Bitva u Turnova
Bitva u Turnova byla válečným střetem mezi českým vojskem loajálním zvolenému českému králi Jiřímu z Poděbrad, pod velením Jindřicha II. Kruhlaty z Michalovic a Felixe z Valdštejna, a hornolužického vojska vedeného Jaroslavem III. ze Šternberka v rámci tažení křížové výpravy v první fázi tzv. druhých husitských válek. Odehrála se 3. – 5. června 1468 v okolí obcí Mašov a Modřišice u Turnova v severovýchodních Čechách a skončila porážkou lužických rytířů a zahnáním křížového vojska na ústup. Velitel Čechů Jindřich Kruhlata byl však v bitvě smrtelně zraněn a nedlouho poté zemřel, což znamenalo vymření rodu pánů z Michalovic tzv. po meči.
| Bitva u Turnova | |||
|---|---|---|---|
| konflikt: Česko-uherské války | |||
| Trvání | 3. června 1468 | ||
| Místo | okolí obcí Mašov a Modřišice u Turnova, České království | ||
| Souřadnice | 50°34′59″ s. š., 15°7′58″ v. d. | ||
| Výsledek | vítězství českého vojska a zahnání hornolužické křížové výpravy | ||
| Strany | |||
| |||
| Velitelé | |||
| |||
| Síla | |||
| |||
| Ztráty | |||
| |||
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |||
Pozadí
editovatDne 23. prosince 1466 prohlásil papež Pavel II. Jiřího z Poděbrad jako kacíře za sesazeného z trůnu a vyhlásil proti kališnickým Čechám křížovou výpravu. Útokům houfů křižáků z okolních zemí, stejně jako akcím domácí katolické Zelenohorské jednoty, vojska Jiřího z Poděbrad úspěšně čelila. Českým katolíkům měly být na pomoc poslány houfy křižáků z okolních zemí, avšak k vypravení vojenského tažení se nakonec povedlo přimět jen Ludvíka IX. Bavorského, který zároveň pomýšlel na možnost zisku českého trůnu v případě Jiřího svržení, to bylo však úspěšně zastaveno v září 1467 v bitvě u Nýrska. V březnu roku 1468 zahájil přímý boj vykonavatel papežské klatby uherský král Matyáš Korvín. Vpadl na Moravu a postupně likvidoval Jiřího pozice: postupně byla dobyta Třebíč, opevněný klášter Hradisko u Olomouce, posléze po půlročním obléhání také hrad Špilberk v Brně.
Proti králi Jiřímu provedlo výboje také Slezsko, např. vratislavský biskup Jošt II. z Rožmberka, odražené mj. roku 1467 v bitvě u Pačkova hejtmanem Ctiborem Tovačovským z Cimburka. K loupeživým vpádům s cílem oslabit moc panovníka v příhraničních oblastech se rozhodly také katolické síly v Horni Lužici. Mocné vojsko o síle 7000 pěšáků a tisíce jezdců pod velením Jindřicha III. ze Šternberka vyrazilo patrně od Zhořelce a 29. května překročilo hranici českého království u Hrádku nad Nisou a vyjelo směrem k řece Jizeře. Po cestě se pak dopouštělo loupeží a plenění měst a vesnic.
Průběh bitvy
editovatO bojových událostech u Turnova se zachovaly záznamy vratislavského písaře a kronikáře Petera Eschenloera a také pak listy měšťanů z lužického Zhořelce.
Na obranu proti lužicko-slezskému vpádu se zformovaly obranné oddíly pod velením Jindřicha Michalovce z Michalovic, zvaného Kruhlaty, pána na hradě Michalovice, několik kilometrů severně od Mladé Boleslavi, a Felixe z Valdštejna,[1] které celkem představovalo sílu asi 3000 pěšáků a 200 jezdců. Přijet na pomoc Turnovu se však výpravě nepovedlo přijet včas, v situaci protivníkovy přesily tak zaujala obranné pozice s vozovou hradbou jižně od Jizery poblíž vsí Mašov a Modřišice. Cílem výpravy byl spíše loupeživý nájezd, proto se Jaroslav ze Šternberka nechtěl pustit s českým vojskem do většího střetu, při přiblížení se k protivníkovi 3. června však řada křižáckých bojovníků jeho rozkazů nedbala a vydala se k překročení řeky Jizery a útoku na českou obrannou linii.
Útok lužické pěchoty a jízdy byl však Čechy díky terénním podmínkám a výhodám vozové hradby úspěšně odražen a Lužičané byli s těžkými ztrátami odraženi zpět na druhý břeh Jizery. Následně se museli stáhnout zpět k Turnovu. Jejich situaci navíc ohrožovaly další české posily blížící se k místu z východu.
Vojsko lužické křížové výpravy se dalo na ústup z Čech, při svém ústupu však vypálilo 4. června[2] město Turnov a pobilo část jeho obyvatel.
5. června se však českému vojsku povedlo prokopat hráze rybníků u říčky Libuňky, což zvýšilo průtok Jizery a zaplavilo lužický tábor u Nudvojovic před Turnovem. V těchto místech pak české vojsko, když voda opadla,provedlo rozhodný útok, při kterém se povedlo nepřátelskou výpravu rozprášit a získat zpět ukradenou kořist.
Přesná čísla o zrátách nejsou známa, rozehnaná lužická výprava však jistě přišla o většinu svých bojeschopných mužů. V boji ovšem byl těžce zraněn pán Jindřich Kruhlata, jeden z vůdců českého vojska, který svým zraněním nedlouho poté podlehl.
Hodnocení bitvy
editovatJiří z Poděbrad dosáhl díky vítězství těchto loajálních sil jako král výrazného vojenského a politického úspěchu, který upevnil jeho pozici mezi českou šlechtou a naopak výrazně oslabil vliv Zelenohorské jednoty. Stejně tak katolíci z Horní Lužice se pak v dalších letech neodvážili k dalšímu rozsáhlejšímu vpádu do českého vnitrozemí. Naproti tomu podzimní výprava Čechů proti Matyášovým vojskům skončila katastrofou, když v říjnové bitvě u Zvole bylo české vojsko rozprášeno a jeho velitel Zdeněk Kostka z Postupic smrtelně zraněn. Při tažení do Čech na jaře 1469 byl zastaven obklíčením vojsky krále Jiřího u Vilémova, posléze se však Korvín nechal v Olomouci korunovat českým vzdorokrálem a pak v podstatě svrchovaně vládl na Moravě až do své smrti.
Smrt Jindřicha Kruhlaty znamenala vymření staletého rodu pánů z Michalovic.[3] Majetek rodu získala Jindřichova sestra Magdaléna, která se provdala za Jana z Cimburka mladšího.[4]
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ Stručné dějiny husitství II (1468 – 1485) :: Mystika-info. www.mystika.info [online]. [cit. 2021-10-19]. Dostupné online.
- ↑ www.husitstvi.cz • Zobrazit téma - Druhá husitská válka. www.husitstvi.cz [online]. [cit. 2021-10-19]. Dostupné online.
- ↑ Michalovice - Blog iDNES.cz. iDNES.cz [online]. [cit. 2021-10-19]. Dostupné online.
- ↑ MAUSEROVÁ, Renata; RICHTRMOC, Vladimír. Doksy a Máchův kraj. Dobřichovice: Kava-Pech, 2003. ISBN 80-85853-604. Kapitola Václav IV., s. 22.
Literatura
editovat- ČORNEJ, Petr; BARTLOVÁ, Milena. Velké dějiny zemí Koruny české VI. 1437-1526. Praha: Paseka, 2007. 839 s. ISBN 978-80-7185-873-7.
- VÁLKA, Josef. Dějiny Moravy. Díl 1, Středověká Morava. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost, 1991. 231 s. ISBN 80-85048-17-5.
- BERAN, Zdeněk. Poslední páni z Michalovic Jan IV. (+1435/1436) a Jindřich II. (+1468). České Budějovice: VEDUTA, 2010. 222 s. ISBN 978-80-86829-56-2