Barevná vývojka
Barevná vývojka je chemická sloučenina (nebo roztok s obsahem této sloučeniny), která reaguje s jednotlivými barvotvornými složkami (žlutou, purpurovou a azurovou) barevného fotografického filmu nebo papíru za vzniku azometínových nebo chinónimínových barviv, které pak vytvářejí barevný obraz.
Historie
editovatV roce 1910 si německý chemik Rudolf Fischer při svých experimentech všiml, že některé deriváty p-fenylendiaminu poskytují při vyvolávání reaktivní oxidační produkty, které se sloučeninami s aktivní methylenovou skupinou vytvářejí barevné produkty.[1] Svůj objev si nechal v roce 1912 patentovat a princip, který vyvinul se stal základem většiny barevných fotografických procesů, které se používají dodnes.[2]
Charakteristika
editovatDnes se používají především nesymetricky substituované deriváty p-fenylendiaminu, které mají jednu primární aminoskupinu (ta kopuluje za vzniku barviv) a jednu terciární aminoskupinu, substituovanou převážně krátkými nerozvětvenými a / nebo hydrofilními alkyly (ethyl, 2-hydroxyethyl, 2-metansulfonylaminoetyl, butyl atd..). Častá je také substituce methylem v poloze ortho (1,2) k primární aminoskupině, která usnadňuje transfer elektronů a tím redukci stříbra, což se projeví vyšší aktivitou a rychlostí vyvolávání (tato substituce je typická pro proces společnosti Kodak).
První Fischerem použité sloučeniny byly 4-aminofenol a p-fenylendiamin (1,4-diaminobenzen). Barviva, vzniklé ze 4-aminofenolu se ukázaly být příliš nestálé na to, aby se uplatnily v barevné fotografii, proto se Fischer zaměřil hlavně na sloučeniny p-fenylendiaminu.[2]
N,N-dimetyl-p-fenylendiamin (DMPD)
editovatN,N-dimetyl-p-fenylendiamin byl jeden z prvních derivátů, které se zkoumaly pro možnost potenciálního využití v barevné fotografii, ale v praxi se neujal, protože byl vytlačen N, N-dietylanalogem (viz níže). Dnes se používá v bakteriologii jako redoxní indikátor při oxidázovém testu (test na přítomnost cytochrom-c-oxidázy nebo indofenol-oxidázy).[3]
Colour Developing Agent 1 (CD-1)
editovatN,N-dietyl-p-fenylendiamin známý též pod označeními Colour Developing Agent 1, CD1, T-22 nebo TSS byl první derivát p-fenylendiaminu, který se používal hromadně jako baervná vývojka v negativním i pozitivním procesu (zde ho však nahradil jeho méně toxický derivát T-32).[4] Typickým příkladem jeho použití byl barevný fotografický proces vyvinutý společností Agfa, známý také jako Agfacolor, na kterém byly založeny i procesy společností ORWO, FOMA, Forte atd. Jeho velkou nevýhodou je vysoká toxicita a u pracovníků, kteří s ním dlouhodobě pracovali, způsoboval těžké kontaktní alergie.
Reference
editovat- ↑ JUNGE, Karl-Wilhelm a Günter HÜBNER. Fotografická chemie. 1. vyd. Doc. Ing. Pavel Vetešník, CSc. Praha: SNTL, 1987, 320 s. 04-603-86.
- ↑ a b ŠMOK, Ján, Josef PECÁK a Petr TAUSK. Barevná fotografie. Druhé, upravené vydání. Praha: SNTL, 1978, 280 s. 04-603-78.
- ↑ Oxidase Test and Modified Oxidase Test [online]. [cit. 2008-11-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-02-19.
- ↑ TOMÁŠEK, Zdeněk. Barevná fotografie pro každého. 3. vyd. Praha: Merkur, 1973, 136 s. 51-083-73.
Externí odkazy
editovat- Obrázky, zvuky či videa k tématu Vybavení temné komory na Wikimedia Commons