Branko Stanković

Branko Stanković
Osobní informace
Celé jméno	Branko Stanković
Datum narození	31. října 1921
Místo narození	Sarajevo, Království Srbů, Chorvatů a Slovinců
Datum úmrtí	20. února 2002 (ve věku 80 let)
Místo úmrtí	Bělehrad, Srbsko a Černá Hora
Přezdívka	Ambasador
Klubové informace
Pozice	Pravý obránce
Mládežnické kluby
1936–1939	Slavija Sarajevo
Profesionální kluby
Reprezentace
Trenérská kariéra
1960; 1963–1964; 1964–1967; 1968–1973; 1973–1974; 1975–1976; 1976–1977; 1977–1978; 1978–1982; 1982–1984; 1984–1986; 1986–1987; 1988; 1989	Željezničar Sarajevo; Olimpija Lublaň; Vojvodina; AEK Athény; Aris Soluň; Porto; PAOK Soluň; Vojvodina; CZ Bělehrad; Fenerbahçe; Beşiktaş; Fenerbahçe; CZ Bělehrad; Karşıyaka
Národní týmy jako trenér
1966	Jugoslávie (asistent)
Další informace
Povolání	fotbalista a fotbalový trenér
Děti	Dragan Stanković (syn); Ratko Stanković (syn)
	→ Šipka znamená hostování hráče v daném klubu.
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Branko "Stane" Stanković (v srbské cyrilici: Бранко "Стане" Станковић, vyslovováno [brâːŋko stǎːŋkoʋitɕ]; 31. října 1921 – 20. února 2002) byl bosensko-srbský a jugoslávský fotbalista a trenér.

Hráčská kariéra

Klubová

Svou kariéru začal v FK Slavija Sarajevo jako junior v roce 1936. V roce 1941 utekl ze Sarajeva a přestoupil do nejúspěšnějšího jugoslávského předválečného klubu BSK Bělehrad, kde za války hrál srbskou ligu. V roce 1946 přišel do Crvene zvezdy Bělehrad, kde se etabloval jako jeden z nejlepších obránců jugoslávské první ligy. Stanković zde odehrál 195 zápasů a vstřelil 14 gólů.

Reprezentační

Stanković hrál hlavně za Crvenou zvezdu Bělehrad a za Jugoslávii nastoupil 61krát. Zúčastnil se dvou mistrovství světa a získal stříbrnou medaili na olympijských hrách v roce 1948 a 1952. Jeho posledním reprezentačním utkáním byl v listopadu 1956 přátelský zápas proti Anglii. Stanković byl jedním z nejelegantnějších defenzivních hráčů své doby. Díky svému hernímu stylu si vysloužil přezdívku Ambasador. Hráči jako Bruno Belin, Milovan Đorić, Fahrudin Jusufi nebo Petar Krivokuća v budoucnu kopírovali jeho herní styl. Byl to silný, rychlý a velmi odvážný hráč a také velmi dobrý hlavičkář.

Profesionální kariéru ukončil v roce 1958 krátce před svými 37. narozeninami.

Trenérská kariéra

Stanković zahájil svou trenérskou kariéru v Sarajevu v roce 1960 jako manažer klubu Željezničar. Později vedl Crvenou zvezdu Bělehrad a v roce 1979 se s ní dostal do finále Poháru UEFA. Kromě Crvené zvezdy vedl také řadu týmů v různých zemích, například Fenerbahçe a Beşiktaş v Turecku, Porto v Portugalsku nebo AEK Athény, Aris Soluň a PAOK Soluň v Řecku. Trénoval také Olimpiji Lublaň a FK Vojvodinu. Během roku 1966 byl také spolumanažerem jugoslávského národního týmu spolu s Aleksandarem Tirnanićem, Miljanem Miljanićem, Rajko Mitićem a Vujadinem Boškovem.