Beta Trianguli
Beta Trianguli (Beta Tri, β Trianguli, β Tri) je nejjasnější hvězda v souhvězdí Trojúhelníku. Jedná se o spektroskopickou dvojhvězdu spektrální třídy A5III, vzdálenou přibližně 127 světelných let od Země. Hlavní složka je subobr a její průvodce má velmi podobné charakteristiky. Orbitální doba systému činí 31,39 dní a jejich vzájemná vzdálenost je menší než 5 AU.[1]
| Beta Trianguli | |
|---|---|
| Astrometrická data (Ekvinokcium J2000.0) | |
| Souhvězdí | Trojúhelník (Triangulum) |
| Rektascenze | 2h 9m 32,627 12s |
| Deklinace | 34°59′14,269 4″ |
| Paralaxa | 25,71±0,34 mas |
| Vzdálenost | 126,9±1,7 ly (38,90±0,51 pc) |
| Zdánlivá hvězdná velikost | 3,00 |
| Radiální rychlost | 12,30±0,66 km/s |
| Vlastní pohyb v rektascenzi | 149,16±0,35 mas za rok |
| Vlastní pohyb v deklinaci | -39,10±0,35 mas za rok |
| Beta Trianguli A | |
| Rektascenze | 2h 9m 32,627 12s |
| Deklinace | 34°59′14,269 4″ |
| Zdánlivá hvězdná velikost | 3,44 |
| Absolutní hvězdná velikost | 0,10 |
| Barevný index (U-B) | +0,12 |
| Barevný index (B-V) | +0,14 |
| Beta Trianguli B | |
| Rektascenze | 2h 9m 32,627 12s |
| Deklinace | 34°59′14,269 4″ |
| Zdánlivá hvězdná velikost | 4,19 |
| Absolutní hvězdná velikost | 0,60 |
| Fyzikální charakteristiky | |
| Beta Trianguli A | |
| Spektrální typ | A5III |
| Hmotnost | 2,6 M☉ |
| Poloměr | 2,38 R☉ |
| Zářivý výkon (V) | 60 L☉ |
| Povrchová teplota | 7683 K |
| Stáří | 0,4 |
Beta Trianguli B | |
| Spektrální typ | A5III |
| Hmotnost | 2,25 M☉ |
| Poloměr | 2,08 R☉ |
| Zářivý výkon (V) | 32 L☉ |
| Povrchová teplota | 8759 K |
| Označení | |
| Henry Draper Catalogue | HD 13161 |
| Bonner Durchmusterung | BD +34° 381 |
| Bright Star katalog | HR 622 |
| 2MASS | 2MASS J02093261+3459143 |
| SAO katalog | SAO 55306 |
| Katalog Hipparcos | HIP 10064 |
| Tychův katalog | TYC 2317-1647-1 |
| General Catalogue | GC 2572 |
| Bayerovo označení | β Tri |
| Flamsteedovo označení | 4 Tri |
| Synonyma | FK5 75, GCRV 1171, IRAS 02065+3445, LSPM J0209+3459 |
| Databáze | |
| SIMBAD | data (systém) |
| (V) – měření provedena ve viditelném světle | |
Historie pozorování
editovatBeta Trianguli byla poprvé katalogizována Johannem Bayerem v roce 1603 v jeho Uranometrii. V roce 1783 byla zařazena do katalogu dvojhvězd díky Williamu Herschelovi, který pomocí vizuálního dalekohledu identifikoval dvojhvězdný charakter systému. Moderní astrometrická a spektroskopická měření z misí jako Hipparcos a Gaia umožnila zpřesnění orbitálních parametrů a odhalila přítomnost prachového disku obklopujícího systém.[2]
Charakteristika systému
editovatBeta Trianguli je spektroskopická dvojhvězda složená ze dvou podobných hvězd spektrální třídy A5III.
Hlavní složka: Beta Trianguli A
editovatHlavní složka, Beta Trianguli A, je subobr s hmotností 2,6 M☉ a poloměrem 2,38 R☉. Má povrchovou teplotu 7683 K a její svítivost činí přibližně 60krát více než Slunce. Její stáří se odhaduje na 400 milionů let.[3]
Průvodce: Beta Trianguli B
editovatBeta Trianguli B je hvězda podobného typu jako hlavní složka. Má o něco nižší hmotnost 2,25 M☉, poloměr 2,08 R☉ a svítivost 32krát vyšší než Slunce. Její povrchová teplota je však vyšší, dosahuje 8759 K.[4]
Orbitální charakteristiky
editovatObě složky obíhají kolem společného těžiště s orbitální periodou 31,39 dní a excentricitou 0,53. Vzájemná vzdálenost hvězd se odhaduje na 4,5 AU.[1]
Prachový disk
editovatPozorování z Spitzerova dalekohledu odhalila infračervený přebytek způsobený prachovým diskem, který obklopuje hvězdný systém.
Rozměry prachového disku
editovatDisk se nachází ve vzdálenosti 50–400 AU od dvojhvězdy a má teplotu kolem 100 K.[3] Prachový disk je důkazem dynamických interakcí mezi hvězdami a okolním prostředím, což je u spektroskopických dvojhvězd vzácný jev.[5]
Význam
editovatBeta Trianguli je významná pro studium dynamiky dvojhvězd a přítomnosti prachových disků v těchto systémech. Přítomnost disku poskytuje důležité poznatky o interakcích hvězd s okolním prostředím.[6] Navíc analýzy orbitálních parametrů ukazují stabilitu systému.[7]
Reference
editovat- ↑ a b POURBAIX. SB9: The Ninth Catalogue of Spectroscopic Binary Orbits. Astronomy & Astrophysics. 2004, s. 727–732. doi:10.1051/0004-6361:20041213.
- ↑ Gaia Collaboration. Gaia Data Release 3. Summary of the content and survey properties. Astronomy and Astrophysics. 2023, s. A1. doi:10.1051/0004-6361/202243940.
- ↑ a b Kennedy, G. M. Coplanar Circumbinary Debris Disks. Monthly Notices of the Royal Astronomical Society. 2012, s. 2115–28. doi:10.1111/j.1365-2966.2012.21865.x.
- ↑ TORRES, G.; ANDERSEN, J.; GIMÉNEZ, A. Accurate masses and radii of normal stars: modern results and applications. Astronomy and Astrophysics Review. 2010-02-01, roč. 18, s. 67–126. ADS Bibcode: 2010A&ARv..18...67T. Dostupné online [cit. 2025-01-22]. ISSN 0935-4956. doi:10.1007/s00159-009-0025-1.
- ↑ Understanding debris disks in binary systems. Astronomy & Astrophysics. 2013, s. A66. doi:10.1051/0004-6361/201219728.
- ↑ The Two Micron All Sky Survey (2MASS). The Astronomical Journal. 2006, s. 1163–1183. doi:10.1086/498708.
- ↑ On the dynamical stability of binary systems with debris disks. Monthly Notices of the Royal Astronomical Society. 2016, s. 3628–3642. doi:10.1093/mnras/stv2588.