Wikipedie

Bedřich Linhart

český odbojář, kriminální inspektor a tlumočník

Bedřich Linhart (9. dubna 1886 v Praze[6][7] – 20. října 1944 v Praze) - nejstarší z bratrů Linhartových, přezdívaný "Polda".[1]

Bedřich Linhart
Narození9. dubna 1886
Praha, Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí20. října 1944 (ve věku 58 let)
Praha, Protektorát Čechy a MoravaProtektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Povoláníkriminální inspektor,
tlumočník v Petschkově paláci
Zaměstnavatelčeskoslovenská protektorátní policie
Znám jako"Polda"[1]
Příbuzní3 bratři, 2 sestry
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Příbuzenstvo
bratr Zdeněk Linhart (1888 – 1943) [2]
bratr Otto Linhart (1895 – 1980) [2]
bratr Václav Linhart (1892 – 1942) [2]
sestra Marie Linhartová [2][3]
sestra Ludmila Stöcklová [4][3]
(roz. Linhartová) [2]
švagrová Božena Linhartová (1897 - 1990) [5] [2]

V legiích

editovat

Byl příslušníkem československých legií v Rusku. V říjnu 1918 po sebevraždě plukovníka Josefa Jiřího Švece (Josef Švec se zastřelil ve štábním vagonu ve stanici Aksakovo-Belebej dne 25. října 1918 ve tři hodiny ráno. Příčinou Švecovy sebevraždy byl fakt, že mu jeho vyčerpaní podřízení vypověděli poslušnost a odmítli splnit rozkaz - vytlačit přesilu bolševiků z linie Buzuluk - Bugulma) se Bedřich Linhart utkal v pěstním souboji s Josefem Vodičkou. Vodička byl jedním z vůdců levicové opozice a sympatizoval s bolševiky. Demoralizoval stav bojové jednotky a nesouhlasil s nasazením legií proti bolševikům. Nepřímo tak Vodička zavinil smrt plukovníka Švece.[1]

Práce v odboji

editovat

Ve třicátých letech dvacátého století pracoval Bedřich Linhart ve funkci vrchního kriminálního inspektora zpravodajského oddělení československé protektorátní policie. [7] V rámci své funkce a s vědomím odboje byl v roce 1939 přeložen do Petschkova paláce.[1] Jako tlumočník v Petschkově paláci poskytoval v letech 1939 až 1941 československému odboji řadu cenných informací. [8] Díky nim se podařilo zachránit mnoho osob před zatčením a mimo jiné například včas varovat vinohradskou redakci ilegálního časopisu V boj před zátahem gestapa.[1] Je též známo, že Bedřich Linhart ukrýval ve svém vozidle a garáži nějaký čas ilegální vysílačku Sparta Ic.[1] Další získávání zpráv z Petschkova paláce definitivně skončilo v červnu 1941, kdy byl (jako bývalý legionář) Bedřich Linhart penzionován.[7]

Zatčení ...

editovat
 
Vazební fotografie z Pankrácké věznice (rok 1944)[9]

Bedřich Linhart byl zatčen gestapem v červenci 1942. Od léta 1942 do 20. října 1944 byl pak vězněn v Pankrácké věznici. [8] V pátek dne 20. října 1944 v 16:00 byl popraven v sekyrárně Pankrácké věznice v Praze. [8] Společně s ním byli téhož dne a prakticky ve stejnou hodinu (16:00) popraveni:[9]

Dovětek

editovat

V roce 1951 se jeho "protivník" z ruských legií Josef Vodička stal členem ÚV KSČ. Ve funkci předsedy ÚV Svazu protifašistických bojovníků prosadil, aby z domu na Národní třídě v Praze byla odstraněna pamětní deska. Ta totiž obsahovala mezi jmény příslušníků československé policie, kteří zemřeli za války v boji proti nacismu i jméno jeho ruského "soka" - Bedřicha Linharta.[1] Deska byla obnovena až po Sametové revoluci (po roce 1989).[1]

Pamětní deska rodině Linhartových

editovat
 
Pamětní deska bratrům Linhartovým

Na domě číslo popisné 1063 v ulici "Na Bitevní pláni" (orientační číslo 16; Praha 4, Nusle; nedaleko pražského Paláce kultury) odhalil dne 18. května 2015 (u příležitosti 70. výročí konce války) starosta městské části Praha 4 pamětní desku bratrům Linhartovým. [2] [p 1] V tomto domě žil Otto Linhart, který se (spolu se svými bratry: Bedřichem, Zdeňkem a Václavem) aktivně podílel na nekomunistickém protifašistickém odboji. O provedení pamětní desky a o textu na ní rozhodlo druhé jednání komise "Rady pro kulturu, volný čas a náboženské společnosti" dne 19. února 2015. Jako materiál byla zvolena černá leštěná žula s vyrytým stříbrným písmem a následujícím textem:

           RODINĚ LINHARTOVÝCH

ZA JEJICH OBĚŤ PRO SVOBODU ZEMĚ

         Václav Linhart
   * 21.7.1892    † 4.7.1942
       zahynul při zatýkání

          Zdeněk Linhart
   * 12.5.1888    † 17.1.1943
       zahynul v KT Stutthof

         Bedřich Linhart
   * 9.4.1886    † 20.10.1944
       zahynul v pankrácké věznici

         Otto Linhart
   * 24.9.1895    † 29.3.1980
  radiotelegrafista odbojové skupiny ÚVOD,
     dožil se osvobození v ilegalitě

MČ Praha 4, 2015

Bratři Linhartové

editovat

Místa odpočinku

editovat

Otto Linhart spolu se svojí chotí Boženou Linhartovou je pochován na pražském Nuselském hřbitově (Krčská ulice), ostatní členové rodiny Linhartů (Václav Linhart, Bedřich Linhart, Zdeněk Linhart) pak v hrobě rodiny Linhartů na Podolském hřbitově. [7] [5]

Odkazy

editovat

Poznámky

editovat
  1. ↑ Zhotovení a následné odhalení pamětní desky bylo iniciováno Společností Václava Morávka a Karlem Ludvíkem z Československé obce legionářské z Jindřichova Hradce v druhé polovině roku 2014.[7]

Reference

editovat
  1. ↑ a b c d e f g h ČVANČARA, Jaroslav. Někomu život, někomu smrt : československý odboj a nacistická okupační moc (1941 - 1943). 3., upravené vyd. Praha: Laguna (nakladatelství a vydavatelství), 2008. 253 s. záznam v databázi Národní knihovny ČR Dostupné online. ISBN 978-80-86274-81-2. Kapitola Tristan, Jízda Valkýr, Mistři pěvci, s. 20, 167, 222. Celá trilogie obsahuje 3 svazky (1939 – 1941; 1941 – 1943; 1943 – 1945) (351 stran; 253 stran; 415 stran); toto je druhý z nich; (1. vydání: 1997; 2. vydání: 2003 – 2008; 3. vydání 2008). Všechna vydání: Laguna, Praha. 
  2. ↑ a b c d e f g POLÁK, David. Praha 4 odhalila pamětní desku bratrům Linhartovým [online]. www.praha4.cz, 2015-05-18 [cit. 2015-05-20]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b LUDVÍK, Karel. Otto Linhart, radista vysílačky domácího odboje Sparta I a jeho kameničtí podporovatelé: Výstava byla ukončena 30. dubna 2015. [online]. Městské muzeum v Kamenici nad Lipou, Náměstí Čs. armády 1, KAMENICE NAD LIPOU 394 70: [cit. 2015-05-26]. Dostupné online. 
  4. ↑ Matriční záznam o narození a křtu Ludmily Linhartové farnost při kostele sv. Petra a Pavla na Vyšehradě v Praze
  5. ↑ a b c d vojáci, hrdinové odboje - Otto Linhart; hrdina protinacistického odboje - radista vysílačky SPARTA [online]. Správa pražských hřbitovů, 2015-08-08 [cit. 2015-10-22]. Dostupné v archivu. 
  6. ↑ Matriční záznam o narození a křtu Bedřicha Linharta farnost při kostele Narození Pany Marie v Michly
  7. ↑ a b c d e f g LUDVÍK, Karel; POBŘÍSLO, Pavel. Bratři Linhartové, čeští Ryanové [online]. 2015-05-29 [cit. 2015-09-23]. Dostupné online. 
  8. ↑ a b c PADEVĚT, Jiří. Průvodce protektorátní Prahou: místa – události – lidé. 1. vyd. Praha: Academia, Archiv hlavního města Prahy, 2013. 804 s. ISBN 978-80-200-2256-1, ISBN 978-80-86852-53-9. S. 490. 
  9. ↑ a b c d e f RAMEŠ, Karel. Žaluji: pankrácká kalvarie (svazek II). Příprava vydání Vladimír Thiele; ilustrace akademický malíř dr. Jaroslav Lebeda. 2. vyd. Praha: Orbis - Praha, srpen 1946. 2 svazky (864 s.). Katalogový záznam v Národní knihovně Dostupné online. S. 792; Rejstřík odsouzených k smrti; fotografie odsouzených k smrti. Obsahuje rejstřík; Graficky upravil a obálku navrhl Boris Hanš s použitím kresby akademického malíře dr. Jaroslava Lebedy; Svazek II: Obsahuje 76 stran hlubotiskových obrazových příloh, 104 stran obrazových příloh na křídě. 

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Bedřich_Linhart&oldid=24453859“