Bente Kahan
Bente Kahan (* 23. září 1958 Oslo) je norská židovská sólová zpěvačka, herečka, muzikantka, režisérka a dramatička, která je známá svými ztvárněními a produkcemi jidiš lidové (chasidské) hudby a divadelních her. Od roku 2002 žije a pracuje v Polsku.
| Bente Kahan | |
|---|---|
 Bente Kahan | |
| Narození | 23. září 1958 Oslo,  Norsko |
| Vzdělání | Telavivská univerzita, American Musical and Dramatic Academy v New Yorku |
| Alma mater | Telavivská univerzita, American Musical and Dramatic Academy v New Yorku |
| Povolání | sólová zpěvačka, herečka, muzikantka, režisérka a dramatička |
| Aktivní roky | 80. léta 20. století – do současnosti |
| Domovské město | Vratislav |
| Známá jako | „Královna jidiš písní“[1] |
| Ocenění | Cena norského ministerstva kultury (1990); Cena slezské kultury (2010); Řád znovuzrozeného Polska (2013); The Brückepreis (2019) |
| Choť | Aleksander Gleichgewicht |
| Děti | 4 (dcery a synové) |
| Rodiče | otec: Hermann Kahan[p 1] |
| Web | https://bentekahan.eu/ |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život
editovatBente Kahan se narodila v norském Oslu dne 23. září roku 1958 rodičům, kteří oba přežili holocaust.[1] Její matka se narodila v Polsku, ale během druhé světové války se jí podařilo uprchnout do Švédska, zatímco většina její rodiny byla deportována do koncentračního tábora v Osvětimi, kde v roce 1942 přišla o život.[1] Její otec byl rumunský chasidský rabín (člen satmarské hasidské sekty) Hermann Kahan, [p 1] který holokaust přežil jen díky pozornosti amerického vojáka, který si v osvobozeném koncentračním táboře všiml, jak se pod hromadou mrtvých těl maličko pohnula rabínova ruka.[2][1]
Bente Kahan vystudovala uměleckou větev (divadelní umění) na univerzitě v izraelském Tel Avivu (Tel Aviv University) a ve svém studiu následně pokračovala na Hudební a divadelní (dramatické) akademii v americkém New Yorku (American Musical and Dramatic Academy).[2]
Profesní dráha
editovatBente Kahan zpívá převážně v jidiš, ale nahrála písně a hrála i v dalších jazycích – ladino (jazyk sefardských židů), hebrejsky a směsí jidiš s polštinou, s ruštinou, s norštinou, s maďarštinou, s němčinou a s angličtinou.[1][3] (A těmito řečmi se Bente Kahan i domluví.[1])
Bente Kahan zahájila svou hereckou kariéru v roce 1981 v izraelském národním divadle Habima v Tel Avivu[1] (jedno z prvních hebrejských divadel). Potom poprvé vystoupila jako zpěvačka v norském Národním divadle v Oslu, v roce 1983 pokračovala hrou v jidiš a kabaretní show Over Byen.[4] S cílem rozvíjet svoje herecké schopnosti začala spolupracovat s docentkou dramatických a divadelních studií Ellen Foyn Bruun. Společně s Ellen Foyn Bruun [p 5] napsala Bente Kahan tři hry:
- Bessie – a Bluesical (o bluesové zpěvačce Bessie Smith; 1986);
- Letter Without a Stamp (česky: Dopis bez razítka; 1988) a
- norsky: Stemmer fra Theresienstadt (anglicky: Voices from Theresienstadt; česky: Hlasy z Terezína; 1995; v roce 1995 přeloženo do němčiny a v roce 1997 do angličtiny)
Poté, co Bente Kahan působila v několika norských divadelních společnostech, obdržela v roce 1990 cenu od norského ministerstva kultury, kterou použila k tomu, aby založila v Oslo v témže roce (1990) svoje vlastní divadlo Teater Dybbuk – Oslo (Dibuk; zkratka: TDO).[1] Cílem tohoto divadla je zachování a pokračování židovsko-evropské kultury.
V roce 2001 se přestěhovala se svým manželem a dvěma dětmi do polské Vratislavi. Je současnou ředitelkou Vratislavského centra pro židovskou kulturu a vzdělávání (Wroclaw Centre for Jewish Culture and Education).[2]
Nadace Bente Kahan
editovatBente Kahan založila v roce 2006 nadaci (polsky: Fundacja Bente Kahan; zkratka: FBK) s cílem podpory vzájemného respektu a lidských práv nahlížených prizmatem holocaustu. Prvním počinem této nadace byla obnova synagogy Bílý čáp (White Stork; polsky: Synagoga Pod Białym Bocianem) z devatenáctého století ve Vratislavi, jedné jediné v tomto městě, která přežila holocaust. Synagoga nebyla zničena během listopadových pogromů v roce 1938 a ani za druhé světové války nebyla zcela zničena, ale během éry nacismu a komunismu byla zcela zdevastována (zchátrala především po exodu polských Židů po roce 1968).[1] Obnova synagogy byla nadací zároveň pojímána jako součást snahy o zachování 800 let staré historie Židů v Dolním Slezsku.[6] Obnova synagogy byla dokončena v roce 2010.[7] V synagoze se nejen modlí, ale sídlí zde Mezinárodní centrum pro židovskou kulturu a vzdělávání (německy: International Zentrum für jüdische Kultur) a rovněž je zde umístěno Muzeum slezských Židů (německy: Museum der schlesischen Juden). Za svoje úsilí o obnovu synagogy obdržela Bente Kahan v roce 2010 od Dolního Slezska Cenu slezské kultury (německy: Kulturpreis Schlesien).
V roce 2013 byla Bente Kahan vyznamenána druhým nejvyšším polským občanským řádem, který je udělovaný za obecné zásluhy o Polskou republiku. Bente Kahan obdržela Rytířský kříž – Řád znovuzrozeného Polska – za úsilí v oblasti mezikulturního dialogu a za záchranu židovského dědictví Dolního Slezska.[4] V roce 2019 obdržela Bente Kahan mezinárodní cenu „Most“ (německy: Internationaler Brückepreis; anglicky: The Brückepreis (Bridge prize)), která se uděluje každoročně tomu, kdo přispěl svojí celoživotní prací k lepšímu porozumění mezi národy v Evropě.[8]
Diskografie
editovat- 1991: Yiddishkayt
- 1992: Farewell Cracow (Rozloučení v Krakově)
- 1996: Stemmer fra Theresienstadt (norsky) – Hlasy z Terezína
- 1996: Stimmen aus Theresienstadt (německy) – Hlasy z Terezína
- 1997: Voices from Theresienstadt (anglicky) – Hlasy z Terezína
- 1998: Di Gojim (hudba typu klezmer)
- 2000: Home (jidiš, ladino a hebrejsky) (Domov)
- 2005: Sing with us in Yiddish (Zpívej s námi jidiš)
- 2016: Only A Human Being Bente Kahan Sings The Poetry Of Tadeusz Różewicz (Pouze lidská bytost Bente Kahan zpívá poezii Tadeusze Różewicze)
Terezínská kultura
editovatBente Kahan zhudebnila a začlenila do svého repertoáru několik terezínských básní od židovské básnířky a spisovatelky pro děti Ilse Weberové, jejichž původní melodie (složené Ilse Weberovou) se (s výjimkou jediné) nedochovaly.[1] Terezínské kultuře věnovala Bente Kahan pozornost nejen co se týče zhudebnění textů Ilse Weberové, ale věnovala se i uměleckému odkazu českého kabaretiéra, komika, hudebního skladatele a spisovatele Karla Švenka nebo německého herce a režiséra židovského původu Kurta Gerrona.[1]
- Někteří představitelé terezínské kultury
-
Ilse Weberová (před rokem 1928) -
Karel Švenk (před rokem 1945) -
Kurt Gerron (uprostřed, rok 1931)
.jpg)
Dovětek
editovatBente Kahan se věnuje jednak zpívané poezii, ale i hudbě typu Klezmer. Při svém sólovém zpěvu se doprovází hrou na kytaru. Vystupuje buď sama nebo spolupracuje s následujícími umělci: Chava Alberstein, [p 2] Flory Jagoda, [p 3] Karsten Troyke. [p 4] K nejznámějším jejím titulům patří: Tylko Muzyka a Jazz Sound. Bente Kahan nahrála několik CD, hrála a zpívala v mnoha zemích světa především v Evropě, Izraeli, USA i Austrálii.[1]
Odkazy
editovatPoznámky
editovat- ↑ a b Hermann Kahan (narozený v Rumunsku jako Chaim Hersh Kahan) (15. února 1926 - 13. února 2020) – norský obchodník, rabín, autor a přeživší holocaust.
- ↑ a b Chava Alberstein se narodila 8. prosince 1946 v Polsku – izraelská zpěvačka, textařka, skladatelka a hudební aranžérka.
- ↑ a b Flory Jagoda se narodila jako Flora Papo dne 21. prosince 1923 – bosensko–americká kytaristka, skladatelka, a zpěvačka vlastních písní.
- ↑ a b Karsten Troyke se narodil jako Karsten Bertolt Sellhorn dne 14. srpna 1960 v Berlíně – německý zpěvák židovských písní, herec a řečník (spíkr).
- ↑ Ellen Foyn Bruun je docentkou dramatických a divadelních studií na Norské univerzitě vědy a technologie (Norwegian University of Science and Technology) (NTNU) v norském Trondheimu.[5] Je dramatickou terapeutkou (Sesame Approach) a docentkou práce s hlasem (Fitzmaurice®).[5] Jejím profesním zázemím je režie, psaní her a dramaturgie.[5] Ve své výzkumné a pedagogické činnosti se snaží o průzkum a rozvoj dvou složek: dramatické praxe a divadelní praxe, jež obě přispívají k osobnímu a uměleckému vhledu a učení.[5] Hlavním výzkumným zájmem Ellen Foyn Brunn je integrace práce s hlasem v dramatu a v divadle pro vzdělávací a terapeutické účely.[5] Publikovala několik článků, napsala několik her a přispěla do knih o dramatické a divadelní praxi.[5] Je v redakční radě Voice and Speech Review (akademické periodikum vydávané nakladatelstvím Taylor & Francis).[5]
Reference
editovatV tomto článku byly použity překlady textů z článků Bente Kahan na anglické Wikipedii a Bente Kahan na německé Wikipedii.
- ↑ a b c d e f g h i j k l VIDLÁKOVÁ, Michaela. Bente Kahan – setkání s legendou [online]. Terezínská iniciativa, 2019-01-31 [cit. 2020-04-18]. Časopis Terezínská iniciativa, číslo 94, leden 2019, strany 23, 24; ke stažení ve formátu *.pdf. Dostupné v archivu.
- ↑ a b c Yiddish singer brings to life voices silenced by the Holocaust (Jidiš zpěvačka oživuje hlasy umlčené holocaustem) [online]. Times of Israel [cit. 2020-04-18]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Bente Kahan [online]. Kulturfest NYC [cit. 2020-04-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-10-11. (anglicky)
- ↑ a b Biography (Biografie) [online]. [cit. 2016-08-31]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-01-18.
- ↑ a b c d e f g Ellen Foyn Bruun [online]. NTNU (Norwegian University of Science and Technology) [cit. 2020-04-18]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ About us (O nás) [online]. Bente Kahan Foundation (Nadace Bente Kahan), 2015-12-23 [cit. 2020-04-18]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-12-23. (anglicky)
- ↑ PERFORMANCE Bente Kahan Archivováno 11. 9. 2016 na Wayback Machine. (anglicky)
- ↑ Bente Kahan erhält Brückepreis (Bente Kahan obdržela cenu „Mosty“)
Související články
editovatExterní odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Bente Kahan na Wikimedia Commons - Oficiální webové stránky Bente Kahan (angličtina)
- Bente Kahan foundation at the White Stork synagogue (Nadace Bente Kahan při synagoze Bílý čáp) (anglicky)
- Bente Kahan: Ice-breaker (Bente Kahan – ledoborec; na www.mic.no) (anglicky)
- Bente Kahan v Internet Movie Database (anglicky)
- Ein Erbe, um das sich niemand kümmert? Das hat mich provoziert. Archivováno 29. 5. 2017 na Wayback Machine. (Dědictví, o které se nikdo nestará? To mě provokovalo.) – Interview und Reportage von Raimund Wolfert (Rozhovor a reportáž Raimunda Wolferta) (německy)
