Bucharský emirát

; vlajka	; znak
Geografie	; Bucharský emirát kolem roku 1850 (zeleně)
	; Bucharský emirát kolem roku 1850 (zeleně)
Hlavní město	Buchara
	Obyvatelstvo
Jazyky	perština, čagatajština
Náboženství	sunnitský islám, ší'itský islám, nakšbandíjský súfismus, zoroastrismus, judaismus
	Státní útvar
Státní zřízení	absolutní monarchie
Mateřská; země	Ruská říše (polozávislý stát pod ruskou ochranou 1873–1917)
Měna	fulus, tilla, tenga
Vznik	1785
Zánik	1920
	Státní útvary a území
	Bucharský chanát
	Bucharská sovětská republika
	Bucharská lidová sovětská republika
	Bucharská sovětská republika

Bucharský emirát (persky امارت بخارا, Imárat-i Bukhárá, čagatajsky بخارا امیرلیگی, Bukhárá Amirligi, uzbecky Buxoro amirligi) byl uzbecko-tádžický^[3] stát, který existoval v letech 1785–1920 na území dnešního Uzbekistánu a Tádžikistánu. Rozkládal se v oblasti mezi řekami Amudarja a Syrdarja nazývané dříve Transoxanie. Jejím jádrem bylo území podél dolního toku řeky Zarafšán a významná města Samarkand a Buchara. Emirát sousedil s na západě s Chivským chanátem v Chórezmu a na východě s Kokandským chanátem ve Ferganské kotlině.

Historie

Nahoře Bucharský emirát, uprostřed Kábul a vpravo dole Balúčistán

Emirát úředně vznikl v roce 1785, když se vlády v Bucharském chanátu chopil mangudský emír Murad šáh. Jako jeden z mála států ve Střední Asii, jemuž nevládli Čingischánovi potomci (kromě Tímúrovců), stavěl svoji legitimitu spíše na islámských zásadách než na Čingischánově krvi, což dokazuje i skutečnost, že vládce přijal islámský titul emír, a nikoli chán. Navíc oběma sousedům, Kokandskému a Chivskému chanátu, jakož i jeho předchůdci Bucharskému chanátu vládli potomci Čingischána.

Mohammad Alim chán, poslední bucharský emír

Hořící Buchara v obklíčení jednotek Rudé armády 1. září 1920

Od počátku 18. století získávali emírové ze své pozice ataliqů neboli učitelů chánových dětí a ministrů postupně vládu nad Bucharským chanátem. Ve 40. letech, když chanát dobyl Nádir Šáh, bylo již zřejmé, že jsou to oni, kdo má v rukou skutečnou moc. Po Nádir Šáhově násilné smrti v roce 1747 zavraždil ataliq Muhammad Rahim Bi chána Abulfeyze a jeho syna, čímž ukončil Džanidskou dynastii. Od té doby nechali emírové vládnout loutkové chány, až se po smrti Abu al-Gaziho chána otevřeně ujal vlády Šach Murad.^[4]

V roce 1868 prohrál emirát válku s Ruským impériem, jehož cílem bylo dobýt celou středoasijskou oblast. Rusko zabralo značnou část území emirátu včetně významného města Samarkandu.^[4] Roku 1873 se zbytek emirátu stal ruským protektorátem.^[5] Zanedlouho jej pak obklopil Turkestánský generální gubernát.

Po Říjnové revoluci v Rusku připadalo reformistům v emirátu, že se s nimi konzervativní emír Mohammad Alim chán odmítá podělit o vládu, a proto se obrátili k ruským bolševikům s prosbou o vojenskou pomoc. V březnu 1920 proto zahájila Rudá armáda útok na Bucharu, který však emírovi vojáci odrazili. V září téhož roku byly však již jednotky Turkestánského frontu, jemuž velel Michail Vasiljevič Frunze, úspěšné a Bucharu dobyly.^[4] Bucharský emirát vystřídala Bucharská lidová sovětská republika. Dnes se území bývalého Bucharského emirátu nachází většinou v Uzbekistánu s částmi v Tádžikistánu, Turkmenistánu a v Kazachstánu. Mezi roky 1793 a 1850 k němu patřilo i území dnešního severního Afghánistánu.

Odkazy

Poznámky

↑ Roy s. 3 "...v Buchaře a v Kokandu byla dvorským jazykem perština, tedy jazyk Tádžiků, jež byla v té době považována za hlavní jazyk vzdělanců. Představa přidružení území určité etnické skupině byla politickému myšlení muslimů ve Střední Asii cizí. Tamější etnika byla a dosud jsou značně promíšena, takže tato vnitřní identifikace (kmenová, klanová, místní, rodinná atd.) byla důležitější při určování věrnosti než pro striktně etnický původ."
↑ Roy s. 4 "Perština byla hlavním kulturním jazykem od Dillí po Samarkand, přes Láhaur a Kábul, a zůstala jím až do počátku 20. století. V Kokandském a Bucharském emirátu byla až do jejich rozpadu v letech 1876 a 1920 oficiálním jazykem."

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Emirate of Bukhara na anglické Wikipedii.

↑ Roy, Olivier. (2007). "The New Central Asia: Geopolitics and the Birth of Nations". I.B.Tauris.
↑ Starr, S. Frederick (18 December 2014). Ferghana Valley: The Heart of Central Asia. Routledge. ISBN 9781317470663.
↑ Peter B. Golden (2011), Central Asia in World History, p.115
↑ ^a ^b ^c SOUCEK, Svat, 2000. A History of Inner Asia. [s.l.]: Cambridge University Press. Dostupné online. ISBN 9780521657044.
↑ Russo-Bukharan War 1868, Armed Conflict Events Database, OnWar.com

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Bucharský emirát na Wikimedia Commons

[1] Roy s. 3 "...v Buchaře a v Kokandu byla dvorským jazykem perština, tedy jazyk Tádžiků, jež byla v té době považována za hlavní jazyk vzdělanců. Představa přidružení území určité etnické skupině byla politickému myšlení muslimů ve Střední Asii cizí. Tamější etnika byla a dosud jsou značně promíšena, takže tato vnitřní identifikace (kmenová, klanová, místní, rodinná atd.) byla důležitější při určování věrnosti než pro striktně etnický původ."

[2] Roy s. 4 "Perština byla hlavním kulturním jazykem od Dillí po Samarkand, přes Láhaur a Kábul, a zůstala jím až do počátku 20. století. V Kokandském a Bucharském emirátu byla až do jejich rozpadu v letech 1876 a 1920 oficiálním jazykem."

[3] Roy, Olivier. (2007). "The New Central Asia: Geopolitics and the Birth of Nations". I.B.Tauris.

[4] Starr, S. Frederick (18 December 2014). Ferghana Valley: The Heart of Central Asia. Routledge. ISBN 9781317470663.

[5] Peter B. Golden (2011), Central Asia in World History, p.115

[Souček-6] SOUCEK, Svat, 2000. A History of Inner Asia. [s.l.]: Cambridge University Press. Dostupné online. ISBN 9780521657044.

[7] Russo-Bukharan War 1868, Armed Conflict Events Database, OnWar.com

[3]

[pozn. 1]

[pozn. 2]

[1]

[2]

[4]

[5]