Bohuňov (okres Žďár nad Sázavou)

obec v okrese Žďár nad Sázavou v Kraji Vysočina
(přesměrováno z Bohuňov (část obce))

Bohuňov (německy Bohuniow) je obec v okrese Žďár nad SázavouKraji Vysočina, zhruba 6 km severozápadně od Bystřice nad Pernštejnem a 10 km východně od Nového Města na Moravě. Žije zde 302[1] obyvatel.

Bohuňov
Náves s kaplí sv. Cyrila a Metoděje
Náves s kaplí sv. Cyrila a Metoděje
Znak obce BohuňovVlajka obce Bohuňov
znakvlajka
Lokalita
Statusobec
Pověřená obecBystřice nad Pernštejnem
Obec s rozšířenou působnostíBystřice nad Pernštejnem
(správní obvod)
OkresŽďár nad Sázavou
KrajVysočina
Historická zeměMorava
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel302 (2024)[1]
Rozloha4,44 km²[2]
Nadmořská výška624 m n. m.
PSČ593 01
Počet domů95 (2021)[3]
Počet částí obce2
Počet k. ú.2
Počet ZSJ2
Kontakt
Adresa obecního úřaduBohuňov 50
593 01 Bystřice nad Pernštejnem
ou.bohunov@tiscali.cz
StarostaBc. Petr Váša
Oficiální web: www.bohunov.cz
Bohuňov
Bohuňov
Další údaje
Kód obce595306
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Název se vyvíjel od varianty Bohunow (1384), z Bohuniowa (1500), Blahunow (1587), Bohauniow (1609, 1674), Bohaumow (1751). Bohuniow a Bohuňov (1846) až k podobám Bohunow a Bohůňov v roce 1893. Místní jméno znamenalo ves lidí Bohunových.[4]

Přírodní prostředí

editovat

Obec se rozkládá v mírně zvlněné krajině Žďárských vrchů. Geologické podloží je tvořeno převážně rulou a ortorulou. Půda je zde hlinitopísčitá a bývá řazena mezi podzoly a hnědé půdy vrchovin, avšak převážně méně výrazný reliéf zdejší krajiny umožňuje zemědělské využití k pěstování brambor, obilnin, kukuřice a pícnin.

Historie

editovat

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1384. Převážnou část své existence Bohuňov patřil k bystřickému panství. Koncem 17. století se začíná v Bohuňově i Janovičkách pěstovat len. Začátkem 18. století se majitelem bystřického panství, včetně Bohuňova, stal rod Mitrovských z Nemyšle.

V letech 2006 až 2010 působil jako starosta Milan Sláma, od roku 2010 tuto funkci vykonává Bc. Petr Váša.

Obec Bohuňov v roce 2006 obdržela ocenění v soutěži Vesnice Vysočiny, konkrétně získala ocenění „hnědý diplom“, tj. diplom za vzorné vedení kroniky.[5] Obec Bohuňov v roce 2014 obdržela ocenění v soutěži Vesnice Vysočiny, konkrétně získala ocenění diplom za kroniku.[5]

Obyvatelstvo

editovat
Vývoj počtu obyvatel Bohuňova[6]
Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001
Počet obyvatel 397 414 391 356 314 324 288 240 238 222 230 245 245

Znak a vlajka

editovat

Právo užívat znak a vlajku bylo obci uděleno rozhodnutím Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky dne 26. listopadu 1999. V zeleno-červeně plamenným řezem děleném štítě vyrůstá stříbrná zlatovlasá dívka od ramen nahoru. Vlajku tvoří bílý žerďový klín s vrcholem ve středu listu a dva vodorovné pruhy, zelený a červený. Poměr šířky k délce listu je 2:3.[7]

Pamětihodnosti

editovat
  • Zemědělský dvůr č. p. 14

Části obce

editovat

Reference

editovat
  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2024. Praha: Český statistický úřad. 17. května 2024. Dostupné online. [cit. 2024-05-19].
  2. Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky – 2017. Český statistický úřad. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28].
  3. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18].
  4. HOSÁK, Ladislav; ŠRÁMEK, Rudolf. Místní jména na Moravě a ve Slezsku A-L. Svazek I. Praha: Academia, 1970. S. 85. 
  5. a b Kraj Vysočina. Kraj Vysočina - přehled oceněných obcí [online]. Kraj Vysočina, 2014-07-01 [cit. 2016-08-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-08-18. 
  6. Český statistický úřad. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005. Příprava vydání Balcar, Vladimír; Havel, Radek; Křídlo, Josef; Pavlíková, Marie; Růžková, Jiřina; Šanda, Robert; Škrabal, Josef. Svazek 1. Praha: Český statistický úřad, 2006. 2 svazky (760 s.). ISBN 80-250-1311-1. S. 596–597. 
  7. Udělené symboly [online]. 1999-11-26 [cit. 2016-03-25]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-05-31. 

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat