C-terminus (někdy též C-konec) je označení pro ten konec peptidu (případně polypeptidu, resp. proteinu), který končí –COOH (karboxylovou) skupinou, tzn. karboxylová skupina navázaná na alfa uhlíku už není peptidovou vazbou připojena na další aminokyselinu.[1] Opačný konec proteinu se označuje jako N-terminus a je ukončen –NH2 skupinou – díky tomu je polypeptid strukturně polarizovaný.[2] COOH skupina je obvykle deprotonována na COO, vzácněji je nekovalentně substituována nebo dochází ke vzniku amidu (účinkem speciálních enzymů v Golgiho aparátu).[1]

Takto vypadá schematicky C-terminální část proteinu
Jeden příklad za všechny: HMG-CoA lyáza s vyznačeným C-terminem a N-terminem; C-terminus začíná kratším alfa helixem

Translace

editovat

Translace (syntéza proteinů) postupuje od N-terminu k C-terminu. Na C-terminální konec prodlužujícího se polypeptidu se přidávají aminokyseliny tím, že se oddělí stará tRNA a naváže se nová tRNA „nabitá“ další aminokyselinou v řadě.[2]

Membránové proteiny

editovat

Membránové proteiny mohou mít C-terminus jak na cytosolickou (vnitřní), tak na extracelulární (vnější) stranu cytoplazmatické membrány.[1] Na C-terminálních koncích (nejen) membránových proteinů může docházet k řadě posttranslačních úprav. Z hlediska membránových bílkovin je významná zejména tzv. GPI kotva, jež umožňuje kovalentní připojení proteinu k membráně přes jeho C-terminální konec.[3]

Detekce

editovat

V určitých případech je žádoucí určit počet C-konců nebo typ aminokyseliny nacházející se na C-konci. Typicky se k tomu používají karboxypeptidázy, enzymy, které odbourávají protein od C-konce.[4]

Reference

editovat
  1. a b c Oxford dictionary of biochemistry and molecular biology; revised edition. Příprava vydání R. Cammack et al. New York: Oxford university press, 2006. ISBN 0-19-852917-1. 
  2. a b ALBERTS, Bruce , et al. The Molecular Biology of the Cell. [s.l.]: Garland Science, 2002. (4th. ed). Dostupné online. ISBN 0-8153-3218-1. 
  3. POLLARD, Thomas D; EARNSHAW, William C. Cell Biology. 2. vyd. [s.l.]: Saunders, 2007. ISBN 1416022554. S. 928. 
  4. VODRÁŽKA, Zdeněk. Biochemie. Praha: Academia, 2007. ISBN 978-80-200-0600-4.