Boeing X-32

demonstrátor víceúčelového stíhacího letounu od Boeingu

Boeing X-32 vznikl díky vyhlášení programu na nový víceúčelový bojový letoun Joint Strike Fighter (JSF), který by uspokojil potřeby USAF, US Navy, USMC a také RAF[2]Royal Navy.[3][4] Kromě letounu s klasickým vzletem tak musel vzniknout i demonstrátor, který by předvedl schopnosti letadla kategorie VTOL.

Boeing X-32
X-32B zachycený při přistání
X-32B zachycený při přistání
Určenívíceúčelový bojový letoun
PůvodSpojené státy americké
VýrobceBoeing
První let18. září 2000[1]
Charaktervyřazen
UživatelDARPA
Vyrobeno kusů2
VariantyX-32A
X-32B
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Konkurentem v programu JSF byl pro Boeing letoun od Lockheed Martin X-35, který se pak stal vítězem a pokročil do sériové výroby jako F-35 Lightning II.[5]

DARPA spustila v roce 1993 program Common Affordable Lightweight Fighter (CALF), který navázal na projekt ASTOVL, což byl projekt pokročilého letounu se schopností krátkého vzletu a vertikálního přistání STOVL na němž DARPA spolupracovala s britským ministerstvem obrany v průběhu 80. let 20. století.[6][7] Program CALF byl cílen na nalezení STOVL letounu pro americkou námořní pěchotu a letounu s konvenčním vzletem pro americké letectvo.[6]

Přibližně ve stejné době se rozběhl program Joint Advanced Strike Technology (JAST), který se později spolu s programem CALF sloučil do jednoho programu Joint Strike Fighter, jehož cílem mělo být vyvinutí letounu se schopnostmi stealth, který by nahradil lehké stíhací a útočné letouny, včetně letounů F-16 Fighting Falcon, F/A-18 Hornet i letouny se schopností krátkého vzletu a vertikálního přistání STOVL AV-8B Harrier II.

V listopadu roku 1996 byl společnostem Boeing a Lockheed Martin přidělen kontrakt na stavby demonstrátorů, které měly prověřit koncepci. Společnost Boeing pro letoun obdržela označení X-32.[pozn. 1] Konkurenční Lockheed Martin získal pro letoun označení X-35.[1] Na rozdíl od předchozích projektů byl v programu JSF jiný způsob financování. Společnosti Lockheed Martin i Boeing získaly každá po 750 miliónech USD na vývoj a výrobu dvou demonstrátorů a na jeho vývoj bylo zakázáno využít vlastní financování firmy.[8][9] Cílem tohoto opatření mělo být snížení nákladů na výrobu a zabránit případnému bankrotu těchto společností při jejich snaze o výhru v soutěži.[8]

První vzlet uskutečnil X-32A 18. září 2000 z továrního letiště v Palmdale s přistáním na základně Edwards AFB.[1] Stroj zalétal šéfpilot týmu Boeing JSF Fred Knox. Během testování, které trvalo 4 měsíce stroj uskutečnil 66 letů během nichž prokázal schopnost letu, doplňování paliva ve vzduchu z tankovacího letounu McDonnell Douglas KC-10 Extender. Dne 21. prosince 2000 s X-32A dosáhl pilot Lt. Col. Edward Cabrera nadzvukové rychlosti.[10]

Varianta X-32B s modifikovaným křídlem se zmenšenou nosnou plochou a rozpětím, vzlétla poprvé se zalétávacím pilotem Dennisem O'Donoghuem 7. března 2001.[1] V první polovině května 2001 se X-32B přesunul ze základny Edwards AFB na základnu námořnictva Patuxent River v Marylandu, kde 17. července dosáhl nadzvukové rychlosti.

Vítězem programu JSF se nakonec stal 26. října 2001 letoun X-35, z něhož vzešel víceúčelový stíhací letoun F-35.[1]

Muzejní exponáty

editovat
  • X-32B – Nachází se ve venkovní expozici leteckého námořního muzea v Patuxent River.[5]

Specifikace

editovat
 
Třípohledový nákres
 
X-32B, Patuxent River Naval Air Museum

Technické údaje

editovat

Výkony

editovat
  • Maximální rychlost: 1931 km/h nebo 1,6 Mach
  • Dolet v profilu mise USAF: 1 574 km
  • Dolet v profilu mise US Navy: 1 389  km
  • Dolet v profilu mise USMC: 1 112 km

Výzbroj

editovat

Poznámky

editovat
  1. -Toto číslo už bylo dříve vyhrazeno pro program JAST.[1]

Reference

editovat
  1. a b c d e f JENKINS, Dennis R.; LANDIS, Tony; MILLER, Jay. AMERICAN X-VEHICLES Centennial of Flight Edition SP-2003-4531 An Inventory—X-1 to X-50 [online]. Washington, DC: NASA, 2003-06 [cit. 2021-04-09]. Dostupné online. ISBN 978-1493699971. (angličtina) 
  2. a b DONALD, David. Kapesní encyklopedie Vojenská letadla. [s.l.]: Ottovo nakladatelství s.r.o., 2001. ISBN 80-7181-701-5. S. 40. 
  3. BUSHELL, Kenneth W. Jet and Gas Turbine Engines;VI.D Joint Strike Fighter (JSF) [online]. ScienceDirect, 2003 [cit. 2022-02-12]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-02-12. (anglicky) 
  4. Joint Strike Fighter (JSF) [online]. Global Security [cit. 2022-02-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. a b TINGLEY, Brett. X-32's Test Pilot On Why It Lost To What Became The F-35. The Drive [online]. 2022-02-04 [cit. 2023-06-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. a b www.darpa.mil [online]. [cit. 2023-06-24]. Dostupné online. 
  7. EPISKOPOS, Mark. This Stealth Fighter May Be Ugly, But the X-32 Nearly Was the F-35. The National Interest [online]. 2021-08-15 [cit. 2023-06-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. a b PETRESCU, Relly Victoria Virgil. About Boeing X-32 [online]. 2019-03-08, rev. 2019-03-16 [cit. 2023-07-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. X-32 meets JSF compliance target [online]. Flightglobal, 1999-03-03 [cit. 2023-07-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. a b c Boeing X-32A. National Museum of the United States Air Force™ [online]. [cit. 2023-06-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. GREG. DSC_1612. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. 

Literatura

editovat
  • JUDR. FOJTÍK PH.D., LL.M., Jakub. Boeing X-32 – neúspěšný protivník F-35. ATM. 2022, roč. 54, čís. 5, s. 74–76. ISSN 18802-4823. 
  • ODEHNAL, Zdeněk. Boeing X-32. Letectví a kosmonautika. Červen 2005, roč. 81., čís. 6, s. 76–81. 

Externí odkazy

editovat