Batikování

technika barvení tkanin

Batikování (javánsky „mbatik“ = psaní voskem) je technika barvení nebo potiskování tkanin, při kterém se zakrývají určitá místa voskem nebo zavazují tak, aby zůstala neobarvená. Neobarvená místa vytvářejí po odstranění zábrany (angl.: resist) žádaný vzor.[1]

Z historie batiku

editovat

Nejstarší nálezy batiky pocházejí z 5. století před n. l. v Egyptě, později však byla technika batikování známá jen v Číně, odkud se rozšířila do ostatních asijských zemí i do Evropy.

Původ slova batika pochází buď v jávském slově „ambatik“ což znamená kresliti, malovati, psáti nebo podle malajského kmene Bataků, kteří si takto textil zdobili.[2] Na indonéském ostrově Jáva se v 15. století z řemeslné techniky brzy stalo výtvarné umění. Z Jávy pochází několik celosvětově známých umělců v tomto oboru.[3] Ve 20. století se angažovali vlivní politici v podpoře indonéského národního stylu batikových vzorů a v roce 2009 bylo indonéské ruční batikování prohlášeno UNESCEM za světové kulturní dědictví.[4]

V Evropě byla v 19. století zdokonalena technologie výroby (např. nanášení vosku tiskací šablonou) a v nizozemském Leidenu byla v roce 1835 otevřena první továrna na batiku. Evropské imitáty velmi věrně napodobovaly indonéskou batiku, pozdější (a dosavadní) hromadná výroba se zakládá na principu strojního potiskování.[5]

Techniky ručního batikování

editovat

Z několika technik jsou nejznámější:

  • horká batika – za použití rozpuštěného vosku se vzory kreslí speciálním nástrojem (s nádržkou na tekutý vosk)
  • studená b. – používá průhlednou gumovitou látku
  • volná kresba – tkanina se natírá solným roztokem, který omezuje zatékavost barvy do textilie [3]

Druhy batiky

editovat

Indonéská batika

editovat
Příklady kulturních vlivů na vzorování a motivy batiky [6]
Kultura Vzor batiky Region Vzorek
indonéská kawung, ceplok, gringsing, parang, lereng, truntum, sekar jagad (kombinace různých motivů) a jiné ozdobné motivy z Jávy, Dayak, Batak, Papua, Riau atd příslušná oblast  
hindu-buddhistická garuda, banji, cuwiri, kalpataru, meru nebo gunungan, semen rama, pringgondani, sidha asih, sidha mukti, sidha luhur Jáva  
islámská besurek nebo arabská kaligrafie, buraq Bengkulu, Cirebon,Jambi  
čínská burung hong (čínský fénix), liong/naga (čínský drak), qilin, wadasan, megamendung (mrak po čínsku), lok tjan Lasem, Cirebon, Pekalongan, Tasikmalaya, Ciamis  
indická jlamprang, páv, slon Cirebon, Garut, Pekalongan, Madura  
evropská (koloniální éra) buketan (kytice), evropské pohádky, záběry z kolonií, např. dům, koně, jízdní kolo, po evropsku oblečení lidé Jáva  
japonská sakura, hokokai, chryzantéma, motýl Jáva  

V 1. dekádě 21. století se v Indonésii zabývalo batikováním asi 50 000 (převážně) drobných výrobců. [7]

Batika ve světě

editovat

Vedle Indonésie dodává ručně vyrobenou batiku řada zemí ze všech kontinentů (Čína, Japonsko, Malajsko, africké státy, Ukrajina aj) [8] i např. Grenada [9]

Literatura

editovat

Reference

editovat
  1. Batika [online]. Textilní zkušební ústav, 2006-2008 [cit. 2018-06-15]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-06-21. 
  2. HOLEČKOVÁ, Květa. Batika a batikování. [s.l.]: Merkur, 1972. 141 s. 
  3. a b The Art of Batik [online]. L´Essenziale, 2013-11-02 [cit. 2018-06-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. Snodgrass: World Clothing and Fashion, Routledge 2015, ISBN 978-0-7656-8300-7, str. 57–58
  5. Diserens: Die neuesten Fortschritte in der Anwendung der Farbstoffe, Springer-Verlag 2013, ISBN 9783034841689, str. 164–168
  6. Nomination for inscription on the Representative List in 2009 (Reference No. 00170) [online]. 2 October 2009 [cit. 2014-04-15]. Dostupné online. 
  7. Indonesia´s Batik Makers [online]. The Guardian, 2011-08-23 [cit. 2018-06-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. The History of Batik [online]. The BatikGuild, 2018 [cit. 2018-06-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. Batik is the name [online]. Art Fabrik, 2018 [cit. 2018-06-15]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

editovat