Wikipedie

Bičování Krista

Bičování Krista, v umění někdy známé jako Kristus u sloupu nebo Bičování u sloupu, je epizoda z Ježíšova utrpení, jak je popsána v evangeliích. Jako taková je často zobrazována v křesťanském umění v cyklech umučení nebo v širším tématu Kristova života. Katolická tradice umisťuje Bičování na začátek Via Dolorosa v Jeruzalémě a moderní alternativní křížové cesty ho umisťují na čtvrté zastavení; představuje bolestné tajemství růžence.[1][2] Sloup, k němuž je Kristus obvykle zobrazován přivázaný, a provaz, bič, knuta nebo důtky jsou prvky v Arma Christi.[3] Bazilika Santa Prassede v Římě je jedním z kostelů, které tvrdí, že vlastní originál sloupu nebo jeho části.

Bičování Krista, Peter Paul Rubens
Vitráže z kostela v Dalhemu, Švédsko (asi 1240)
1863 Filipíny „Jesús Desmayado“

V umění byl tento námět nejprve zobrazován jako jeden z řady pašijových výjevů, ale od 15. století byl malován i v samostatných dílech. Nejdiskutovanějším jednotlivým dílem je záhadné zpracování na malé desce v Urbinu od Piera della Francesca (1455–1460), jehož přesný význam unikal generacím historiků umění. Ve stejné době se vyvinul obraz Kristus u sloupu nebo Kristus u kůlu, který představuje samotného Krista přivázaného ke sloupu nebo kůlu. To bylo nejoblíbenější v barokním sochařství a souviselo také s námětem, který se v kanonických evangeliích nevyskytuje, s Kristem v žaláři. Často je obtížné rozlišit mezi těmito dvěma náměty a mezi Kristem u sloupu a bičováním.[4]

Evangelia

editovat

Bičování z rukou Římanů je zmíněno ve třech ze čtyř kanonických evangelií: Jan 19, 1 (Kral, ČEP), Mk 15, 15 (Kral, ČEP) a Mt 27, 26 (Kral, ČEP) a podle římského práva bylo obvyklou předehrou k ukřižování.[5] Žádný z těchto tří popisů není podrobnější než Janův: „Tehdy dal Pilát Ježíše zbičovat.“ Srovnatelné Lukášovo vyprávění, Lk 22, 63–65 (Kral, ČEP), popisuje, jak veleknězova stráž Ježíše bije a vysmívá se mu. V Kristových pašijích tato epizoda předchází posměchu Krista a korunovaci trním, které se podle evangelií odehrály ve stejnou dobu nebo bezprostředně po ní. Na rozdíl od bičování nebyly součástí běžného římského soudního procesu.[6]

V umění

editovat

Bičování se v západním umění poprvé objevuje v 9. století. V byzantském umění se téměř nevyskytuje a v pravoslavném umění jakéhokoli data je velmi vzácný. Zpočátku se objevovalo v iluminovaných rukopisech a na malých slonovinových obrazech, v Itálii se dochovaly monumentální nástěnné malby s tímto námětem z doby kolem roku 1000. Od začátku se nejčastěji objevují tři postavy, Kristus a dva služebníci Piláta Pontského, kteří ho bičují. Na raných vyobrazeních může být Kristus nahý nebo v dlouhém rouchu, tváří stranou nebo při pohledu zezadu; od 12. století je standardem, že Kristus má na sobě bederní roušku (perizonium) a tváří je obrácen k divákovi.[7] Kristova tvář je obvykle viditelná, což pro umělce představuje „technický problém, jak ho zobrazit, jak přijímá údery na zádech, což je obvyklé místo, a zároveň nechat jeho tvář viditelnou“.[8] Často se zdá, že přijímá údery na přední straně těla.

Někdy je zobrazen Pilát Pontský, který scéně přihlíží, a může k němu přistupovat služebná jeho ženy se svým poselstvím, a v pozdějším středověku, pravděpodobně pod vlivem pašijových her, může být počet mužů bijících Krista tři nebo čtyři, na severu postupně zkarikovaní jako groteskní postavy v oděvu soudobých žoldnéřů.[9] Někdy je přítomna další postava, kterou může být Herodes. Bičování probíhalo rukama lidí pracujících pro Piláta Pontského, ale bičující mohou někdy nosit židovské klobouky.[10] Podle Ducciova Maestà se scéna může odehrávat na veřejnosti, před publikem židovského lidu.[11]

Františkáni, kteří propagovali sebebičování jako prostředek ztotožnění se s Kristovým utrpením, jsou pravděpodobně zodpovědní za řadu velkých italských procesních křížů, na nichž bičování zaujímá zadní stranu kříže a na přední straně je vyobrazeno Ukřižování. Ty byly pravděpodobně někdy při procesích následovány flagelanty, kteří mohli vidět Krista trpícího před nimi.[12]

Významná díla

editovat

Jednotlivá díla:

Cykly:

Galerie

editovat

Ve filmu a hudbě

editovat
 
Relikvie sloupu v Santa Prassede v Římě

Bičování Ježíše („Proces před Pilátem (včetně 39 ran bičem)“) je vrcholnou událostí v rockovém muzikálu Jesus Christ Superstar. Moderní filmaři také zobrazují bičování Krista. Jedná se o významnou scénu ve filmu Mela Gibsona Umučení Krista z roku 2004. V Kubrickově filmu A Clockwork Orange si Alex představuje sám sebe jako římského vojáka bičujícího Ježíše.[13]

Relikvie

editovat

Na různých místech se dochovaly předpokládané části Sloupu bičování, nazývaného také Bičovací sloup.

Odkazy

editovat

Reference

editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Flagellation of Christ na anglické Wikipedii.

  1. ↑ GOWING, Lawrence. The encyclopedia of visual art, Volume 4. In: Encyclopedia Britannica. [s.l.]: [s.n.], 1983. S. 626. (anglicky)
  2. ↑ BOLTON, Roy. Old Master Paintings and Drawings. [s.l.]: [s.n.], 2009. ISBN 1-907200-01-0. S. 70. (angličtina) 
  3. ↑ SCHILLER, Gertrud. Iconography of Christian Art: The Passion of Christ. [s.l.]: [s.n.], 1972. S. 66–68. (anglicky) ASIN: B000KGWGH4. 
  4. ↑ Schiller, s. 69.
  5. ↑ Schiller, s. 66.; How the Romans Used Crucifixion—Including Jesus's—as a Political Weapon [online]. newsweek.com, 2025-04-04, rev. 2016-03-23 [cit. 2024-05-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ Schiller, s. 66.
  7. ↑ Schiller, s. 66–67.
  8. ↑ HALL, James. Hall's Dictionary of Subjects and Symbols in Art. 2. vyd. [s.l.]: John Murray, 1996. ISBN 0719541476. S. 123. (anglicky) 
  9. ↑ Schiller, s. 68.
  10. ↑ Viz například Schillerova fig. 231, nástěnná malba ze 13. století z Kolína nad Rýnem.
  11. ↑ Schiller, s. 68.
  12. ↑ Schiller, s. 67.
  13. ↑ HOLM, D. K. The Passion of the Christ [online]. Nocturnal Admissions. Movie Poop Shoot, 2004-02-04, rev. 2009-11-06 [cit. 2024-05-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. ↑ Holy Wednesday in Jerusalem: the veneration of the Column [online]. custodia.org, 2020-04-08 [cit. 2024-05-28]. Dostupné online. (anglicky)  z webových stránek františkánské kustodie Svaté země

Literatura

editovat
  •  SCHILLER, Gertrud. Iconography of Christian Art. Svazek II. Londýn: Lund Humphries, 1972 (překlad z němčiny). ISBN 0-85331-324-5. S. 66–69, fig. 225–234 etc. (anglicky) 

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Bičování_Krista&oldid=24006123“