Augustin Eugen Mužík
Augustin Eugen Mužík (15. května 1859 v Novém Hradci Králové[1] – 31. března 1925 v Praze) byl český básník, spisovatel, překladatel, dramatik a redaktor.
| Augustin Eugen Mužík | |
|---|---|
 Augustin Eugen Mužík (1897) | |
| Rodné jméno | Augustin Jan Nep. Mužík |
| Narození | 15. května 1859 Nový Hradec Králové  Rakouské císařství |
| Úmrtí | 31. března 1925 (ve věku 65 let) Praha  Československo |
| Národnost | česká |
| Povolání | redaktor, básník |
| Choť | Wilhelmina Mužíková-Pštrossová |
| Podpis |  |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život
editovatNarodil se v rodině truhláře Václava Mužíka a Terezie Mužíkové. Měl dvě sestry: Anežku (1856) a Annu (1861).
Gymnázium vystudoval v letech 1871–1879 v Hradci Králové. Studoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, studia ale nedokončil.[2] Po celý život se věnoval literatuře, pracoval jako nakladatelský redaktor. Žil v Praze, oženil se roku 1891 se vdovou Wilhelminou (Vilémou) Hrabalovou, rozenou Pštrossovou (*1860).[3]
S podporou Svatoboru vycestoval v roce 1896 na Slovensko a do Haliče, v roce 1890 obdržel 150 zl. „k cestě do Moravy, do Alp a k moři Jaderskému“.
Dílo
editovatJeho první sbírka, elegicky laděná Jarní bouře (1883), je velmi ovlivněna byronismem a romantismem vůbec. Tento charakter ale v dalších sbírkách ustupuje do rezignovaného klidu, inspirovaného částečně českým venkovem a související také s náboženským laděním (Hlasy člověka, 1883, Květy polní, 1887) a poté do náboženské vroucnosti a také do soucitu s trpícími chudými (ve své době nejvíce ceněná sbírka Písně života, 1894). Jeho básně se inspirují husitským hnutím (báseň Duchu Husovu, 1903), ale i aktuální sociální tematikou (básně Chrám bosých, 1899 a Epištola k českému dělnictvu, 1897) a dále Mír (v České Revui 1899), Krůpěje rosy (1902), Postavy a děje (1920).
Prózou vydal Trosky života (1894), Skvrny a paprsky (1898), Tichá dramata, Zlomené okovy (1919), Oni i ony (1921). V orlím hnízdě je aktovka ze života K. Havlíčka Borovského (1919). Kromě toho množství básní a prózy je v Květech, Zlaté Praze, Osvětě, Lumíru, Domácím krbu, Besedách lidu a ve Světozoru, kde byl přes čtvrt století hlavním redaktorem.
Překládal z cizích jazyků např. z angličtiny báseň E. A. Poe „Havran“ a z němčiny román Otto Ludwiga „Mezi nebem a zemí“ aj., na 15 operních textů z němčiny, francouzštiny, polštiny a ruštiny. Byl členem výboru Máje a po Nerudovi a Sv. Čechovi i jeho předsedou.[4]
Psal také epiku, básně v próze, povídky a novely, všechny byly publikovány časopisecky a oproti lyrice trpí přílišnou rozvláčností. Psal časté příležitostné verše k různým jubileím nebo kulturním událostem.[2]
Na sklonku života se pokusil také o drama. Ve své době byl velmi ceněn pro „rozsáhlý obzor jeho myšlení a schopnost přesné formy“,[5] ale od roku 1921 nebylo žádné jeho dílo publikováno. V posledních letech života byl stižen chorobou a vzdával se ponenáhlu všech veřejných funkcí.
Reference
editovat- ↑ Matrika narozených: Mužík Augustin 1859-05-15. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online.
- ↑ a b OPELÍK, Jiří. Lexikon české literatury, Osobnosti, díla, instituce, M–O. Praha: Academia, 2000. ISBN 80-200-0708-3. Kapitola Augustin Eugen Mužík, s. 390–391.
Augustin Eugen Mužík (před rokem 1925) - ↑ Archivní katalog. katalog.ahmp.cz [online]. [cit. 2021-05-14]. Dostupné online.
- ↑ BÁSNÍK AUG. EUG. MUŽÍK.. Světozor. 9. 4. 1925, roč. 1924–1925 (25.), čís. 15, s. 362–364. Dostupné online.
- ↑ Mužík Augustin Eugen. Ottova encyklopedie [online]. [cit. 2008-08-13]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2007-03-07.
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Augustin Eugen Mužík na Wikimedia Commons 
Autor Augustin Eugen Mužík ve Wikizdrojích- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Augustin Eugen Mužík
- Augustin Eugen Mužík v Lexikonu české literatury v Digitální knihovně Akademie věd ČR
- Digitalizovaná díla Augustina Eugena Mužíka v České digitální knihovně
