Budeč (hradiště)
Památné místo Budeč, zbytky hradiště, tradicí spojovaného s památkou na knížete Václava, se nachází 17 km severozápadně od centra dnešní Prahy u obce Zákolany a její části Kováry v okrese Kladno. Jedenáct století starý kostel sv. Petra a Pavla na Budči je v jádru nejstarší stojící budovou v Česku. V roce 1967 byly hradiště i rotunda zapsány jako kulturní památky, od 30. března 1962 bylo slovanské hradiště Budeč vymezeno nařízením vlády jako národní kulturní památka.[1]
| Budeč | |
|---|---|
 Kostel svatého Petra a Pavla, před kterým je patrný val západní strany opevnění akropole | |
| Poloha | |
| Adresa | Kováry, Zákolany,  Česko |
| Souřadnice | 50°11′27,96″ s. š., 14°14′39,12″ v. d. |
  Budeč | |
| Další informace | |
| Rejstříkové číslo památky | 11745/2-663 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Poloha
editovatHradiště se rozkládá na katastru Kovár v nadmořské výšce kolem 260 až 280 metrů na ostrožně, ukončující několik kilometrů dlouhé návrší, které se táhne od Brandýska k Zákolanům. Pouze na šíji návrší na jihozápadní straně postrádá hradiště přirozenou ochranu; ostatními směry, zvláště pak k jihovýchodu terén prudce klesá do údolí. Převýšení mezi vrcholovou částí hradiště, obtékaného z jižní a východní strany Zákolanským a ze severu Týneckým potokem, dosahuje kolem 60 metrů.
Historie
editovat
Z písemných pramenů vyplývá, že v 10. století už patřila Budeč k hlavním opěrným bodům Přemyslovců. Někdy mezi roky 895 a 905 zde kníže Spytihněv I. založil rotundu svatého Petra (rozšíření patrocinia o sv. Pavla je doloženo teprve v 16. století). Svatováclavské legendy se zmiňují o tom, že na Budči v mládí pobýval a učil se tu žaltář pozdější kníže Václav. Například legenda Crescente fide uvádí: Jeho otec blahoslavený kníže Vratislav poslal jej do hradu jménem Budeč, aby ho tam cvičil v Žaltáři jistý kněz zvaný Učen. Tato tradice byla fantasticky rozvinuta zvláště o několik století později kronikářem Václavem Hájkem. V Hájkově kronice a dalších pozdějších pramenech je Budči patrně přisuzována větší úloha, než měla a je v nich spojena s postavami bájných českých postav (např. Krok a jeho dcery).
Absence písemných zmínek o Budči ve 12. století, kdy se nepřipomíná ani ve výčtu důležitých hradů ani nejsou jménem zmiňováni žádní hradní správci, výmluvně naznačuje, že zdejší hradiště už v tehdejší státní správě nehrálo roli. Osídlení pokračovalo ještě několik století, ale návrší se postupně vylidňovalo, až zbyly jen kostely se hřbitovem a zbytky valů.
Pověst Budče, jako údajného centra vzdělanosti, inspirovala ve 40. letech 19. století pedagoga Karla Slavoje Amerlinga k založení české průmyslové školy, nazvané Budeč, na pražském Novém Městě, v místech dnešního nároží pražských ulic Žitná a V tůních. Tento ambiciózní projekt však zakrátko ztroskotal pro nedostatek financí, budovy byly využity pro vysokoškolské koleje a menzu. Amerlingova propagace Budče se odrazila také v názvech řady dobových učitelských spolků, pojmenovaných „Budeč“.
Od roku 1962 je areál budečského hradiště prohlášen národní kulturní památkou.
V roce 2011 došlo k vyhlášení přírodního parku Okolí Okoře a Budče, rozšířením původního přírodního parku Okolí Okoře na celé území údolí Zákolanského potoka, které je cenné zachovaným krajinným rázem. V oblasti byly vyznačeny Klubem českých turistů také nové turistické trasy.
Archeologie
editovat
Prvním archeologem, který Budeč zkoumal, byl už ve 40. letech 19. století Václav Krolmus. Dlouhodobý systematický archeologický výzkum Budče prováděli v 70. a počátkem 80. let 20. století Zdeněk Váňa a Miloš Šolle, v 80. letech také Andrea Bartošková, která později provedla celkovou revizi dosavadních nálezů.
Podle archeologických nálezů byl vrch obýván už v pravěku. Nejstarší doklady osídlení jsou z období mohylové kultury střední doby bronzové a knovízské kultury pozdní doby bronzové. Do knovízského období spadá také výstavba prvního kamenného opevnění. První hradba ve slovanském období byla postavena právě na zbytcích hradby pravěké někdy v 9. století našeho letopočtu, snad za knížete Bořivoje. Na přelomu 9. a 10. století byl na akropoli postaven kostel – rotunda sv. Petra. Z první poloviny 10. století pochází pohřebiště, přiléhající k tomuto kostelu. Bylo zde zjištěno 56 hrobů, u některých pohřbených objeveny předměty jako náušnice, gombíky či ostruhy. Pohřebiště u kostela mělo křesťanský charakter – nebyly zjištěny žádné milodary či protivampyrické zásahy, běžné v pohanském období. Nová, druhá hradba byla k první přistavěna někdy v průběhu 10. století. Do druhé poloviny 10. století je kladeno založení druhého budečského kostela, zasvěceného Narození Panny Marie. Hromadný hrob asi šesti desítek osob, zřejmě bojovníků, objevený poblíž hradiště v poloze Na Týnici se snad váže k nějakému blíže neznámému střetnutí z průběhu 10. století. Současná interpretace spojuje zánik knížecího dvorce, překrytí pohřebiště u rotundy druhou fází hradby a vznik hromadného hrobu s jednou zlomovou událostí na hradišti. Nejčastěji je toto spojováno s převratem po zavraždění knížete Václava a počátkem vlády Boleslava I. Někdy koncem 10. či počátkem 11. století byla druhá hradba nahrazena třetí, nejmladší a nejmohutnější hradbou o tloušťce až 11 metrů s předsunutým příkopem. Koncem 11. století už i tato třetí hradba byla neudržovaná a rozpadala se. Funkce hradiště jako pevnosti v této době zanikla.
Kostel Narození Panny Marie
editovat
Šlo o jednolodní stavbu rozměru přibližně 10×5 metrů s podkovovitou apsidou. Snad někdy ve 13. století byla k západnímu průčelí přistavěna věž. Podle archeologických náznaků byl kostel P. Marie zřízen někdy ve 2. polovině 10. století. Na rozdíl od sousední rotundy však písemné prameny o stavbě tohoto kostela mlčí. Poprvé ho zmiňuje až kronikář Václav Hájek v 16. století. Za josefínských reforem byl roku 1786 kostel zrušen a po čase zbořen. Kamení bylo údajně počátkem 19. století použito ke stavbě blízké hřbitovní zdi. Obrys kostela dnes v trávě připomíná maketa základového zdiva.
Dnešní podoba
editovatDochované opevnění sestává ze dvou hlavních obvodů. Vnitřním je oválná akropole v nejvyšším bodě terénu, zaujímající plochu přes 3 ha. Valy akropole mají obvod přes 700 m. Na akropoli dodnes stojí rotunda sv. Petra a Pavla s přilehlým hřbitovem a jen o několik desítek metrů dál jsou v zemi vyznačeny základy někdejšího kostela Narození Panny Marie. Vnějším okrskem hradiště je zhruba trojúhelníkové předhradí o ploše přes 19 ha, obklopující akropoli ze severní strany. Opevnění předhradí dosahuje délky přibližně 1,5 km. Část odborníků předpokládá, že k těmto dochovaným valům se na severní a východně straně přimykala ještě menší předsunutá opevnění. Vzhledem k pozdějším zásahům do terénu však dnes už jejich průběh nelze s jistotou doložit.
Rotunda sv. Petra a Pavla
editovat
Rotunda, původně zasvěcená pouze sv. Petru, byla postavena z příkazu knížete Spytihněva I. někdy po roce 895. Zdivo mírně nepravidelné kruhové stavby o průměru přes 8 m je z velké části původní. Jde o nejstarší dodnes funkční stavbu na českém území. Hranolová věž na severní straně přibyla někdy ve 2. polovině 12. století. Uvnitř se dochovala kamenná renesanční kazatelna s datem 1585. Přístavba sakristie pochází z roku 1663.
Vnitřek kostela byl 2. srpna 1876 poškozen požárem a většina výzdoby včetně hlavního oltáře je tak novodobá. Nový hlavní oltář vytvořil v letech 1926 až 1927 podle návrhu Štěpána Zálešáka řezbář František Vavřich. V jeho středu byl umístěn krucifix neznámého původu z konce 16. století.
V 90. letech byl liturgický prostor nově upraven. Dosavadní hlavní oltář byl převezen do kostela v Žilině,[2] nový opukový oltář vytvořil v roce 1994 sochař Petr Váňa.[3]
Stylizovaná podoba budečského kostela ve stříbrném provedení na červeném poli je vyobrazena na znaku a praporu obce Zákolany.
Hřbitov
editovat
Po staletí se na Budči pohřbívalo u kostela Narození Panny Marie. Po zboření kostela byl nový hřbitov zřízen roku 1836 v těsném sousedství rotundy sv. Petra a Pavla. Nějaký čas se o Budči uvažovalo jako o možném místě ke zřízení národního pohřebiště zasloužilých osobností, tato myšlenka však byla nakonec realizována na Vyšehradském hřbitově v Praze. Na budečském hřbitově jsou hroby pedagoga Karla Slavoje Amerlinga, sochaře Františka Hnátka, historiků Otto Urbana a Václava Davídka,[4] rodiny Františka Prokůpka, která zahynula při železničním neštěstí v roce 1947 i některých obětí železničního neštěstí, ke kterému došlo v Zákolanech 25. ledna 1964.
Současnost
editovatV průběhu 20. století se Budeč stala oblíbeným katolickým poutním místem. Hlavní pouti se konají dvakrát do roka – koncem června na svátek patronů sv. Petra a Pavla a koncem září takzvaná Národní svatováclavská pouť. Turistům je interiér rotundy přístupný v létě o víkendech, kdy tu kladenské muzeum zajišťuje průvodcovskou službu. Několikrát v průběhu roku se v rotundě konají bohoslužby, které zajišťuje roztocká farnost. Přes Budeč vede červeně značená turistická trasa údolím Zákolanského potoka z Kralup nad Vltavou na hrad Okoř; nejbližším východiskem od hromadné dopravy je železniční stanice Zákolany, vzdálená asi kilometr.
Reference
editovat- ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2019-10-14]. Identifikátor záznamu 153921 : Výšinné opevněné sídliště – hradiště Budeč, archeologické stopy. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1].
- ↑ Farnost Rozdělov. www.facebook.com [online]. [cit. 2023-06-11]. Viz komentáře pod příspěvkem.. Dostupné online.
- ↑ Petr Váňa sochař. petrvana.info [online]. [cit. 2023-06-11]. Dostupné online.
- ↑ http://www.pis.cz/cz/ceska_republika/pamatky/budec_u_zakolan_slovanske_hradiste_a_rotunda_sv_petra_a_pavla
Literatura
editovat- DAVÍDEK, Václav. Co bylo před Prahou. Praha: Vyšehrad, 1971. 242 s.
- Kolektiv autorů: Budeč 1100 let (905–2005), Kladno: Sládečkovo vlastivědné muzeum v Kladně 2005, ISBN neuvedeno
- Kolektiv autorů: Budeč 1100 let (905–2005), II. Příroda, krajina, člověk. OS Budeč, Kováry, 2006. ISBN neuvedeno
- Kolektiv autorů: Encyklopedie hradišť v Čechách, Praha: Libri 2003, ISBN 80-7277-173-6, str. 144–147
- Zdeněk Kuchyňka: Budeč, Praha: Enigma, rok vydání neuveden
Související články
editovatExterní odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Budeč na Wikimedia Commons 
Encyklopedické heslo Budeč v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích- Románská architektura v Čechách: Budeč – předrománská rotunda
- virtuální prohlídka Budče a rotundy Sv. Petra
