerzita
Washingtonská univerzita
Harvardova univerzita
Ocenění
Nábož. vyznáníkatolicismus
ChoťGerty Coriová (1920–1957)
RodičeCarl Isidor Cori
Příbuzní
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Mládí a studium

editovat
 
Rodný dům s pamětní deskou Carla Ferdinanda Coriho

Carl Ferdinand Cori se narodil v Praze na Novém Městě v Salmovské ulici čp. 1693/II, č.o. 6 jako nejstarší ze tří dětí v rodině lékaře zoologa a universitního pedagoga MUDr. Carla Isidora Coriho, který byl profesorem zoologie na německé Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze,[4] a akademičky Marie Luisy Coriové (* 1875),[p 1] roz. Lippichové. Od roku 1898 do 1914 žil s rodiči v Terstu (zde se otec stal ředitelem zoologické a výzkumné stanice), absolvoval tamní gymnázium a v roce 1914 byl přijat ke studiu na Lékařské fakultě německé Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze. Během studia byl v roce 1917 povolán do rakouské armády a sloužil na italské frontě I. sv.války v lyžařských oddílech a ve zdravotnickém sboru (v Terstu zařídil laboratoř). Po skončení války v roce 1918 pokračoval v Praze ve studiu.[2]

Na fakultě se seznámil se studentkou Gertou Theresou Radnitzovou a jejich společné zájmy již zde vedly k výzkumné práci i publikování. Studium oba ukončili promocí v oboru medicíny s titulem MUDr. (doctor medicinae universae) a ještě v témže roce 1920 odjeli do Vídně, jednak kvůli problémům, které v Praze vznikaly z židovského původu Gerty Radnitzové a nežidovského původu Carla Coriho, také i proto, že tehdejší pražská společnost ještě neuměla přijímat a uznávat ženu jako vědkyni. Ve Vídni, také proti vůli svých rodičů, v srpnu 1920 uzavřeli sňatek a plánovali zůstat v metropoli Rakouska a pracovat tam natrvalo.

Praxe a výzkum

editovat

Carl Cori začal ve Vídni jako asistent 1. lékařské kliniky a ústavu farmakologie vídeňské univerzity (1920–1921), potom byl asistentem v ústavu farmakologie univerzity ve Štýrském Hradci (Graz) (1921). Byl zde také vyzván ke spolupráci s vědcem Otto Leowim (1873–1961); studovali vliv nervu vagus na srdeční činnost; za tuto práci obdržel O.Loewi Nobelovu cenu za fyziologii a lékařství 1936. Manželka Gerta pracovala jako lékařka ve vídeňské dětské nemocnici (1920–1922).

Carlu Corimu bylo nabídnuto místo ve Státním ústavu pro výzkum zhoubných onemocnění v Buffalu v USA. Vzhledem k velmi špatným existenčním a pracovním podmínkám v Rakousku se manželé Coriovi rozhodli odejít do USA.

 
Manželé C. a G. Cori v laboratoři (USA)

Carl Cori odjel (1922) do Ameriky a ve Státním ústavu (the State Institute for the Study of Malignant Diseases) v Buffalu (stát New York) nastoupil na místo biochemika (1922–1931).[2] Za půl roku přijela a nastoupila i Gerta Coriová. Mají nesmírnou zásluhu ve výzkumech v biochemii a v medicíně – během společné práce se mj. zaměřili na metabolismus sacharidů v živočišném organismu, fyziologické přeměny sacharidů, v roce 1929 objevili průběh katalytické konverze glykogenu, který byl pojmenován po nich (Coriho cyklus). Věnovali se regulační úloze hormonů insulinu a adrenalinu. Prokázali glykolysu v nádorových buňkách. V odborném lékařském názvosloví se všeobecně používají pojmy CORI ester – glukoso-1-fosfát; pojmem CORI disease se označují jednotlivé poruchy v metabolismu glykogenu. V roce 1931 Carl přijal zaměstnání na Lékařské fakultě Washingtonovy univerzity v Saint Louis (stát Missouri) a stal se profesorem farmakologie; v roce 1942 profesorem biochemie. Na Washingtonově univerzitě působil do roku 1966, kdy odešel (z funkce vedoucího oddělení biochemie) do důchodu a přestěhoval se do Cambridge ve státě Massachusetts. Zde v laboratořích Massachusetts General Hospital ještě prováděl výzkumy v oblasti genetiky. V letech 1966–1984 byl aktivní jako hostující profesor biochemie místní Harvardovy univerzity a vedoucí biochemické laboratoře Massachusettské všeobecné nemocnice

Ocenění

editovat
 
Pamětní deska C. Coriho -odhalena v Praze roku 2000
  • Carl Ferdinand Cori a Gerty Theresa Cori obdrželi (spolu s argentinským vědcem-fyziologem B.Houssayem) v roce 1947 Nobelovu cenou za medicínu za objev funkce hormonů předního laloku hypofýzy při metabolismu cukrů.
  • Profesor MUDr. Carl Cori získal cenu Aberta Laskera za základní lékařský výzkum (1946).
  • V rámci oslav 650. výročí založení Univerzity Karlovy se konal 5.12.1997 seminář Manželé Coriovi – jediní nositelé Nobelovy ceny za medicínu z Prahy. Uspořádala ho 3. lékařská fakulta UK. Připomínal 40. výročí úmrtí Gerty Coriové a 50. výročí udělení Nobelovy ceny. Semináře se účastnili biochemici z České republiky a Slovenska, historikové z ČR a Slovinska; literární vědci a publicisté, zástupci velvyslanectví USA, Itálie a Rakouského kulturního institutu. Hostem byl i syn manželů Coriových Carl Thomas, který vystoupil s osobními vzpomínkami na rodiče.
  • Kabinet dějin lékařství 3.LF UK v Praze uspořádal 7.–9. listopadu 2007 druhý seminář o Coriových s přednáškami životopisnými a rodopisnými a také o jejich díle.
  • V USA – na Chodníku slávy města St. Louis vědce Carla a Gertu Cori, rodáky z Prahy připomíná společná hvězda.[p 2]
  • V České republice – v Praze byla 26. října 2000 na rodném domě v Salmovské ulici č.6/1693 (poblíž Karlova náměstí) odhalena pamětní deska Carlu Cori – vědci, který dotáhl svůj výzkum až k metám nejvyšším – k Nobelově ceně. Na odhalení desky přijel z USA jejich syn Carl.[p 3] Za organizátory akce – projektu „Praha, Evropské město kultury 2000“ zde byl ředitel Michal Prokop.
  • Ve vestibulu budovy Všeobecné fakultní nemocnice, U Nemocnice 5, Praha 2, je umístěna pamětní deska s textem: "Zde studovali nositelé Nobelovy ceny, manželé Carl Ferdinand Cori (1896-1984) a Gerta Teresa Cori roz. Radnitz (1896-1957)".

Poznámky

editovat
  1. Otec Marie Lippichové, Carl (Franz Ferdinand) Lippich (1838–1913) byl profesorem matematické (teoretické) fyziky na Německé univerzitě v Praze. Toto místo po něm převzal Albert Einstein, od dubna 1911 do léta 1912 a byl jmenován přednostou Ústavu teoretické fyziky Karlo-Ferdinandovy univerzity
  2. – hvězda na Chodníku slávy
  3. Carl Thomas Cori, Dr.,PhD.-jediný syn manželů Coriových Narodil se v r.1936. v Saint Louse (USA); absolvent Harvardovy univerzity – biochemie; výzkumný a vědecký pracovník. Žije v St.Louis

Reference

editovat
  1. Matriční záznam o narození a křtu farnost při kostele sv. Apolináře na Starém Městě pražském
  2. a b c Nobelovy ceny neznámé II.: Carl Cori. vedavyzkum.cz [online]. 2023-09-22 [cit. 2023-09-26]. Dostupné online. 
  3. The Nobel Prize in Physiology or Medicine 1947. NobelPrize.org [online]. [cit. 2023-09-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. Archiv hl. m. Prahy, Pobytová přihláška rodiny
  • Nobelprize – C.F.Cori-(v angl.) biography
  • Nobelova cena za chemii 1947-Coriovi
  • - C.I.Cori[nedostupný zdroj]
  • Pražští rodáci-Nobelovy ceny/VITA NOSTRA REVUE- časopis Univerzity Karlovy v Praze, 3. lékařské fakulty; 16. ročník, číslo 4 (2007)
  • Vesmír č. 69, s. 467, 1990.
  • Pavel Čech: Časopis ČESKÉ LÉKAŘSKÉ SPILEČNOSTI "[Nobel Prize laureates]". ISSN 0008-7335. (2008)
  • M.Kodíček: Biochemické pojmy (výkladový slovník); vyd. VŠCHT Praha
  • Česká televize: Kalendárium, 18.10.2009

Literatura

editovat
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 175. 
  • VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 9. sešit : C. Praha: Libri, 2008. 369–502 s. ISBN 978-80-7277-366-4. S. 454–456. 

Externí odkazy

editovat