Brandlín (Volfířov)
Vesnice Brandlín (německy Brandlin) leží v okrese Jindřichův Hradec, který je součástí Jihočeského kraje. Ves byla dříve samostatnou obcí s převahou českého obyvatelstva evangelického vyznání, od roku 1976 je místní částí obce Volfířov. Leží zhruba 7 km severozápadně od obce Volfířov v Javořické vrchovině v nadmořské výšce 595 metrů a nachází se v ní 69 domů. V obci je veřejný vodovod a kanalizace. V roce 2011 zde trvale žilo 73 obyvatel.[3]
| Brandlín | |
|---|---|
 Někdejší luteránská škola v Brandlíně | |
| Lokalita | |
| Charakter | vesnice |
| Obec | Volfířov |
| Okres | Jindřichův Hradec |
| Kraj | Jihočeský kraj |
| Historická země | Morava |
| Stát |  Česko |
| Zeměpisné souřadnice | 49°8′34″ s. š., 15°19′ v. d. |
| Základní informace | |
| Počet obyvatel | 79 (2021)[1] |
| Katastrální území | Brandlín (4,72 km²) |
| PSČ | 380 01 |
| Počet domů | 50 (2011)[2] |
  Brandlín | |
| Další údaje | |
| Kód části obce | 9024 |
| Kód k. ú. | 609021 |
| Geodata (OSM) | OSM, WMF |
 multimediální obsah na Commons | |
 Zdroje k infoboxu a českým sídlům.Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Název
editovatPůvodní jméno vesnice bylo Bradlné odvozené od obecného bradlo. Po převzetí názvu do němčiny bylo jméno přikloněno k podobně znějícímu brand (žár, požár) a dostalo zdrobňující příponu -elîn. Německé Brandelîn bylo pak zpětně přejato do češtiny jako Brandlín. Alois Vojtěch Šembera zpola obnovil tvar Bradlná, který se však neujal.[4]
Historie
editovatPrvní písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1364.[5] V roce 1843 podle záznamů ve vceňovacím operátu žilo v Brandlíně 304 obyvatel ve 48 domech a 73 domácnostech. Desátky byly odváděny faře ve Volfířově a statku Kostelní Vydří. Na sobotní trhy se jezdilo z Brandlína do Dačic. Již v roce 1405 je v pramenech uváděn ve vsi mlýn, v roce 1843 je v obci zmiňován mlynář jako jediný živnostník. Elektrifikace se obec dočkala až v roce 1946, když byla připojena na síť ZME Brno.
Kronika
editovatKroniky Brandlína a Velké Lhoty obsahují zápisy o exulantech, kteří kvůli náboženské svobodě uprchli z rekatolizovaných vsí kolem roku 1725. Prokázáno je, že rodina Kudrnova vlastnila v Brandlíně knihovnu zakázaných knih. Útočištěm těchto exulantů se pravděpodobně stala Reca.[6]
Škola
editovatŠkola v Brandlíně vznikla v roce 1866 nejprve jako konfesijní škola, která poskytovala vzdělání dětem augšpurského vyznání z okolních evangelických vesnic. Veřejnou jednotřídkou se škola stala o dvanáct let později. V roce 1960 byla škola zrušena a žactvo bylo převedeno do základní školy ve Velké Lhotě.
Rodáci
editovat- Bohumil Kudrna (1920–1991) – kanoista
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-11-01].
- ↑ Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Český statistický úřad. 21. prosince 2015. Dostupné online.
- ↑ Český statistický úřad. Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 187.
- ↑ Hosák, Šrámek: Místní jména na Moravě a ve Slezsku I, Praha 1970, str. 103.
- ↑ Český statistický úřad. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 220.
- ↑ ČERMÁKOVÁ, Milada. K emigraci tajných evangelíků na Velkolhotecku. S. 25–26. Informační věstník zapsaného spolku Exulant č. 55 [online]. Exulant (spolek), 2023 [cit. 2023-06-16]. S. 25–26. Dostupné online.
Literatura
editovat- MELMUKOVÁ, Eva. Patent zvaný toleranční. Praha: Mladá fronta, 1999. 240 + 8 s. ISBN 80-204-0741-3. S. 85–86, 112, 130, 190.
- NEKUDA, Vladimír. Vlastivěda moravská Dačicko Slavonicko Telčsko. Brno: Muzejní spolek Brno, 2005. ISBN 80-7275-059-3. S. 598–600.
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Brandlín na Wikimedia Commons - Oficiální stránky
