Bernardo Pasquini

italský hudební skladatel, cembalista a varhaník

Bernardo Pasquini (7. prosince 1637 Massa e Cozzile21. listopadu 1710 Řím) byl italský skladatel, cembalista a varhaník.

Bernardo Pasquini
Základní informace
Narození7. prosince 1637
Massa e Cozzile
Původitalský
Úmrtí21. listopadu 1710 (ve věku 72 let)
Řím
Místo pohřbenísv. Lozenzo v Lucině
Povoláníitalský hudební skladatel, varhaník a cembalista
Členem skupinyArcadia
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Narodil se 7. prosince 1637 v obci Massa e Cozzile. Jeho prvním učitelem byl Mariotto Bocciantini v Uzzanu. Okolo roku 1650 odešel ke svému strýci Giovanni Pasquinimu do Ferrary a v letech 1654–55 byl varhaníkem Accademia della Morte. V roce 1657 přesídlil do Říma a stal se varhaníkem v kostele Santa Maria in Vallicella, tradičně nazývaném Chiesa Nuova. Dále studoval u Pietra Antonia Cestiho a Loreta Vittoriho a okolo roku 1663 se stal varhaníkem v Bazilice Panny Marie Sněžné (Basilica di Santa Maria Maggiore). Následujícího roku přijal místo varhaníka vbasilice di Santa Maria in Aracoeli a tuto pozici zastával až do své smrti. Vedle toho v letech 1664-85 působil jako varhaník i v Santissimo Crocifisso. V roce 1664 absolvoval diplomatickou misi u francouzského dvora.

V listopadu 1667 vstoupil do služeb rodiny Borghese jako "komorní asistent" a tuto funkci zastával až do konce života. Brzy se stal jedním z nejvýznamnějších hudebníků Říma té doby. Jeho opery a oratoria měly u obecenstva úspěch a jako cembalista a skladatel byl vyhledávaným hudebníkem nejvyšší římské společnosti, včetně kardinálů Flavia Chigiho, Benedetta Pamphiliho, Pietra Vita Ottoboniho (budoucí papež Alexandr VIII.) a královny Kristýny I. Švédské.

V roce 1694 byl se stal členem tzv "coro d'Arcadia", skupiny virtuózů, jejímiž členy byli např. Arcangelo Corelli, Matteo Fornari, Giovanni Lorenzo Lulier a Giovanni Bononcini. V roce 1706, spolu s Arcangelem Corellim a Alessandrem Scarlatti, byl jedním z prvních hudebníků zvolených do Accademia dell'Arcadia.

Jako cembalista a učitel byl obdivován a vyhledáván. Jeho sláva překročila hranice Alp. Mezi hudebníky, kteří přišli do Říma k němu studovat byli např. Georg Muffat, Johann Philipp Krieger, Francesco Gasparini a Tommaso Bernardo Gaffi.

Zemřel v Římě 21. listopadu 1710 a byl pohřben v bazilice San Lorenzo in Lucina. Monumentální hrobku vytvořil sochař Pietro Papaleo.

Bernardo Pasquini zkomponoval pozoruhodně velké množství vokálních děl: opery, oratoria, přes padesát kantát a mnoho drobnějších skladeb. V současnosti je však nejvíce oceňována jeho tvorba pro cembalo a varhany, která většinou v jeho době ani publikována nebyla. Pozoruhodné je, že jeho 28 cembalových sonát je notováno pouze v generálním basu.

Oratoria

editovat
  • Cain e Abel (Řím, 1671)
  • Agar (Řím, 1675)
  • Assuero (Řím, 1675)
  • Sant'Alessio (Řím, 1675)
  • Oratorio di Santa Agnese (Řím, 1677)
  • Sant'Eufrasia (Řím, 1678)
  • Divae Clarae triumphus (Řím, 1682)
  • Oratorio del Ss. Crocifisso di S. Marcello (1682, Řím, libretto Francesco Noceti)
  • L'idolatria di Salomone (Řím, 1686)
  • Il martirio dei Santi Vito, Modesto e Crescenzio (Modena, 1687)
  • I fatti di Mosè nel deserto (Modena, 1687)
  • La purità trionfante overo Martiniano il santo (Řím, 1688)
  • La sete di Cristo (Modena, 1689)
  • Il colosso della costanza (Řím, 1689)
  • La caduta di Salomone (Florencie, 1693)
  • David trionfante contro Golia (Florencie, 1694)
  • La sincerità con la sincerità, overo Il Tirinto (1672 Ariccia)
  • La forza d'amore (1672 Řím?) revize: Con la forza d'amor si vince amore (1679 Pratolino)
  • L'amor per vendetta, overo L'Alcasta (1673 Řím)
  • Trespolo tutore (1675? Řím)
  • La donna ancora è fedele (1676 Řím)
  • La caduta del regno dell'Amazzoni (1678 Řím)
  • Dov'è amore è pietà (1679 Řím)
  • L'Idalma, overo Chi la dura la vince (1680 Řím)
  • Il Lisimaco (1681 Řím)
  • La Tessalonica (1683 Řím)
  • Arsace (1683) [?]
  • L'Arianna (1685 Řím)
  • Santa Dinna (1687 Řím, spolu s A. Melani, A. Scarlatti)
  • L'Eudossia (1692 Řím)
  • Seleucco (1693)
  • Radamisto (1696)
  • Alessandro amante

Další vokální skladby

editovat
  • Hor ch'il Ciel fra densi horrori, kantáta
  • Iam me ligastis, motet
  • Navicella, ove ten vai, komorní kantáta
  • O benedicte Jesu, motet
  • Padre, Signore e Dio, kantáta
  • Perduto ho il core, arietta
  • Quaeam portenta, motet
  • Quanto e folle
  • So ben s'io peno
  • Toccata

Skladby pro cemballo

editovat
  • Aria in C major
  • Aria in G major
  • Bergamasca in G major
  • Canzone francese
  • Partimento e-moll
  • Partite del saltarello G-dur
  • Partite (24) di bergamasca C-dur
  • Partite diverse (14) di follia D-dur
  • Partite diverse di follia d-mpůů[kdo?]
  • Passacagli g-moll
  • Passagagli D-dur
  • Passagagli D-dur ("Per Petronilla")
  • Pastorale G-dur
  • Prelude e Partita F-dur
  • 14 sonát pro 2 cembala
  • Ricercare d-moll
  • Sonate per gravecembalo
  • Suite D-dur ("Per lo Scozzese")
  • Suite e-moll ("Per l'inglese di Scozia")
  • Toccata con lo scherzo del cucco
  • Toccata for a-moll ("Per Francia")
  • Toccata C-dur
  • Toccata c-moll ("Per lo Scozzese")
  • Toccata g-moll
  • Variationi capricciose
  • Variationi d'inventione (10 partitas)
  • Variationi il Paggio Todesco
  • Variationi C-dur ("Per la medesima")

Varhanní skladby

editovat
  • Bergamasca
  • Bizzaria
  • Capriccio G-dur
  • Corrente
  • Fantasia
  • Fantasia in e, la, mi
  • Fantasia la, mi fa fa
  • Introduction e Pastorale
  • Partita sopra la Folia d'Espagna
  • Partite Diverse di Follia
  • Passacaglia in C
  • Ricercare del II Tono
  • Sonáty, tokáty aj.

Pedagogická díla

editovat
  • Saggi di contrappunto (1695)
  • Regole per ben suonare il cembalo o organo

Literatura

editovat
  • Julie Anne Sadie: Companion to Baroque Music. University of California Press, 1998

Externí odkazy

editovat