Bohdan Neureutter

český lékař (1829–1899)

Bohdan Neureutter, též Theodor Neureutter[1] (20. listopadu 1829, Praha13. dubna 1899, tamtéž[2]) byl český dětský lékař, profesor české lékařské fakulty.

Bohdan Neureutter
Bohdan Neureutter (1899)
Bohdan Neureutter (1899)
Narození20. listopadu 1829
Praha
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí13. dubna 1899 (ve věku 69 let)
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbeníOlšanské hřbitovy
Povolánílékař a pedagog
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jeho otec Ondřej Neureutter[3], známý pražský advokát, přátelil se s Jungmannem, Hněvkovským a dalšími obrozenci.[4] Bohdan vystudoval akademické gymnázium staroměstské a roku 1848 nastoupil na pražskou lékařskou fakultu.[5] Zpočátku měl zálibu v chirurgii, kterou studoval pod vedením profesora Piťhy. Větší vliv na něj měl internista profesor Josef Hamerník, bojovník proti zastaralým a škodlivým léčebným postupům (například pouštění žilou při zápalu plic).

24. května 1854 získal doktorský titul. Praxi absolvoval ve všeobecné nemocnici,[4] krátce také působil jako domácí lékař u hraběte Nostice a Clam-Gallase. V říjnu 1856 přešel do Dětské nemocnice císaře Františka Josefa.[5] V tomto ústavu pracoval třicet let, až do roku 1887.[6] Účastnil se tam i vědeckých prací s profesory Löschnerem, Lamblem a Schindlerem, zejména v oblasti patologické anatomie. Založil patologicko-anatomické muzeum. Vzdělání si rozšiřoval na studijních pobytech ve Vídni, Berlíně, Mnichově a Porýní.[4] V dětské nemocnici se stal postupně primářem a spoluředitelem (kvůli národnostní rovnováze byli ředitelé dva, jeden český a jeden německý).[7] Získané zkušenosti zveřejňoval v českých i německých časopisech. Roku 1884 byl jmenován mimořádným profesorem na české lékařské fakultě.[6], byl tak vůbec prvním českým profesorem dětského lékařství.[1]

Po rozdělení pražské univerzity na českou a německou část přešla roku 1886 dětská nemocnice pod německou lékařskou fakultu. Neureutter byl zbaven ředitelského místa a následujícího roku z tohoto ústavu odešel.[7] Poté vedl ambulantní oddělení na české dětské klinice[6]. V roce 1883 byl jmenován přednostou zamýšlené pediatrické kliniky. Zasloužil se o založení nové České dětské nemocnice v Praze na Karlově, která se začala stavět v listopadu 1898. Jejího otevření se však nedočkal, jelikož byla otevřena až v roce 1902.[1]

Neureutter byl známý nejen jako vynikající patologický anatom s velkými zkušenostmi praktického lékaře a klinika, ale i jako lidumil a aktivní účastník humanitárních a vlasteneckých podniků.[5] Chudé léčil zdarma, občas jim i finančně přispěl.[6] Určitou dobu zasedal v pražském městském zastupitelstvu.[4] Působil jako lékař a člen ředitelství v ústavu hluchoněmých.[7] Od roku 1888 byl členem družstva Národního divadla a bezplatným lékařem Národního divadla a ústavu hluchoněmých.[1][7] Politicky patřil k zastáncům staročechů, mezi nimiž měl řadu přátel.[6] K novým poznatkům se v posledních letech života stavěl poněkud nedůvěřivě, ale nechal se přesvědčit praktickými výsledky. Byl vlastencem, přičemž lásku k vlasti dokazoval činy.[6] Svým lidským přístupem, znalostmi, pedagogickou činností i publikacemi si vysloužil důvěru široké veřejnosti a respekt českých i německých kolegů.[4] Získal zlatý záslužný kříž s korunou a roku 1898 se stal rytířem řádu Františka Josefa.

Zemřel ve spánku 13. dubna 1899 v Praze.[1] Jeho pohřeb v kostele na Karlově proběhl za velké účasti,[6] ostatky pak byly uloženy v hrobce na Olšanských hřbitovech.[8]

Neureutter publikoval řadu článků v českých i německých odborných časopisech. Byl jedním z prvních lékařů, kteří psali česky, pomáhal tvořit českou terminologii[7] a položil základ české lékařské literatuře, kterou pak podstatně rozvinul Bohumil Eiselt.[4] Jeho práce, zejména v oblasti dětské infektologie[1] a léčení spalniček, byly citované v německých vědeckých studiích.[6]

V Časopise českých lékařů zveřejnil mimo jiné tyto články:[6]

  • Onanie u dětí (1880)
  • Noční vyděšení u dětí (1880)
  • Ozubování, ozubatění u dětí (1881)
  • Častost vyskytování se zánětů a hniloby v kloubech končetin a v páteři u dětí (1883)
  • Stav, který následuje po opití, může býti snadno osudným i u dětí (1884)
  • Běhavka u dětí (1888)

Publikoval i v časopise Odborná pathologie a therapie.[7]

Reference

editovat
  1. a b c d e f http://www.medvik.cz/link/jo2004249902
  2. Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých u sv. Štěpána, sign. ŠT Z12, s. 176
  3. Soupis pražských domovských příslušníků 1830-1910, Neureutter, Andreas *1793
  4. a b c d e f ZÍT, Josef. Dr. Bohdan Neureutter. Světozor. 1. 1880, roč. 14, čís. 4, s. 46. Dostupné online. 
  5. a b c Dr. Bohdan Neureutter. Humoristické listy. 6. 1885, roč. 27, čís. 24, s. 192. Dostupné online. 
  6. a b c d e f g h i Doktor. Prof. Dr. B. Neureutter. Světozor. 4. 1899, roč. 33, čís. 24, s. 285–286. Dostupné online. 
  7. a b c d e f K. Š. Kronika. Zlatá Praha. 4. 1899, roč. 16, čís. 24, s. 288. Dostupné online. 
  8. HISTORIE: Znamenití lékaři v českých zemích (47) - Neviditelný pes. iDNES.cz [online]. 2018-08-22 [cit. 2021-06-18]. Dostupné online. 

Článek vznikl s využitím materiálů z Digitálního archivu časopisů ÚČL AV ČR, v. v. i. (http://archiv.ucl.cas.cz/).

Externí odkazy

editovat