Binární planetky jsou obecně soustavou dvou planetek, letících spolu po oběžné dráze kolem Slunce a přitom obíhajících kolem společného těžiště.

Planetka (243) Ida se svým měsíčkem Dactylem

V případě, že jsou tyto planetky přibližně stejně velké, pak se těžiště soustavy nachází v prostoru mezi nimi. Pokud je však jedna z planetek příliš malá, leží těžiště uvnitř většího objektu a menší planetka pak obíhá kolem větší. V takovém případě se vlastně jedná o planetku se satelitem.

Zachycení jiné planetky při těsném průletu není prakticky možné, protože dle zákona o zachování energie se pro zachycení satelitu musí uplatnit slapové brzdění, při kterém se část kinetické energie tělesa přemění na teplo vlivem deformace tělesa působením slapových sil. Princip zachycení se uplatňuje u velkých těles – planet, u planetek s malou gravitací je tento jev zanedbatelný.

Binární planetky tedy vznikají pouze rozpadem původní planetky. K rozštěpení může dojít působením slapových sil při průletu planetky okolo velkého tělesa. Podle jiné teorie může k rozpadu dojít i jejím prudkým roztočením (které může nastat nesouměrným vyzařováním tepla).

Ida a Dactyl

editovat

První objevenou binární planetkou byla planetka (243) Ida. Dne 28. srpna 1993 prolétla sonda Galileo na své cestě k Jupiteru kolem této planetky a pořídila její snímky. Při vyhodnocování snímků byl objeven měsíček planetky, který dostal předběžné označení 1993 (243) 1 [1] a později definitivní označení (243) Ida I a jméno Dactyl.[2]

Některé známé binární planetky

editovat

K lednu 2022 bylo zaregistrováno celkem 457 případů potvrzených nebo předpokládaných vícenásobných planetek, z nichž bylo 14 planetek trojnásobných (se dvěma satelity) a jedna planetka čtyřnásobná: (130) Elektra.[3]

V seznamech katalogizovaných planetek jsou binární planetky označeny kódem BIN.

Reference

editovat
  1. Zpráva Mezinárodní astronomické unie o objevu měsíce u planetky (243) Ida [online]. Mezinárodní astronomická unie, 1994 [cit. 2007-11-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. Zpráva Mezinárodní astronomické unie o pojmenování měsíce [online]. Mezinárodní astronomická unie, 1994 [cit. 2007-11-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. GRYGAR, Jiří; ONDŘICH, David. Letošní pohled na vesmír vloni. Astropis. 2023, roč. 30, čís. 137, s. 11. ISSN 1211-0485. 

Externí odkazy

editovat