Bytex

Bytex byl významný československý národní podnik zaměřený na výrobu bytových textilií a koberců. Společnost vznikla jako součást reorganizace textilního průmyslu v 60. letech 20. století z výrobně hospodářské jednotky PBT (Průmysl bytových textilií) ve Vratislavicích nad Nisou s přidruženými podniky Plyšan v Hlinsku, Moravan v Brně a Bytex v Rumburku. Nejvýznamnější závody byly ve Vratislavicích nad Nisou a v Rumburku. Produkce koberců, zejména pod značkou Kovral, se úspěšně uplatnila i na exportních trzích. Po roce 1990 však Bytex, podobně jako řada dalších státních podniků, narazil na obtíže spojené s transformací a přechodem na tržní ekonomiku. Nedokázal konkurovat levnějším výrobkům ze zahraničí a postupně byl vytlačen z trhu, což vedlo k jeho bankrotu a uzavření závodů. To mělo dopad na zaměstnanost a ekonomiku zejména v severních Čechách.

Bytex
Základní údaje
Právní forma	národní podnik
Datum založení	1. ledna 1967
Datum zániku	1990
Osud	privatizace
Předchůdce	Průmysl bytových textilií
Adresa sídla	Vratislavice nad Nisou
Charakteristika firmy
Oblast činnosti	výroba bytových textilií a koberců
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie

Závod Rumburk

Historie rumburského závodu sahá až do 18. století. Prvním významným krokem k rozvoji textilní výroby v oblasti byl Anglický dům, postavený kolem roku 1720 jako manufaktura pro bělení a zpracování látek. V roce 1873 pak Julius Pfeifer v tomto areálu založil továrnu na výrobu bavlněného, lněného a plátěného zboží, která se postupně rozšířila na produkci nábytkových tkanin a gobelínů. Pfeiferova rodina textilní výrobu dále rozvíjela a budovy rozšířila i modernizovala. Ve dvacátých letech 20. století se koberce, přikrývky a nábytkový textil z Pfeiferovy továrny vyvážely do celého světa. Firma jako jedna z mála v Rumburku přežila i německou okupaci a druhou světovou válku. Po válce byla znárodněna.

Závod Vratislavice

Počátky továrny na koberce ve Vratislavicích spadají do roku 1844 kdy místní rodák Ignác Ginzkey ve svém domě vyráběl podomácku pokrývky a jednoduché běhouny. Výroba se postupně rozšířila, nejprve odkoupil menší továrnu v Proseči a roku 1860 přestěhoval výrobu koberců do nově postavených objektů v centru obce. Po Ignácově smrti převzali vedení závodu synové Ignác a Willi. Firma nabízela holandské běhouny, velurové koberce a barevné přikrývky a proslavila se také výrobou ručně vázaných koberců. Unikátní koberec vyrobila továrna v roce 1928 pro hotel Astoria v New Yorku. Ve své době byl největší na světě, měřil 326 m² a vážil 1230 kg. Továrna v roce 1862 zaměstnávala 230 dělníků, v roce 1890 se jejich počet rozrostl na jeden tisíc. V roce 1946 přešel závod do národní správy.

Národní podnik Bytex

V roce 1946 přešlo pod národní správu několik bývalých textilních továren, včetně podniku I. Ginzkey, a vznikl národní podnik TOKO (Továrny koberců a nábytkových látek). Po únoru 1948 při druhé etapě znárodňování byla do národního podniku začleněna rumburská firma Pfeifer a některé menší závody. Národní podnik TOKO tak sdružoval 42 závodů s rozsáhlým sortimentem výrobků roztroušených po celých Čechách a Moravě. V roce 1949 byl podnik rozdělen na 5 samostatných národních podniků – TOKO Vratislavice (dříve I. Ginzkey), Moravan Brno (dříve Klazar), Plyšan Hlinsko (dříve Klazar), Bytex Rumburk (dříve Pfeifer) a Hrako Hranice (dříve Bří Ueblové).

V padesátých letech 20. století se výrobní sortiment zúžil a část strojů byla přemístěna na Slovensko. Rumburský závod vyráběl přikrývky, nábytkové látky, technické tkaniny a autopotahy a od roku 1965 se specializoval na přikrývky. Podnik v Rumburku se stal největším průmyslovým podnikem ve městě, měl šest provozoven, a zaměstnával největší počet lidí. V roce 1980 měl rumburský závod 1 500 zaměstnanců, z toho přes tisíc žen.

V roce 1958 vznikla z národního podniku TOKO výrobně hospodářská jednotka Bytový textil (později PBT, Průmysl bytových textilií) s přidruženými podřízenými podniky Moravan Brno, Plyšan Hlinsko a Bytex Rumburk. Od 1. ledna 1967 vznikl národní podnik Bytex se sídlem ve Vratislavicích nad Nisou a dne 27. června 1988 se stal Bytex státním podnikem. Zaměřoval se na výrobu tradičních i všívaných koberců, které se proslavily pod značkou Kovral (akronym z "koberec - Vratislavice - Liberec"). Koberce této značky se vyráběly od roku 1961 a jejich popularita podpořila modernizaci výroby, včetně importu nových strojů z Anglie a Belgie. V roce 1961 měl závod 1 252 zaměstnanců a jejich počet dále rostl. Bytex byl ve své době také průkopníkem v oblasti ručně vázaných koberců, které dodával pro významné stavby jako Palác kultury v Praze, televizní studio na Kavčích horách či hotel na Ještědu. Výroba kulminovala v 70. a 80. letech, kdy roční produkce koberců, včetně ručně vázaných, činila až 6,6 milionů metrů čtverečních a polovina produkce mířila na export do 50 zemí světa. V době svého největšího rozkvětu postavil Bytex v Liberci tři panelové domy, mateřskou školu, jesle a svépomocí svých zaměstnanců také obytný dům.

Privatizace

V roce 1990 došlo z rozhodnutí ministra průmyslu k rozdělení státního podniku Bytex na 10 státních podniků, včetně závodů Intex Liberec, Bytex Rumburk, a jejich postupné privatizaci.

Pozůstatky areálu Bytexu v Rumburku v roce 2024.

Vznikl také nový podnik Byservis inženýrsko obchodní organizace, který převzal podnikové ředitelství Bytexu a jeho prodejny v Praze a v Liberci a další majetek v Liberci, jako např. budovu zámečku a samoobsluhu Kvatro, bývalé jesle a další objekty.

Rumburský závod si ponechal svůj zavedený název a stal se akciovou společností Bytex Rumburk. Tvrdá konkurence méně kvalitních ale levnějších výrobků především z Asie a druhotná platební neschopnost kvůli nesolidním partnerům ze zemí bývalého Sovětského svazu způsobila postupný krach firmy. Výroba byla ukončena v roce 1996. Uzavření Bytexu mělo v regionu významný ekonomický dopad, neboť na něj byla navázána řada dalších podniků a o zaměstnání tak přišlo několik tisíc lidí. Od té doby byla tovární budova z roku 1857 opuštěna a postupně chátrala. V roce 2004 firmu získala společnost Atlas Trend Invest, která zvažovala přestavbu budovy na nákupní centrum, bytový komplex nebo kanceláře. Nic z toho se však nepodařilo zrealizovat a v roce 2012 došlo k demolici budovy.

Liberecký závod ve Vratislavicích se změnil na akciovou společnost Intex. V důsledku konkurence levnějšího méně kvalitního zboží z Holandska, Belgie a USA ale podnik ztratil své dřívější postavení na trhu a zájem o jeho výrobky rapidně poklesl. O záchranu podniku a oživení výroby se neúspěšně pokusil nový majitel Kazan Holding z Panenských ostrovů. Nakonec Intex v roce 1994 postupně ukončil výrobu a areál závodu pronajal jiným firmám. Posledním majitelem společnosti byl podnikatel z Izraele, který textilní stroje prodal do Indie a pozemky mimo areál továrny nabídl Městskému obvodu ve Vratislavicích.