Camelotia
Camelotia ("Pocházející z Kamelotu") byl rod středně velkého prosauropodního nebo sauropodního dinosaura.
 CamelotiaStratigrafický výskyt: Svrchní trias, asi před 204 až 201 miliony let | |
|---|---|
 Stehenní kost rodu Camelotia | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Třída | plazi (Sauropsida) |
| Nadřád | dinosauři (Dinosauria) |
| Řád | plazopánví (Saurischia) |
| Podřád | Sauropodomorpha |
| Infrařád | ?Prosauropoda |
| Rod | Camelotia |
| Binomické jméno | |
| Camelotia borealis Galton, 1985 | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Rozměry
editovatV dospělosti dosahoval délky zhruba 9[1] až 10 metrů a hmotnosti kolem 2500 kilogramů.[2] Jednalo se tak pravděpodobně o jednoho z největších suchozemských živočichů své doby.[3]
Tento sauropodomorf žil v období pozdního triasu na území dnešní Anglie. Velmi podobné fosilie byly objeveny také na území francouzské Normandie a označeny jako Camelotia cf.[4]
Camelotia borealis byla popsána Galtonem v roce 1985. Dříve popsané dinosauří rody Avalonianus a Gresslyosaurus nyní také spadají do tohoto rodu.
Reference
editovat- ↑ Holtz, Thomas R., Jr.; Rey, Luis V. (2007). Dinosaurs: The Most Complete, Up-to-Date Encyclopedia for Dinosaur Lovers of All Ages (Aktualizovaný internetový dodatek). New York: Random House. ISBN 978-0-375-82419-7.
- ↑ Paul, G. S. (2010). The Princeton Field Guide to Dinosaurs. Princeton University Press, str. 170 (anglicky)
- ↑ Socha, V. (2020). Pravěcí vládci Evropy. Kazda, Brno. ISBN 978-80-88316-75-6. (str. 176)
- ↑ Eric Buffetaut & Bernard Sauvadet (2020). Un dinosaure sauropodomorphe de grande taille dans le Trias supérieur du Cotentin (Normandie, France). Actes du 1er Colloque Paléontologie et Archéologie en Normandie de Villers-sur-Mer 5-6 octobre 2019.[nedostupný zdroj] Bulletin de l'Association paléontologique de Villers-sur-Mer: 2020: 49-57.
Literatura
editovat- P. M. Galton (1985). Notes on the Melanorosauridae, a family of large prosauropod dinosaurs (Saurischia: Sauropodomorpha). Géobios 18(5): 671-676.
