Bitva o Tinian představovala poslední fázi amerického tažení na Marianách během války v Tichomoří. Ze všech tří obojživelných útoku na marianské ostrovy Saipan, Tinian a Guam se jednalo o nejúspěšnější operaci. Za osm dní se Američanům podařilo ostrov dobýt a to za cenu 328 padlých vojáků, což bylo ve srovnání s útoky na Guam a Saipan poměrně málo obětí. Ostrov byl po dobytí Američany přebudován na leteckou základnu, z níž startovaly bombardéry B-29 na Japonsko. V srpnu 1945 také z ostrova odstartovala obě letadla, která shodila atomové bomby na Hirošimu a Nagasaki, B-29 Enola Gay a B-29 Bockscar.

Bitva o Tinian
konflikt: Válka v Tichomoří, Operace Forager
Bitva o Tinian
Bitva o Tinian

Trvání24. červenec1. srpen 1944
MístoTinian, Mariany
Souřadnice
VýsledekAmerické vítězství
Strany
USA USA Japonsko Japonské císařství
Velitelé
USA Harry Schmidt Japonsko Kjóči Ogata
Japonsko Kakudži Kakuta
Japonsko Goiči Oja
Síla
30 000 mariňáků 4 700 vojáků
4 110 námořních pěšáků
Ztráty
328 mrtvých
1 571 zraněných
přes 8 010 mrtvých
313 zajatých

Některá data mohou pocházet z datové položky.

Přípravy k vylodění

editovat

Po dobytí Saipanu a vylodění na Guamu zbyly na Marianách Japoncům ostrovy Tinian a Rota. Rota byla letecky neutralizována, a tak byl na řadě Tinian. Tinian měl velký význam, protože byl ze všech ostrovů na Marianách nejméně hornatý a skýtal skvělé místo pro zbudování letišť a také se nacházel pouze tři míle jižně od Saipanu a znamenal pro něj hrozbu. Japonci na jihu ostrova vybudovali dvě letiště dlouhá 1 600 m a třetí se nacházelo ve středu ostrova a bylo ve výstavbě. Na ostrově se nacházela dvě místa vhodná k útoku, neboť všude jinde byly útesy i 30 m vysoké. Severní pláže byly nazvány Bílá 1 a Bílá 2, jižnější pláž na východním pobřeží byla pojmenována Žlutá. U obou se vylodily jednotky žabích mužů, kteří rozhodli, že vhodnější pro vylodění budou bílé pláže. Jako den D byl stanoven 24. červenec. K útoku byly vybrány 2. a 4. divize námořní pěchoty.

Vylodění

editovat

Kolem šesté hodiny ráno 24. července zahájil fingovaný útok Demonstrační oddíl poblíž města Tinian. Plukovník Ogata si myslel, že k vylodění dojde tam, a proto když v půl osmé začal útok na Bílých plážích, nebyly tam síly, co by jej zastavily. Na pláži Bílá 1 proběhlo vylodění bez větších problémů a Američané postoupili do vnitrozemí. Na pláži Bílá 2 bránily postupu dva betonové bunkry, které se nakonec povedlo zneškodnit. Japonci však měli v tomto prostoru děla a minomety a ty neustále střílely na americké pozice. Do večera bylo na ostrově 15 000 Američanů.

Boj o ostrov

editovat

V noci z 24. na 25. července provedly dva japonské prapory za podpory tanků protiútok ve třech vlnách. Světlice z amerických torpédoborců osvětlily krajinu a Japonci byli pro americké kulomety snadný cíl. Útok byl bez větších problémů odražen. Dne 25. července se vylodila 2. divize námořní pěchoty, a tak začal rychlý a nezadržitelný postup amerických sil. Dne 26. července bylo obsazeno hlavní letiště u výběžku Uši a celá severní strana ostrova. Tlak amerických divizí se tím pádem obrátil k jihu. Odpoledne 30. července bylo obsazeno město Tinian a poté minolovky rychle vyčistily Sunharonskou zátoku a její pláže se staly hlavním výkladištěm zásob a materiálu. Velitelé předpokládali, že se Japonci zahnaní na konec ostrova budou bránit do posledního dechu, proto učinili všechna opatření, aby vojákům co nejvíce pomohli. Závěrečný útok provedli ve dnech 31. července a 1. srpna, kdy se museli vypořádat se silným odporem japonských vojáků. 1. srpna Japonci provedli poslední organizované protiútoky, které byly za pomoci děl odraženy. Toho dne v 18:55 prohlásil generálmajor Schmidt ostrov za dobytý.

Po bitvě

editovat

Dobytí ostrova za druhé světové války bylo vždy kontroverzní. U Tinianu to platilo obzvlášť, protože se v džungli a v horách skrývali japonští vojáci. Ti se pokoušeli vést gerilovou válku, ale většina se buď zabila, vzdala nebo vyhladověla. Několik vojáků se skrývalo i dlouho po konci války, protože nechtěli uvěřit, že Japonsko kapitulovalo.

Externí odkazy

editovat