Blanka Pálková
Blanka Pálková (16. října 1931 Šumperk – 11. srpna 2024 Šumperk)[1] byla dětská lékařka a psychiatrička, která působila na Šumpersku. Jako pamětnice osudů původně neměckého města Šumperk pomáhala mapovat jeho historii a poválečné změny. Zachránila rovněž dívku, která měla být po Janu Palachovi a Janu Zajícovi třetí hořící pochodní.
| MUDr. Blanka Pálková | |
|---|---|
.jpg){kind=spacer} | |
| Rodné jméno | Blanka Medlíková |
| Narození | 16. října 1931 Šumperk  Československo |
| Úmrtí | 11. srpna 2024 (ve věku 92 let) Šumperk Česko |
| Alma mater | 2. lékařská fakulta Univerzity Karlovy |
| Povolání | lékařka |
| Choť | MUDr. Jaroslav Pálka |
| Děti | PhDr. Ivana Petrželová a PaedDr. Hynek Pálka |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život
editovatMUDr. Blanka Pálková, rozená Medlíková, se narodila v Šumperku do učitelské rodiny. Společně se svým bratrem Ctiradem Medlíkem vyrůstala v české čtvrti města, jehož obyvatelstvo bylo většinově německé. Od útlého dětství vnímala napjaté vztahy mezi Čechy a Němci a posléze se stala svědkem nešťastných osudů některých židovských rodin. Po nuceném opuštění rodného města v roce 1938 prožila období druhé světové války v Českém Brodě u Prahy.[1] V roce 1945 se vrátila s rodinou zpět do Šumperka. Nastěhovali se do svého původního domu, v němž mezitím bydlela německá rodina, která však byla brzy odsunuta. V roce 1955 dokončila studium na šumperském gymnáziu.[1]
Studium a kariéra
editovatPo maturitě nastoupila ke studiu na Lékařskou fakultu Univerzity Palackého. Odtud, v roce 1953, přestoupila na Fakultu dětského lékařství Karlovy univerzity, kde v roce 1956 promovala.
Jako mladá lékařka nastoupila do Dětské plicní léčebny v Šumperku. Na starosti měla více než 50 dívek školního věku, které se léčily s plicní tuberkulózou. Její další pracoviště bylo dětské oddělení šumperské nemocnice a později oddělení novorozenecké. V roce 1960 byly vytvořeny v rámci okresu lékařské obvody, tzv. obvodový systém pediatrie. Na MUDr. Blanku Pálkovou připadl obvod Velké Losiny, Rapotín, Sobotín jako hlavní obce a k tomu ještě okolní přidružené, jako například Rudoltice, Vernířovice, Maršíkov, Rejchartice, Žárová, Loučná nad Desnou nebo Kouty nad Desnou. Lékařka pečovala tou dobou až o tři a půl tisíce dětí.[1][2]
Od roku 1965, po získání specializace, pracovala jako lékařka pro dětskou a dorostovou psychiatrii. Patřila k reformním komunistům a za své názory byla v roce 1970 během normalizačních prověrek vyloučena z KSČ, kam předtím vstoupila. Díky výsadě jejího povolání ji minuly postihy ze strany KSČ, a proto až do svého odchodu do důchodu v roce 1990 mohla pracovat v oblasti dětské medicíny a psychiatrie.[1]
Rodina
editovatV roce 1955 se provdala za MUDr. Jaroslava Pálku. V manželství, které trvalo 63 roků, spolu vychovali dvě děti – dceru PhDr. Ivanu Petrželovou a syna PaedDr. Hynka Pálku.
Záchrana hořící pochodně číslo tři
editovatV roce 1969 MUDr. Blanku Pálkovou oslovil za vedení šumperského gymnázia bratr Ctirad Medlík, aby vyšetřila v tajnosti studentku školy Evu Vavrečkovou, která se zhroutila.[3] Při vyšetření zjistila, že Eva Vavrečková docházela do studentské skupiny průmyslové školy v Šumperku a byla vytipována po Janu Palachovi a Janu Zajícovi jako třetí lidská pochodeň, která se měla upálit kvůli okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy. Díky odborné péči lékařky se studentka zotavila. Celou situaci uchovala v tajnosti, kromě ní o plánovaném incidentu věděl jen její bratr, dokonce i třídní učitelka studentky se o tom dozvěděla až po roce 1989.[3]
V Městské knihovně T. G. Masaryka Šumperk se 22. února 2024 konal vzpomínkový večer na Jana Zajíce „Pozdravujte kluky, řeku a les“. MUDr. Blanka Pálková zde jako host prozradila, že jako dětská psychiatrička pečovala o dívku, která měla Jana Zajíce v jeho činu následovat.[4]
Kameny zmizelých
editovatBlanka Pálková vzpomínala na poměry před válkou a na instalaci kamenů zmizelých:
| „ | Nacisté narušovali klid v celém městě. Pokřikovali, bubnovali, házeli kamení. V roce 1937 dokonce zhanobili sochu T. G. Masaryka. Zhoršila se i situace židovských rodin. Jedna z nich, jmenovali se Schostalovi, bydlela v domě vedle nás. Měli dva dospívající syny a v září 1938 se uchýlili do Prahy k příbuzným. My jsme žili v Českém Brodě. Se Schostalovými jsme se i nadále stýkali a snažili jsme se jim pomáhat. Neminul je transport do Terezína a později do Osvětimi. Z jejich širokého příbuzenstva přežil jen jeden, kterému se podařilo utéci do Anglie. Jejich příběh mne hluboce zasáhl. Za velmi ochotné spolupráce pracovníků společnosti Respekt a tolerance v Lošticích se mi v červnu 2023 podařilo uskutečnit instalaci Kamenů zmizelých před jejich bývalým domem v Šumperku. | “ |
| — Blanka Pálková, Olomoucký kraj[5] | ||
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ a b c d e Blanka Pálková (1931 - 2024). www.pametnaroda.cz [online]. [cit. 2024-08-18]. Dostupné online.
- ↑ NEMOCNICE ŠUMPERK. Očkůvky jedou!. Magazín Nemocnice Šumperk. 2021-12-01, čís. 17, s. 26–27. Dostupné online.
- ↑ a b HÁNYŠ, Rostislav. Pochodeň číslo tři díky ní nevzplála.... iRegiony [online]. Rádio Impuls, 2024-02-26. Dostupné online.
- ↑ 55 let od vzplanutí Pochodně č. 2 - Šumperk. www.sumperk.cz [online]. [cit. 2024-08-17]. Dostupné online.
- ↑ VRBA, DRDA, MRKUSOVÁ, František, Adam, Andrea. Blanka Pálková pečovala o lidskou pochodeň. Olomoucký kraj. 2024-05-01, roč. 23, čís. 5, s. 5–6. Dostupné online.
Externí odkazy
editovat- Blanka Pálková na portálu Paměť národa