Bobby Robson
Sir Robert William „Bobby“ Robson CBE (18. února 1933 – 31. července 2009) byl anglický fotbalista a fotbalový trenér.
| Bobby Robson | |||||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
 | |||||||||||||
| Osobní informace | |||||||||||||
| Datum narození | 18. února 1933 | ||||||||||||
| Místo narození | Sacriston | ||||||||||||
| Datum úmrtí | 31. července 2009 (ve věku 76 let) | ||||||||||||
| Místo úmrtí | Hrabství Durham | ||||||||||||
| Klubové informace | |||||||||||||
| Pozice | útočník | ||||||||||||
| Profesionální kluby | |||||||||||||
| Fulham FC (1950–1956) West Bromwich Albion FC (1956–1962) Anglická fotbalová reprezentace (1957–1962) Fulham FC (1962–1967) Vancouver Royals (1967–1968) | |||||||||||||
| Úspěchy | |||||||||||||
| |||||||||||||
| Další informace | |||||||||||||
| Povolání | fotbalista, autor autobiografie a fotbalový trenér | ||||||||||||
| → Šipka znamená hostování hráče v daném klubu. | |||||||||||||
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |||||||||||||
Jako hráč odehrál 20 zápasů za anglickou reprezentaci, dal v nich 4 branky. Hrál na dvou světových šampionátech, ve Švédsku 1958 a v Chile 1962. Hrál za Fulham (1950–1956, 1962–1967) a West Bromwich Albion (1956–1962). Největších úspěchů však dosáhl jako trenér. V letech 1982–1990 vedl reprezentaci Anglie, tedy na třech vrcholných turnajích – Mistrovství světa 1986 a 1990 (kde dosáhl největšího úspěchu, když Anglie skončila čtvrtá) a na Mistrovství Evropy roku 1988. Na klubové úrovni dosáhl největšího úspěchu s FC Barcelona, na jejíž lavičce vybojoval v sezóně 1996/97 Pohár vítězů pohárů, a s Ipswich Town FC, s nímž vyhrál Pohár UEFA v sezóně 1980/81. Čtyřikrát slavil mistrovský titul, dvakrát s PSV Eindhoven (1991, 1992), dvakrát s FC Porto (1995, 1996).
Trenérská kariéra
editovatV lednu 1968 zahájil trenérskou štaci ve Fulhamu, nezabránil ovšem sestupu z nejvyšší soutěže do Second Division. Ze 36 zápasů v trenérské funkci jich 21 prohrál a o vyhazovu se dozvěděl v listopadu téhož roku v novinovém článku.[1][2]
V roce 1969 začal trénovat Ipswich Town, s nímž se – počínaje rokem 1973 – takřka pravidelně umisťoval v horní polovině tabulky první anglické ligy First Division.[1] Ačkoliv úvodní čtyři sezóny skončil tým mezi 12. až 19. místem, akvizicí stopera Allana Huntera za 60 tisíc liber v roce 1971 se začal budovat konkurenceschopný celek. Hunter se postavil po bok 19letého Kevina Beattieho a oba se stali dlouholetými oporami Ipswiche. V listopadu 1971 musel Robson skousnout prohru 0:7 na hřišti Sheffieldu United.[3] V sezóně 1972/73 dotáhl tým ke čtvrtému místu a přidal Pohár Texaco, Texaco Cup. Ve finále triumfoval nad rivalem z Norwiche. V lize Bobby Robson mimo jiné přehrál hvězdný Manchester United s hráči jako George Best, Bobby Charlton nebo Denis Law.[2]
V další sezóně – 1973/74 – se Robsonovi svěřenci představili v rámci Poháru UEFA a v prvním kole vyřadili Real Madrid. Domácí výhru 1:0 zařídil levý krajní obránce Mick Mills, venkovní odvetu angličtí fotbalisté ubránili a po remíze 0:0 postupovali. Ve druhém kole narazili na Lazio Řím a vyhráli před domácími diváky 4:0. V Římě se ovšem odehrál „divoký“ zápas plný potyček, při kterém se italský celek dostal do vedení 2:0 a posléze 4:1, konečné skóre ale nakonec činilo 4:2 s tím, že postupujícím je Ipswich Town.[2] Jeho hráči byli po zápase nuceni uniknout do šaten, na hotel je posléze kvůli rozhněvaným domácím příznivcům musela eskortovat policie. UEFA následně italský celek potrestala zákazem účasti v pohárech.[2] Ve třetím kole se Angličané přenesli po výhrách 1:0 a 2:1 přes nizozemské Twente, ve čtvrtfinále ale po penaltovém rozstřelu postoupila východoněmecká Lokomotiva Lipsko.
V další sezóně se tým znovu zúčastnil Poháru UEFA, byl vyřazen byl po prvním dvojzápase, symbolicky s Twente. Postup do finále Poháru FA zhatil rozhodčí, jenž neuznal dva góly, semifinále proto dopadlo úspěchem pro West Ham United. Mistrovský titul Ipswichi unikl o dva body. Brzké vyřazení z evropských pohárů v sezóně 1975/76 následovala sezóna bez zápasů tohoto poháru, na jaře roku 1977 se ale tým opět přiblížil titulu a skončil třetí. Bobby Robson na toto ligové umístění nenavázal a v sezóně 1977/78 se Ipswich Town zachránil o tři body.[2]
Cesta Pohárem FA vyústila 6. května 1978 ve finálové střetnutí s Arsenalem, který byl médii pasován do role favorita. Obě mužstva kvůli zranění postrádala několik hráčů. Finále herně i výsledkově opanoval Ipswich, jehož fotbalisté třikrát trefili brankovou konstrukci, zvítězivší díky gólu Rogera Osbornea, který se při gólově oslavě zranil a zápas nedohrál.[2][4] Ipswich Town vyhrál Pohár FA vůbec poprvé a v následující sezóně se střetli v utkání o Community Shield s Nottinghamem Forest, dodnes jediné vystoupení v této soutěži prohráli však 0:5.(aktuální k roku 2021)[5] V roce 1978, respektive 1979, měl Robson nově k dispozici nové posily v podobě záložníků Arnolda Mührena a Franse Thijssena, kteří s sebou přinesli nizozemské pojetí fotbalu. Na hrot útoku se postavil Paul Mariner. Ipswich Town si v sezóně 1978/79 též poprvé zahrál Pohár vítězů pohárů. Pravidlo venkovních gólů po výsledcích 2:1 a 0:1 rozhodlo o postupu pozdějšího vítěze Barcelony do semifinále. V průběhu sezóny 1979/80 Robsonovi hráči porazili 6:0 Manchester United a natáhli sérii bez porážky na pět měsíců.[2]
Nejúspěšnější sezónou v klubové historii je sezóna 1980/81, v níž Ipswich vedl tabulku anglické First Division, do dubna platil za favorita na vítězství a dvakrát porazil Aston Villu, jejího konečného vítěze. Úzký kádr však nestačil na nabytý program zahrnující v součtu 66 soutěžních zápasů.[2] Příležitost získat Pohár FA tentokrát odňal Manchester City. Jízda evropskou soutěží započala domácí výhrou 5:1 nad Aris Soluň, po které angličtí fotbalisté odcestovali na odvetu do Řecka. Ve druhém poločase byli za stavu 0:3 blízko vyřazení, ale po prohře 1:3 postoupili. Po konečném souhrnném výsledku 3:2 následně postoupili přes Bohemians Praha, aby ve třetím kole přešli přes polskou Widzew Łódź. Venkovní čtvrtfinálový zápas na hřišti Saint-Étienne dopadl navzdory počátečnímu manku 0:1 výhrou 3:1. Robson tento zápas shrnul jako „senzační, skoro bezchybný výkon“.[2] Tři vstřelené góly v domácím prostředí znamenaly postup do semifinále proti Kölnu (Kolínu), který hráči Ipswiche porazili doma 1:0. Dalších 14 dní odehráli čtyři zápasy a přišli o možnost získat jakýkoliv domácí triumf. Do finále Poháru UEFA se dopravili po výhře 1:0 v Německu. Finálovým soupeřem měl být nizozemský AZ Alkmaar, rovněž prožívající historickou sezónu ziskem domácího double. První domácí zápas na Portman Road ovládli domácí fotbalisté Ipswiche po výsledku 3:0 a po venkovní porážce 2:4 slavili vítězství.[2][6][7]
Robson podepsal za 13 sezón ve funkci trenéra „pouhých“ 14 hráčů odjinud a spoléhal se především na rekrutování mladíků z vlastních dorosteneckých výběrů, v čemž mu od roku 1970 pomáhal hlavní skaut Ron Gray. V průběhu zdejšího působení Robson užíval rozestavení 4–3–3 a 4–3–1–2.[2]
Odkaz
editovatBobby Robson pomohl do velkého fotbalu vyzdvihnout Josého Mourinha, portugalského trenéra, který byl Robsonovým překladatelem ve Sportingu a později trenérským asistentem v Portu a Barceloně.[8] Mourinho uvádí Robsona jako příklad charismatického kouče, a právě takové charisma považuje za u trenéra nejdůležitější.[9] Za svůj vzor jej považovali mimo jiné trenéři Alex Ferguson nebo Pep Guardiola.[8]
Anglické kluby Ipswich Town a Newcastle United se pod jeho vedením ukázaly v evropských pohárech, které pro oba z klubů nebyly pravidlem.[8] Ipswich Town drží z Robsonovy éry rekord domácí neporazitelnosti, kterou klub udržel i při svém doposud posledním vystoupení v evropských pohárech v roce 2002.[2][10]
Ocenění a úspěchy
editovatKlubové
editovat- 2× vítěz Eredivisie – 1990/91, 1991/92[11]
- 1× vítěz Johan Cruijff Schaal, nizozemského superpoháru – 1998[11]
- 2× vítěz Primeira Liga – 1994/95, 1995/96[11]
- 2× vítěz Taça de Portugal – 1993/94, 1995/96[11]
- 1× vítěz Poháru vítězů pohárů – 1997/98[11]
- 1× vítěz Copa del Rey – 1997/98[11]
- 1× vítěz Supercopa de España – 1997[11]
Osobní život
editovatNarodil se v rodině horníka jako čtvrtý z pěti dětí, chlapců.[1]
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ a b c DAVIS, Dan. How Sir Bobby Robson changed the make-up of modern football. These Football Times [online]. 2017-09-15 [cit. 2021-04-06]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c d e f g h i j k l SENGUPTA, Somnath. Remembering Ipswich Town's Odyssey in Europe under Bobby Robson. These Football Times [online]. 2016-08-24 [cit. 2021-04-06]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Spielbericht: 3259957. Transfermarkt [online]. [cit. 2021-04-06]. Dostupné online.
- ↑ 1978 - Osbourne's year. BBC [online]. 2001-05-10 [cit. 2021-04-06]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ MILLER, Nick. Top Tenner: Community Shield matches. ESPN [online]. 2014-08-10 [cit. 2021-04-06]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Spielbericht: 2265994. Transfermarkt [online]. [cit. 2021-04-06]. Dostupné online.
- ↑ Spielbericht: 2265995. Transfermarkt [online]. [cit. 2021-04-06]. Dostupné online.
- ↑ a b c TOWNSEND, Jon. Sir Bobby Robson: Football's Finest Man. These Football Times [online]. 2021-04-06 [cit. 2015-01-15]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ COTTERILL, Gary. Jose Mourinho reflects on Sir Bobby Robson memories. Sky Sports [online]. 2019-07-31 [cit. 2021-04-06]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Ipswich edge out Liberec. BBC [online]. 2002-10-31 [cit. 2021-04-06]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c d e f g h i Sir Bobby Robson – Honours. Transfermarkt [online]. [cit. 2021-04-06]. Dostupné online.
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Bobby Robson na Wikimedia Commons - Profil trenéra na Transfermarkt.com (anglicky) (německy)
- Nekrolog v deníku Guardian
- Profil na Bobby Robson Foundation
