Benjámin Kállay
Benjámin Kállay, též Béni Kállay de Nagy-Kálló (22. prosince 1839 Pešť – 13. července 1903 Vídeň) byl rakousko-uherský, respektive uherský politik, v letech 1882–1903 ministr financí Rakouska-Uherska.
| Benjámin Kállay | |
|---|---|
 | |
| ministr financí Rakouska-Uherska | |
| Ve funkci: 4. června 1882 – 13. července 1903 | |
| Předchůdce | József Szlávy |
| Nástupce | Agenor Gołuchowski |
| min. zahraničí Rak.-Uher. (pověřený) | |
| Ve funkci: 10. října 1881 – 20. listopadu 1881 | |
| Předchůdce | Heinrich Karl von Haymerle |
| Nástupce | Gustav Kálnoky |
| poslanec Uherského parlamentu | |
| Ve funkci: 1875 – ??? | |
| Narození | 22. prosince 1839 Pešť  Rakouské císařství |
| Úmrtí | 13. července 1903 (ve věku 63 let) Vídeň  Rakousko-Uhersko |
| Choť | Vilma Bethlenová |
| Rodiče | István Kállay Amália Blašković |
| Děti | Frigyes Kállay |
| Profese | ekonom, politik a literární překladatel |
| Commons | Béni Kállay |
 Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Biografie
editovatPocházel z uherské šlechtické rodiny. Studoval filologii a dějiny a politiku Balkánu. Cestoval po Rusku, evropském Turecku a Malé Asii. Roku 1867 se stal generálním konzulem v Bělehradu a v této funkci vydržel do roku 1875. Od roku 1875 zasedal v Uherském parlamentu jako zástupce konzervativního proudu, v otázkách zahraniční politiky byl spojencem Gyuly Andrássyho. Byl stoupencem aktivní východní politiky. Roku 1878 se stal zástupcem Rakouska-Uherska v mezinárodním výboru pro správu Východní Rumélie. Roku 1879 nastoupil na pozici šéfa odboru na ministerstvu zahraničí a z titulu této funkce byl v krátkém období října a listopadu 1881 pověřeným ministrem zahraničí Rakouska-Uherska, od smrti ministra Heinricha Karla von Haymerleho do nástupu ministra Gustava Kálnokyho.[1][2]
Jeho kariéra vyvrcholila v poslední čtvrtině století. Od 4. června 1882 do své smrti 13. července 1903 působil jako společný ministr financí Rakouska-Uherska (po rakousko-uherském vyrovnání šlo ovšem spíše o účetní post, bez výraznějších exekutivních a rozpočtových pravomocí[3]). V této funkci rovněž vykonával působnost guvernéra okupované Bosny a Hercegoviny.[2] V této pozici využil své znalosti balkánské problematiky. Vydal několik knih o srbské historii. Byl mu udělen Velkokříž Královského uherského řádu sv. Štěpána.[1]
V dubnu 1873 se oženil s Vilmou Bethlenovou (1850–1940), se kterou měl několik dětí. Zemřel v červenci 1803 ve Vídni a byl pohřben na hřbitově Kerepesi v rodné Budapešti. Ovdovělá Vilma se po smrti manžela usadila v obci Bercel v Novohradské župě. Zde nechala vybudovat rodinnou hrobku, kam byla po roce 1928 přesunuta těla rodiny Kállay z hřbitova Kerepesi. Hrobka utrpěla během druhé světové války značné škody. V roce 2001 byla těla exhumována a přesunuta do nové hrobky na hřbitově v Bercelu.
Odkazy
editovatReference
editovatV tomto článku byl použit překlad textu z článku Kállay Béni na maďarské Wikipedii.
- ↑ a b Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950. Bd. 3. Wien: [s.n.], 2003-2011. Dostupné online. ISBN 978-3-7001-3213-4. Kapitola Kállay von Nagy-Kálló, Béni (1839-1903), Minister, s. 196. (německy)
- ↑ a b Meyers Großes Konversations-Lexikon [online]. zeno.org [cit. 2013-05-26]. Dostupné online. (německy)
- ↑ Urban, Otto: Česká společnost 1848-1918. Praha: Svoboda, 1982. S. 225.
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Benjámin Kállay na Wikimedia Commons
