Boleslav III. Křivoústý

polský kníže (1107–1138)

Boleslav III. Křivoústý (polsky Bolesław III Krzywousty; 108528. říjen 1138) byl polský kníže (od roku 1102 do své smrti), který znovusjednotil stát. Boleslav byl posledním piastovským panovníkem, který vládl sjednocenému Polsku před jeho rozpadem ve 12.–14. století, ke kterému sám napomohl svým nástupnickým testamentem.

Boleslav III. Křivoústý
Narození20. srpna 1086
Krakov
Úmrtí28. října 1138 (ve věku 52 let)
Sochaczew
PohřbenKatedrála Nanebevzetí Panny Marie v Płocku
PotomciVladislav II. Vyhnanec, Richenza Polská, Boleslav IV. Kadeřavý, Měšek III. Starý, Dobroněha Ludgarda Polská, Judita Polská, Jindřich Sandoměřský, Anežka Polská, Kazimír II. Spravedlivý, Lešek Polský a Gertruda Polská
OtecVladislav I. Herman
MatkaJudita Přemyslovna
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Byl synem polského knížete Vladislava I. Hermana a české princezny Judity, dcery krále Vratislava II.

Počátky panování

editovat

Ještě za života svého otce Vladislava I. Hermana, který byl jen slabým panovníkem, si Boleslav Křivoústý a jeho starší bratr Zbyhněv (vládl 1102–1107) vynutili podíl na vládě. Zbyhněv získal severní území, zatímco Boleslav dostal do správy jih Polska, Slezsko a Malopolsko. Po smrti Vladislava Hermana (1102) vypukly mezi jeho nástupci neshody. Boleslav prosazoval silnou knížecí moc a zjevně usiloval o sjednocení polského státu, rozpolceného nyní na dvě části, a připojení slovanského Pomoří. Získal podporu kyjevského knížete Svjatopolka, s jehož dcerou se oženil, a uzavřel příměří s Kolomanem Uherským, namířené proti českým Přemyslovcům a říši. Napětí mezi Boleslavem III. a jeho bratrem přerostlo roku 1106 do otevřeného konfliktu. Rok nato uprchl Zbigniew ze země a uchýlil se k německému králi Jindřichu V., který podnikl roku 1109 pod záminkou ochrany jeho práv výpravu do Polska. Ve slavné bitvě na Psích polích byl však císař poražen. Zbyhněv dal na slib bratra o usmíření a vrácení území a vrátil se roku 1111 do Polska, byl však ihned zajat a oslepen. Ve vězení dožil zbytky svého života, těžkým zraněním podlehl pravděpodobně nedlouho po svém oslepení[1]

Vztah k Čechám

editovat

Německé výpravy do Polska se zúčastnil také český kníže Svatopluk Olomoucký (byl na ní zavražděn). V odvetu zaútočily téměř současně na Čechy uherské oddíly. Energický a bojovný Boleslav III. se snažil stejně jako císař využít ve svůj prospěch sporů, jež v té době vypukly mezi přemyslovskými knížaty. Příklonem k té či oně straně se snažil zasahovat do vnitřních záležitostí sousedního českého státu, ať už s cílem získat zde vliv, či ho oslabit, aby jeho představitelé nemohli klást překážky Boleslavovým politickým plánům.

Boleslav podporoval především sesazeného Bořivoje II. a jeho nejmladšího bratra Soběslava I. Roku 1110 vpadl společně s nimi do Čech a pomohl jim obsadit Prahu, v říjnu pak zvítězili v bitvě na Trotině.[2] Roku 1115 se účastnil schůzky, na níž se znesváření Přemyslovci smířili. Také česko-polské spory byly dočasně vyřešeny smlouvou o přátelských vztazích, jíž se český kníže vzdal poplatku za Slezsko.

Když Zbyhněv někdy po roce 1112 zemřel, ztratila opozice proti Boleslavově vládě silné ruky svůj hlavní nástroj. Kníže se mohl začít věnovat realizaci svého politického programu. Kromě toho se počátkem 30. letech angažoval v bojích o moc v Uhrách, podporoval Borise, zavrženého syna krále Kolomana a postavil se proti Bélovi II., jehož podporovali Přemyslovci. Roku 1132 byl poražen koalicí, v níž se spojila říše, čeští Přemyslovci a rakouští Babenberkové. Krátce nato vpadl kníže Soběslav I. do Slezska a česko-polský konflikt vypukl nanovo.

Spory byly ukončeny až roku 1137. Úmluvy, které tehdy Boleslav uzavřel s Přemyslovci, byly stvrzeny jeho kmotrovstvím Soběslavovu synovi Václavovi. Soběslav se naopak stal kmotrem syna polského knížete.

Testament Boleslava III. Křivoústého

editovat

Roku 1138, nedlouho před svojí smrtí vydal Boleslav III. nařízení o nástupnictví, tzv. testament, jímž rozdělil polský stát na úděly pro své čtyři syny s tím, že nejstaršímu z nich zajistí seniorátní úděl (Krakovsko, část Velkopolska s Hnězdnem a Kališí ad.) vrchní moc nad ostatními. Kníže se tak snažil zajistit jednotu svého státu do budoucna a zároveň ji sladit s odstředivými snahami a ambicemi jednotlivých členů rodu. Byl to však jen kompromis odsouzený k brzkému zániku. Po Boleslavově smrti se jeho synové ve svých údělech maximálně osamostatnili a vrchní vláda rychle slábla, až zanikla zcela v roce 1226 po událostech v Gasavě (Gąsawie).

Vývod z předků

editovat
 
 
 
 
 
Boleslav Chrabrý
 
 
Měšek II. Lambert
 
 
 
 
 
 
Emnilda z Lužice
 
 
Kazimír I. Obnovitel
 
 
 
 
 
 
Ezzo Lotrinský
 
 
Richenza Lotrinská
 
 
 
 
 
 
Matylda Saská
 
 
Vladislav I. Herman
 
 
 
 
 
 
Svjatoslav I. Igorevič
 
 
Vladimír I.
 
 
 
 
 
 
Maluša
 
 
Dobroněga Kyjevská
 
 
 
 
 
 
Roman II.
 
 
Anna Porfyrogennéta
 
 
 
 
 
 
Theofano
 
Boleslav III. Křivoústý
 
 
 
 
 
kníže Oldřich
 
 
Břetislav I.
 
 
 
 
 
 
kněžna Božena
 
 
Vratislav II.
 
 
 
 
 
 
Jindřich Nordgavský
 
 
Jitka ze Schweinfurtu
 
 
 
 
 
 
Gerberga
 
 
Judita Přemyslovna
 
 
 
 
 
 
Vazul
 
 
Ondřej I.
 
 
 
 
 
 
 
 
Adléta Uherská
 
 
 
 
 
 
Jaroslav I. Moudrý
 
 
Anastázie Rurikovna
 
 
 
 
 
 
Ingegerda Švédská
 

Literatura

editovat

Reference

editovat
  1. ŽEMLIČKA, Josef. Přemyslovci. Jak žili, vládli, umírali. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2005. 497 s. ISBN 80-7106-759-8. S. 239–241. 
  2. STAROŽITNOSTÍ, Společnost přátel. Časopis. [s.l.]: [s.n.] 400 s. Dostupné online. Google-Books-ID: pd04AQAAMAAJ. 

Externí odkazy

editovat