Broc

obec v kantonu Fribourg ve Švýcarsku

Broc (francouzská výslovnost: [bʀɔ:]) je obec v okrese Gruyère v kantonu Fribourg ve Švýcarsku. Žije zde přibližně 2 700[1] obyvatel.

Broc
Továrna Cailler v Broc
Továrna Cailler v Broc
Broc – znak
znak
Poloha
Souřadnice
Nadmořská výška718 m n. m.
StátŠvýcarskoŠvýcarsko Švýcarsko
KantonFribourg
OkresGruyère
Broc
Broc
Broc, Švýcarsko
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha10,03 km²
Počet obyvatel2 651 (2018)[1]
Hustota zalidnění264,3 obyv./km²
Správa
Oficiální webwww.broc.ch
PSČ1636
Označení vozidelFR
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Geografie

editovat
 
Celkový pohled na obec

Broc leží v nadmořské výšce 718 m, vzdušnou čarou 3,5 km východo-jihovýchodně od okresního města Bulle. Obec se rozkládá na vysoké terase mezi toky řek Sána na západě a Jogne na východě, jižně od jezera Lac de la Gruyère, na severním okraji Alp.

Území obce o rozloze 10,1 km² pokrývá část předalpské oblasti v regionu Gruyère. Západní hranici tvoří řeka Sána. Odtud se území obce rozprostírá východním směrem přes ploché dno údolí a štěrkovou terasu Broc do údolí Jogne. Ta protéká mezi vodní nádrží Lac de Montsalvens (jejíž malá část patří obci) a městem Broc hluboce zaříznutou skalnatou soutěskou (Gorges de la Jogne). Na jih od tohoto údolí se svah pokrytý pastvinami a lesy strmě zvedá k vrcholu Dent de Broc, který je s 1829 m n. m. nejvyšším bodem obce. Jižní hranice obce vede po skalnatém hřebeni Dent de Broc, který se táhne od Sány až do údolí Motélon. Na dalekém severozápadě zasahuje území až k ústí řeky Sány do jezera Gruyère a do olšového lomového lesa v oblasti ústí řeky. V roce 1997 bylo 9 % rozlohy obce pokryto zastavěnou plochou, 43 % lesy a lesními porosty, 43 % zemědělstvím a něco málo přes 5 % neproduktivní půdou.

Součástí Broc je průmyslová část Broc-Fabrique (685 m n. m.) na říčce Jogne a několik samostatných zemědělských podniků na severním svahu Dent de Broc. Sousedními obcemi Broc jsou Bulle, Morlon, Botterens, Châtel-sur-Montsalvens, Crésuz, Val-de-Charmey a Gruyères.

Historie

editovat
 
Letecký pohled (1949)

V obci Broc byly nalezeny stopy osídlení ze střední doby bronzové a pohřebiště z období La Tène. První písemná zmínka o obci pochází z roku 1115 pod názvy Broyc a Broch, název Broz se dochoval z roku 1285. Název místa pochází ze starofrancouzského slova broc, které znamená „skalnatý ostroh, skalnatý hřeben“.[2]

Od 12. století patřil Broc stejnojmennému šlechtickému rodu, který vymřel v polovině 14. století a byl pravděpodobně vedlejší linií hrabat z Gruyères. Poté se vesnice dostala do držení Montsalvens, léna hrabství Gruyères. Již ve 13. století bylo poblíž Sány založeno benediktinské převorství, které původně patřilo klášteru v Lutry a v roce 1577 přešlo do vlastnictví kapituly svatého Mikuláše ve Fribourgu.[2]

Broc připadl Fribourgu v roce 1555 spolu s kastelánstvím Montsalvens a byl začleněn do panství Gruyères. Po pádu Staré švýcarské konfederace (1798) patřila obec v období Helvétské republiky k prefektuře Gruyères a od roku 1848 k okresu Gruyère. V roce 1890 padla řada domů za oběť požáru.[2]

Obyvatelstvo

editovat
 
Centrum obce
Vývoj počtu obyvatel[2]
Rok 1850 1870 1900 1910 1920 1930 1950 1960 1970 1980 1990 2000
Počet obyvatel 406 435 628 1708 2163 1784 1552 1653 1842 1773 2039 2068

Z celkového počtu obyvatel je 88,3 % francouzsky mluvících, 2,9 % portugalsky mluvících a 2,6 % německy mluvících (údaj z roku 2000). V roce 1850 žilo v Broc 406 obyvatel a v roce 1900 628 obyvatel. Během deseti let se pak počet obyvatel zvýšil o více než 1000 (1708 obyvatel v roce 1910) a v roce 1920 dosáhl nejvyššího počtu 2163 obyvatel. Po poklesu o téměř 30 % na 1552 obyvatel v roce 1950 počet obyvatel od té doby stále roste.

Hospodářství

editovat
 
Čokoládovna Broc (1940)

Až do konce 19. století bylo Broc především zemědělskou obcí. Důležitou roli hrálo také tkalcovství slámy, které však koncem 19. století prudce upadalo. Založení čokoládovny Cailler v roce 1898 ukončilo v obci nezaměstnanost. Továrna se rychle stala nejvýznamnějším zaměstnavatelem v regionu, což se projevilo prudkým nárůstem počtu obyvatel Broc v prvním desetiletí 20. století. V roce 1930 bylo v továrně Cailler zaměstnáno téměř 1800 dělníků.

V 21. století je v Brocu stále ještě přibližně 900 pracovních míst. Se 3 % pracovní síly zaměstnané v primárním sektoru hraje zemědělství ve struktuře zaměstnanosti obyvatelstva jen malou roli. Přibližně 62 % pracovní síly je zaměstnáno v průmyslovém sektoru, zatímco v sektoru služeb pracuje 35 % pracovní síly (stav v roce 2001).

Zemědělství je zaměřeno na chov dobytka a chov dojnic. Kromě čokoládovny, která nyní patří společnosti Nestlé, patří mezi další významné průmyslové podniky továrna na vstřikování plastů, dvě továrny na nábytek, truhlárna, elektrárna a stavební a dopravní podniky. V roce 2013 navštívilo Maison Cailler 368 000 návštěvníků z celého světa.[3]

V posledních desetiletích se obec rozvinula v rezidenční obec. Mnoho zaměstnanců proto dojíždí za prací do oblasti měst Bulle nebo Fribourg.

Doprava

editovat
 
Železniční stanice Broc

Obec má dobré dopravní spojení. Leží na hlavní silnici z Bulle přes průsmyk Jaunpass do Boltigenu. Z ní odbočuje u Brocu spojovací silnice, která vede východně od jezera Gruyère do Fribourgu. Dne 24. června 1912 byla zprovozněna železniční trať z nádraží Bulle do Brocu (pro přístup do továrního areálu). Autobusové linky společnosti Transports publics fribourgeois z Bulle do Boltigenu a Corbières, které jezdí přes Broc, zajišťují doplňkové spoje veřejné dopravy.

Osobnosti

editovat

Reference

editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Broc FR na německé Wikipedii.

  1. a b Ständige Wohnbevölkerung nach Staatsangehörigkeitskategorie Geschlecht und Gemeinde; Provisorische Jahresergebnisse; 2018. Federal Statistical Office. 9. dubna 2019. Dostupné online. [cit. 2019-04-11].
  2. a b c d ROLLE, Marianne. Broc [online]. Historisches Lexikon der Schweiz, 2004-10-15 [cit. 2023-06-20]. Dostupné online. (německy) 
  3. WILD, Reto E. Reiseland Schweiz. Migros-Magazin. 2015-07-13, roč. 2015, s. 8. (německy) 

Externí odkazy

editovat