Bohumil Vazač

československý a francouzský důstojník

Bohumil Edward Vazač, také Bohumil Vazac (5. listopadu 1913 Hradec Králové22. července 2003 Châlons-en-Champagne), byl důstojníkem československé armády a důstojníkem francouzské cizinecké legie. Bojoval ve druhé světové válce v československé a francouzské armádě, poté ve Svobodných francouzských silách.[1][2]

Bohumil Vazač
Narození5. listopadu 1913
Hradec Králové
Úmrtí22. července 2003 (ve věku 89 let)
Châlons-en-Champagne
NárodnostČeši
Vojenská kariéra
Hodnostporučík
SložkaČeskoslovenská exilová armáda
Bitvydruhá světová válka
Vyznamenáníkomandér Řádu čestné legie
Válečný kříž 1939–1945
Společník osvobození

Vystudoval vyšší odbornou školu stavitelskou, na které v červnu 1934 maturoval. V červenci 1934 nastoupil vojenskou základní službu, kterou absolvoval ve škole pro důstojníky pěchoty v záloze, která byla u 28. pěšího pluku v Praze. Poté studoval na Vojenské akademii v Hranicích (1935–1937). V roce 1939 sloužil u 1. horského pěšího pluku. Po německé okupaci Čech, Moravy a Slezska ilegálně emigroval do Polska, kde vstoupil do francouzské cizinecké legie.[1] Po vypuknutí 2. světové války byl z cizinecké legie uvolněn pro nově vznikající československou zahraniční armádu, sloužil u 1. pěšího pluku československé armády ve Francii. Po vojenské porážce Francie v roce 1940 byl spolu s ostatními Čechoslováky evakuován do Anglie, kde vstoupil do Svobodných francouzských sil. Nejprve byl přidělen k praporu myslivců v Camberley, poté byl převelen do Brazzaville ke 13. půlbrigádě cizinecké legie, kde velel oddílu protitankových jednotek. Bojoval ve druhé bitvě u El Alameinu, v tuniském tažení, u Garigliana, během vylodění v Provence, v bitvě u Alsaska a pak s Alpskou armádou Alp. Poté velel první rotě 1. brigády cizinecké legie v Tunisu. Byl podplukovníkem cizinecké legie (francouzsky lieutenant-colonel).

V roce 1946 se vrátil do Československa. Studoval na Vysoké škole válečné, pracoval na Ministerstvu národní obrany. Stal se majorem československé armády. V roce 1947 byl přidělen k 3. mechanizované divizi v Kroměříži. V březnu 1948 se stal učitelem na Vojenské akademii v Hranicích a poté učitelem na Vysoké škole válečné. V roce 1952 byl přeložen do zálohy. Zaměstnán pak byl ve Výzkumném ústavu bezpečnosti práce. V roce 1958 emigroval do Francie (za manželku měl Francouzsku). Ve Francii pracoval v civilním sektoru. Do penze nastoupil v roce 1978. V únoru 1992 byl jmenován plukovníkem československé armády (ve výslužbě).[1] Umřel dne 22. července 2003 v Châlons-en-Champagne;[3][4] je zde po něm pojmenována ulice.

Vyznamenání

editovat

Reference

editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Bohumil Vazac na francouzské Wikipedii.

  1. a b c LÁNÍK, Jaroslav a kol. Vojenské osobnosti československého odboje: 1939–1945. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. ISBN 80-7278-233-9. S. 308. 
  2. Bohumil VAZAC. Musée de l'Ordre de la Libération [online]. [cit. 2023-08-25]. Dostupné online. (francouzsky) 
  3. Bohumil Vazac, héros tchèque, Compagnon de la Libération, est mort. Radio Prague International [online]. 2003-07-24 [cit. 2023-08-25]. Dostupné online. (francouzsky) 
  4. Le Journal de l’Amicale des Anciens de la Légion Etrangère de Paris [online]. 2003-09 [cit. 2023-08-25]. Dostupné online. (francouzsky)