Baronská křížová výprava

Baronská křížová výprava
	konflikt: Křížové výpravy
	Bitva u Bajt Hánúnu, Matthew Paris
Trvání	1239–1241
Místo	Acre, Jaffa, Gaza, Tripolis, Náblus
Výsledek	úspěch křesťanů
Změny území	Jeruzalémské království získalo zpět některá svá ztracená území a dosáhlo rozlohy, kterou mělo před rokem 1187
Strany
francouzská výprava křižáci z Francie Champagne; Burgundsko; Bretaň; Languedoc; Bar; Nevers; Forez; Sancerre; malá hrabství či panství; ; Navarrské království; Habsburské hrabství; anglická výprava baroni z Anglie vedení Richardem z Cornwallu; křižáci vedení Šimonem z Montfortu; Jeruzalémské království; Řád templářů; Řád johanitů; Řád německých rytířů	Damašský emirát Ajjúbovců Egyptský sultanát Ajjúbovců
Velitelé
francouzská výprava:; Theobald Navarrský Hugo IV.; Amaury VII. z Montfortu; Petr Mauclerc Raoul ze Soissons; ; Jindřich II. †; Albrecht IV. †; Guigues IV. z Forezu; Jan z Mâcon †; Ludvík ze Sancerre; anglická výprava:; Richard Cornwallský Šimon z Montfortu; Vilém II. Dlouhý meč; Walter IV. z Brienne Odo z Montbéliard; Balian z Bejrútu; Jan z Arsufu; Balian ze Sidonu; Armand z Périgordu; Bertrand de Comps;	As-Sálih Ismaíl An-Násir Dawúd; As-Sálih Ajjúb Rukn al-Dín al-Hijawi;
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Baronská křížová výprava byla v letech 1239–1241 v pořadí mezi šestou a sedmou křížovou výpravou další vojenské tažení evropských křižáků do Svaté země. Někteří historici ale usuzují, že se nejednalo o jednu, nýbrž o dvě samostatné výpravy, první francouzskou z roku 1239 vedenou navarrským králem Theobaldem I. a druhou anglickou Richardem Cornwallským, která dorazila o něco později. Richardovu výpravu tvořilo několik desítek baronů z Anglie s rytíři. Navíc se zdá, že anglická výprava vznikla ze dvou samostatných výprav, když se na Richardovu napojila další výprava vedená Šimonem z Montfortu. Šimon se svou manželkou Eleonorou putovali odděleně, jejich cesta vedla do jihoitalského města Brindisi přes celou Lombardii a Apúlii.

Křížová výprava byla vyhlášena papežem Řehořem IX., který svou výzvu původně směřoval na velké státy Evropy, jmenovitě Francii, Anglii a Uhersko, ještě v jejím průběhu odklonil Řehoř část křižáků na pomoc Latinskému císařství, které tou dobou bylo ohroženo ze strany nikájských a bulharských vpádů, což Uhři odmítli a směrem do Konstantinopole vyrazila jen malá armáda.

Ačkoli křížová výprava baronů nedosáhla žádného oslnivého vojenského úspěchu, v bitvě u Gazy utrpěli křižáci porážku, podařilo se jim nicméně překvapit rozpolcené muslimy obou tehdy znepřátelených stran ajjúbovské dynastie (sultánů As-Sáliha Ajjúba v Egyptě a As-Sáliha Ismaíla v Damašku) zabraných do vzájemných bojů. Prostřednictvím vojenského tažení v kombinaci s promyšleným vyjednáváním se jim podařilo de facto napodobit známější úspěšná diplomatické jednání mezi Fridrichem II. s Al-Kámilem a získat tak zpět Jeruzalémskému království některá jeho ztracená území a vrátit jej do jeho někdejší rozlohy před rokem 1187. Baronská křížová výprava dosáhla lepšího výsledku než jiné větší křížové výpravy a je proto považována za zdařilý podnik. Jak se brzy ukázalo, relativní křižácké úspěchy neměly mít dlouhého trvání, již o pár let později v bitvě u La Forbie byli křižáci spolu s ajjúbovskými separatisty poraženi egyptskými vojsky.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Barons' Crusade na anglické Wikipedii.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Baronská křížová výprava na Wikimedia Commons

Pahýl

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.