Avigdor Lieberman
Avigdor Lieberman (hebrejsky 
אביגדור ליברמן, rodným jménem Evet Lvovič Liberman, rusky Эве́т Льво́вич Ли́берман; * 5. července 1958 Kišiněv, Sovětský svaz) je izraelský politik, předseda strany Jisra'el bejtenu a poslanec Knesetu. V minulosti zastával ve vládě Ariela Šarona posty ministra dopravy a národní infrastruktury.[1] V letech 2009 až 2012 a 2013 až 2015 zastával post ministra zahraničních věcí. Od roku 2016 do listopadu roku 2018 zastával post ministra obrany.
| Avigdor Lieberman אביגדור ליברמן | |
|---|---|
.jpg) Avigdor Lieberman (2018) | |
| 24. ministr obrany | |
| Ve funkci: 30. května 2016 – 14. listopadu 2018 | |
| Předchůdce | Moše Ja'alon |
| 20. a 22. ministr zahraničních věcí | |
| Ve funkci: 11. listopadu 2013 – 14. května 2015 | |
| Předchůdce | Benjamin Netanjahu |
| Nástupce | Benjamin Netanjahu |
| Ve funkci: 31. března 2009 – 18. prosince 2012 | |
| Předchůdce | Cipi Livniová |
| Nástupce | Benjamin Netanjahu |
| 29. ministr dopravy Izraele | |
| Ve funkci: 28. února 2003 – 6. června 2004 | |
| Předchůdce | Cachi Hanegbi |
| Nástupce | Me'ir Šítrit |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | Jisra'el bejtenu (dříve Národní jednota) |
| Rodné jméno | Эве́т Льво́вич Ли́берман |
| Narození | 5. července 1958 (66 let) Kišiněv, Sovětský svaz |
| Kneset | 15., 16., 17., 18., 19., 20. |
| Sídlo | Nokdim |
| Alma mater | Hebrejská univerzita |
| Profese | politik a chief executive officer |
| Náboženství | judaismus |
| Ocenění | Yakir Arad (2018) Řád cti |
| Commons | Avigdor Lieberman |
 Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Lieberman v minulosti vyzval, aby Izrael změnil své hranice a předal území osídlené izraelskými Araby Palestinské samosprávě, výměnou za bloky izraelských osad na palestinských územích.[2] Zároveň požaduje, aby všichni obyvatelé Izraele, včetně často antisionistických charedim a izraelských Arabů, podepsali věrnost státu nebo přišli o své právo volit a být voleni.[3] Navzdory jeho podpoře „dvoustátnímu řešení“[4] jej mnohá média označují jako ultrapravicového politika a ultranacionalistu. Mnozí komentátoři označují jeho názory jako „protiarabské.“[5]
Biografie
editovatNarodil se v tehdejším sovětském městě Kišiněv, které je dnes hlavním městem Moldavska. Jako mladík pracoval jako vyhazovač v nočním klubu[3] a jako rozhlasový hlasatel v Baku. V roce 1978 emigroval jako dvacetiletý do Izraele, kde si odsloužil povinnou vojenskou službu v Izraelských obranných silách. Poté studoval mezinárodní vztahy a politické vědy na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě, kde získal titul bakalář.
Je ženatý a se svou manželkou Ellou (rozenou Cipkinovou) má tři děti. Žije v osadě Nokdim na Západním břehu Jordánu.
Politická činnost
editovatV roce 1979 byl podle tvrzení dvou svědků několik měsíců členem rasistické strany Kach.[6] On sám ovšem členství v této organizaci popírá. V letech 1983 až 1988 pomáhal založit sionistické fórum pro sovětské židovstvo a byl členem výboru Jerusalem Economic Corporation a tajemníkem jeruzalémské pobočky odborového svazu Histadrut. V letech 1993 až 1996 byl hlavním tajemníkem Likudu a v letech 1996 až 1997 tajemníkem kanceláře premiéra Benjamina Netanjahua. V roce 1999 založil stranu Jisra'el bejtenu a byl redaktorem novin Joman Jisra'eli („Izraelský deník“). Lieberman podporuje izraelský vstup do Evropské unie a NATO.[7]
V roce 1999 byl zvolen do Knesetu a zastával funkci předsedy izraelsko-moldavské parlamentní přátelské ligy. V březnu 2001 byl jmenován ministrem národní infrastruktury, ale březnu 2002 na ministerský post rezignoval. V lednu 2003 byl opět zvolen do Knesetu za společnou kandidátku Národní jednoty a Jisra'el bejtenu a v únoru byl jmenován ministrem dopravy. V květnu 2004 však z vlády odešel kvůli nesouhlasu s plánem premiéra Šarona na stažení Izraele z Pásma Gazy.
V říjnu 2006 podepsal Lieberman a tehdejší premiér Ehud Olmert koaliční dohodu, na jejímž základě se Lieberman stal vicepremiérem a ministrem strategických záležitostí.[1] Izraelskou vládu však opustil v lednu 2008 poté, co Jisra'el bejtenu vystoupil z vládní koalice na protest proti jednání s palestinskými Araby.[2] Ve volbách do Knesetu v únoru 2009 se Liebermanova strana stala třetí největší parlamentní stranou a Lieberman byl vnímán jako faktický vítěz voleb, který určí složení příští izraelské vlády. Podle koaliční dohody, kterou uzavřel Lieberman za Jisra'el bejtenu s Likudem, se Lieberman stal izraelským ministrem zahraničí.
Podezření z ekonomické kriminality
editovatLieberman byl počátkem dubna 2009 vyslýchán kriminální policií a útvarem pro boj s organizovaným zločinem pro podezření z účasti na rozsáhlých ekonomických zločinech – praní špinavých peněz, úplatkářství, zpronevěry a zneužití důvěry. Obvinění se týká období, kdy řídil ministerstvo dopravy.[8] Vyšetřovatelé podle serveru Ynet.co.il rozkryli šest až osm fiktivních společností a velký počet účtů, kterými měly „vyprané“ peníze proudit do strany Jisra'el bejtenu. Jedním z těchto kont je bankovní účet na Kypru, patřící Liebermanově dceři Michal.[9]
Počátkem srpna 2009 policie doporučila státní prokuratuře obžalovat Liebermana z uplácení, praní špinavých peněz a zastrašování svědků. Doporučení musí schválit generální prokurátor a v případě obžaloby by mu hrozil trest 31 let odnětí svobody. Lieberman jakoukoliv vinu odmítl.[10] Koncem prosince však podal demisi na post ministra zahraničních věcí.[11] V listopadu 2013 ho soud osvobodil. Zprávu o tom uvítal ministerský předseda Benjamin Netanjahu, který oznámil, že se Lieberman vrátí do úřadu ministra zahraničí.[12]
Ministr obrany
editovatV parlamentních volbách v lednu 2013 mezitím obhájil svůj poslanecký mandát. Mandát obhájil rovněž ve volbách v roce 2015.[13] Jeho strana se však v roce 2015 do vládní koalice nezapojila; teprve v květnu 2016 se Lieberman dohodl s premiérem Netanjahuem na vstupu Jisra'el bejtenu do koalice a převzal po Moše Ja'alonovi post ministra obrany. V listopadu 2018 na post ministra obrany rezignoval, protože se domníval, že postup vlády vůči Hamásu je příliš shovívavý. [14]
Kontroverze
editovatV rámci předvolební kampaně řekl Lieberman na shromáždění před voliči dne 8. března 2015, v kontextu arabských Izraelců nebo Izraelců nesouhlasící s jeho politikou:
| „ | Ti, kteří jsou s námi si zaslouží vše, ale ti, kteří jsou proti nám, si zaslouží, aby jejich hlavy byly useknuty sekerou. | “ |
| — [15][16] | ||
Na témže shromáždění též řekl, že „ti, kteří na al Nakba vyvěsí černou vlajku na vyjádření zármutku nad založením Izraele, sem [do Izraele] nepatří“ a „celkem ochotně je daruji vůdci PA Mahmúdu Abbásovi“.
Vyznamenání
editovat
Odkazy
editovatReference
editovatV tomto článku byl použit překlad textu z článku Avigdor Lieberman na anglické Wikipedii.
- ↑ a b PROFIL: Avigdor Lieberman [online]. Borgis [cit. 2009-03-24]. Dostupné online.
- ↑ a b ČEJKA, Marek. Judaismus a politika v Izraeli. 3. vyd. Brno: Barrister & Principal, 2009. ISBN 978-80-87029-39-8. S. 220.
- ↑ a b GAZDÍK, Roman. Černým koněm izraelských voleb je Haider naruby. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2009-2-7 [cit. 2009-3-24]. Dostupné online.
- ↑ Lieberman: I support creation of viable Palestinian state. Ha'arec [online]. Haaretz Daily Newspaper, 2009-2-27 [cit. 2009-3-24]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ ROSENBERG, M. J. The rise of Avigdor Lieberman. Los Angeles Times [online]. Los Angeles Times, 2009-2-11 [cit. 2009-3-24]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ GALILI, Lilly. Elections 2009 / Haaretz exclusive: Avigdor Lieberman said to be ex-member of banned radical Kach movement. Ha'arec [online]. Haaretz Daily Newspaper, 2009-2-3 [cit. 2009-3-24]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-04-01. (anglicky)
- ↑ Avigdor Lieberman: Israel should press to join NATO, EU. Ha'arec [online]. Haaretz Daily Newspaper, 2007-1-1 [cit. 2009-3-24]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Břetislav Tureček, Katarína Brezovská, Miroslav Panuška: Nového šéfa izraelské diplomacie vyslýchala sedm hodin policie, Český rozhlas, 3.4.2009
- ↑ Izraelský ministr Lieberman prý pral špinavé peníze. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2009-08-03. Dostupné online.
- ↑ Policie doporučila žalovat šéfa izraelské diplomacie z korupce. České noviny [online]. Česká tisková kancelář, 2009-08-03. Dostupné online. ISSN 1213-5003.
- ↑ Izraelský šéf diplomacie podal demisi. Kvůli obvinění z podvodu a zneužití důvěry. Hospodářské noviny iHNed.cz [online]. Economia, 2012-12-14 [cit. 2012-12-14]. Dostupné online.
- ↑ Israel’s Liebermann to take up foreign minister post. Hlas Ruska [online]. 2013-11-06 [cit. 2013-11-06]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-07-30. (anglicky)
- ↑ All 120 incoming Knesset members. The Times of Israel [online]. The Times of Israel [cit. 2015-03-22]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Příměří v Gaze? Je to kapitulace před terorem, řekl izraelský ministr obrany a rezignoval. Lidovky.cz [online]. MAFRA, 2018-11-14 [cit. 2018-12-29]. Dostupné online. ISSN 1213-1385.
- ↑ Liberman: Disloyal Arab-Israelis 'Should Be Beheaded'
- ↑ Behead Arab-Israelis Opposed to State, Says Foreign Minister
- ↑ Израильский политик Авигдор Либерман награжден Орденом Почета » Центральный Еврейский Ресурс SEM40. Израиль, Ближний восток, евреи.. web.archive.org [online]. 2016-03-04 [cit. 2020-07-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-03-04.
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Avigdor Lieberman na Wikimedia Commons 
Osoba Avigdor Lieberman ve Wikicitátech- (anglicky) Kneset – Avigdor Lieberman
- (česky) Aktuálně.cz – Černým koněm izraelských voleb je Haider naruby
- (česky) Novinky.cz – PROFIL: Avigdor Lieberman
