Býčí schodiště

Býčí schodiště
	Vstup do schodiště z III. nádvoří
Umístění
Stát	Česko
Město	Praha
Městská část	Praha 1
Část obce	Hradčany
Poloha	50°5′25,08″ s. š., 14°24′4,32″ v. d.
Začíná na	III. nádvoří Pražského hradu
Končí na	zahrada Na Valech
Další údaje
Typ	veřejné schodiště
Kód památky	11719/1-922 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) (součást památky Pražský hrad)
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Býčí schodiště spojuje III. nádvoří Pražského hradu se zahradou Na Valech. Navrhl jej hradní architekt Josip Plečnik v roce 1927 a postaveno bylo v letech 1929–1931.^[1]

Popis

Vstup na schodiště z III. nádvoří je rámován čtyřmi hranolovými sloupy s parapety z lipovského mramoru. Na sloupech jsou bronzoví býci, kteří nesou válcové trámy se zlacenou reliéfní výzdobou, přes které je přehozen bronzový koberec. Užití koberce souvisí s teorií G. Sempera o textilních kořenech architektury.^[1] Středomořský mytický motiv býků dal schodišti jméno.

První část schodiště je jednoramenná a prochází románskou Soběslavovou hradbou v místech o něco západněji, než byla tehdejší hlavní jižní brána do hradu. Stěny a valená klenba v horní části jsou z režného cihlového zdiva se zvýrazněnými světlými spárami.

Za románskou hradbou se schodiště mění na dvouramenné. Podesty směrem do zahrady vyčnívají z fasády v podobě vyhlídkových balkonů s železným mřížovým zábradlím. Obvodové zdi schodiště jsou obloženy hlazenou kopaninskou opukou, na podestách jsou v ose střední zdi po vzoru Knósského schodiště^[1] sloupy z broušeného černého prachatického dioritu. Schody a trámy jsou z šedé mrákotínské žuly.

Zajímavost

Pohled ze zahrady Na Valech, část jižní strany Hradu s Býčím schodištěm

Většina tehdejších umělců sahala po kamenech z ověřených evropských dolů se staletou tradicí a kvalitní produkcí. Plečnik si velice dobře uvědomoval, jak důležitou pozici zaujímá Pražský hrad ve sféře národního cítění, a proto, ač cizinec, snažil se využívat materiály výhradně z českých zdrojů. Díky tomu také došlo k velké propagaci místních kamenolomů a k oživení odvětví těžby kamene v tehdejší ČSR. Vedle druhů, které patřily v našem prostředí mezi běžně využívané, jako mrákotínská žula použitá na schody a trámy, se nebál sáhnout i po zcela netradičních typech. Nazlátlou opuku, která byla do té doby využívána jen jako stavební materiál, poprvé použil na obklad stěn a uplatnil tak její estetické vlastnosti. Velice exoticky působí černé sloupy z broušeného prachatického dioritu, známého předtím jen v jižních Čechách. Výrazná kresba mramoru použitého na soklu baldachýnu na III. nádvoří účinně nahrazuje dekoraci ornamentem. Býčí schodiště spolu s dlážděním I. a III. nádvoří se stalo poctou českým nerostům a jejich zpracování.

Odkazy

Reference

↑ ^a ^b ^c VLČEK, Pavel, ed. a kol. Umělecké památky Prahy. Pražský hrad a Hradčany. Praha: Academia, 2000. 521 s. ISBN 80-200-0832-2. S. 469.

Literatura

EMANUEL, Poche. Prahou krok za krokem. Praha: Paseka, 2001. 534 s. ISBN 80-7185-373-9. Kapitola Napříč Prahou, s. 27–176.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Býčí schodiště na Wikimedia Commons
Býčí schodiště - bakalářská práce na stránkách Masarykovy univerzity

[Vlček-1] VLČEK, Pavel, ed. a kol. Umělecké památky Prahy. Pražský hrad a Hradčany. Praha: Academia, 2000. 521 s. ISBN 80-200-0832-2. S. 469.

[1]