Ču-jin fu-chao
Bopomofo (oficiálně 注音符號, ču-jin fu-chao, zhuyin fuhao – „fonetické znaky“) je čínské písmo, vytvořené na počátku dvacátého století jako fonetická alternativa znakového písma.
Byla vytvořena Výborem pro sjednocení výslovnosti v letech 1912–1913, formálně vyhlášena byla v roce 1928. Zhruba od padesátých let bylo v pevninské Číně vytlačováno pchin-jinem (pinyinem), tedy upravenou latinkou, na Tchaj-wanu se však bopomofo stále běžně používá k výuce znaků na základních školách a také jako způsob zadávání čínských znaků do počítačů a mobilních telefonů, i na Tchaj-wanu se však od bopomofa upouští ve prospěch latinky (viz také tchajwanský pchin-jin).[zdroj?] Je používán jako primární písmo pro některé domorodé tchajwanské jazyky a je na něm také založena čínská varianta Braillova písma.
Cílem bopomofa nebylo nahradit znakové písmo, ale umožnit pomocný fonetický přepis čínštiny pro vědecké a výukové účely. Znaky písma bopomofo vytvořil filolog a kaligraf Čang Ping-lin zjednodušením čínských znaků, převážně různých starobylých a zaniklých variant. Znaků je třicet sedm, zastupují hlásky a některé hláskové skupiny tak, aby bylo možné zapsat všechny čínské slabiky (později bylo připojeno několik dalších znaků pro vyjádření nářečních hlásek). Tóny se v bopomofo značí diakritikou, píše se zleva doprava.
Bopomofo | Pinyin | Český přepis |
---|---|---|
ㄅ | b | p |
ㄆ | p | pch |
ㄇ | m | m |
ㄈ | f | f |
ㄉ | d | t |
ㄊ | t | tch |
ㄋ | n | n |
ㄌ | l | l |
ㄍ | g | k |
ㄎ | k | kch |
ㄏ | h | ch |
ㄐ | j | ť |
ㄑ | q | čch |
ㄒ | x | s |
ㄓ | zh | č |
ㄔ | ch | čch' |
ㄕ | sh | š |
ㄖ | r | ž |
ㄗ | z | c |
ㄘ | c | cch |
ㄙ | s | s |
ㄧ | i, y | ' |
ㄨ | u, w | ü |
ㄩ | ü, yu | u |
ㄚ | a | a |
ㄛ | o | o |
ㄜ | e | e |
ㄝ | ê | e |
ㄞ | ai | aj |
ㄟ | ei | ej |
ㄠ | ao | ao |
ㄡ | ou | ou |
ㄢ | an | an |
ㄣ | en | en |
ㄤ | ang | ang |
ㄥ | eng | eng |
ㄦ | er | er |
ㄭ | -i | i |
Externí odkazy
editovat- Obrázky, zvuky či videa k tématu Ču-jin fu-chao na Wikimedia Commons