Bruno Stojić (* 8. dubna 1955) je bosenskochorvatský politik odsouzený Mezinárodním trestním tribunálem pro bývalou Jugoslávii (ICTY). Jeho proces, spojený s pěti spoluobviněnými bosenskochorvatskými politiky působícími v entitě Chorvatská republika Herceg-Bosna z válečného období, skončil shledáním vinny a odsouzením k 20 letům žaláře.[1]

Bruno Stojić
Bruno Stojić (30. listopadu 2017)
Bruno Stojić (30. listopadu 2017)

Narození8. dubna 1955 (69 let)
Hamzići, Čitluk
Vojenská kariéra
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons

Bruno Stojić se narodil 8. dubna 1955 ve vesnici Hamzići v Lidové republice Bosna a Hercegovina.[2] V roce 1992 jej Mate Boban jmenoval velitelem obranného štábu HVO a v roce 1993 byl převelen k Úřadu pro výrobu zbraní a vojenského materiálu. 5. dubna 2004 se dobrovolně vzdal ICTY.[3]

Obžaloba

editovat

Mezinárodní trestní tribunál pro obvinění z bývalé Jugoslávie uvádí, že jeho pravomoc a odpovědnost zahrnovala:

  • Vojenskou policii HVO
  • Zpravodajskou službu HVO známou jako Bezpečnostní a informační služba (SIS)
  • mravní výchovu, která zahrnovala informace a propagandu
  • Vězeňské zdravotnictví, lékařské a hygienické služby
  • Vojenskou výrobu a logistika.

Ve verdiktu ICTY dospěl k závěru, že Stojić „řídil a vykonával účinnou kontrolu nad ozbrojenými silami HVO a vojenskou policií“, ale „nevyvinul vážné úsilí k ukončení páchání trestných činů, ačkoli k tomu měl pravomoc a povinnost“.[4]

Obvinění

editovat

Převzato z tiskové zprávy ICTY:[2]

  • devět případů závažných porušení ženevských konvencí (úmyslné zabití; nelidské zacházení (sexuální napadení); nezákonná deportace civilistů; nezákonné přemístění civilistů; nezákonné zadržování civilistů; nelidské zacházení (podmínky uvěznění); nelidské zacházení; rozsáhlé zničení majetku, neodůvodněné vojenskou nutností a provedené nezákonně a svévolně; přivlastnění majetku, neodůvodněné vojenskou nutností a provedené nezákonně a svévolně).
  • devět případů porušení zákonů nebo válečných zvyků (kruté zacházení (podmínky uvěznění); kruté zacházení; nezákonná práce; svévolné ničení měst, městeček nebo vesnic nebo ničení neodůvodněné vojenskou nutností; ničení nebo úmyslné poškození institucí oddaných náboženství nebo vzdělání; drancování veřejného nebo soukromého majetku; nezákonné útoky na civilisty; nezákonné vyvolávání teroru na civilistech; kruté zacházení) a
  • osm trestných činů proti lidskosti (pronásledování z politických, rasových a náboženských důvodů; vražda; znásilnění; deportace; nelidské činy (násilné přemístění); uvěznění; nelidské činy (podmínky uvěznění); nelidské činy).

Reference

editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Bruno Stojić na anglické Wikipedii. {{reflist|refs= [2]

  1. UN war crimes tribunal convicts 6 Bosnian Croats of persecution of Muslims during Bosnian war
  2. a b c Jadranko Prlic, Bruno Stojic, Slobodan Praljak, Milivoj Petkovic, Valentin Coric and Berislav Pusic - Initial Appearance [online]. ICTY, 6 April 2004 [cit. 2011-07-18]. Dostupné online. 
  3. Bosnian Croats surrender to trial. BBC News. 5 April 2004. Dostupné online [cit. 21 July 2020]. 
  4. Trial Judgement summary for Jadranko Prlic and others [online]. 29 May 2013 [cit. 2020-07-21]. Dostupné online. 

Externí odkazy

editovat