Auguste Franchomme
Auguste-Joseph Franchomme (10. dubna 1808, Lille - 21. ledna 1884, Paříž) byl francouzský violoncellista a skladatel.
| Auguste-Joseph Franchomme | |
|---|---|
 | |
| Základní informace | |
| Rodné jméno | Auguste-Joseph Franchomme |
| Narození | 10. duben 1808 Lille, Francie |
| Úmrtí | 21. leden 1884 Paříž, Francie |
| Místo pohřbení | Hřbitov Montparnasse |
| Žánry | klasická hudba |
| Povolání | hudební skladatel a violoncellista |
| Nástroje | violoncello, skladatel |
| Ocenění | rytíř Řádu čestné legie |
| Významný nástroj | |
| Violoncello Duport Stradivarius 1711 De Munck Stradivarius 1730 | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Narodil se v Lille a na místní konzervatoři studoval u profesorů M. Mase a Pierra Baumanna, ve studiu poté pokračoval u Jean-Henri Levasseura a Louis-Pierre Norblina na pařížské konzervatoři, kde získal již po prvním roce studia první cenu.
Svou kariéru začal jako hráč různých orchestrů a jako sólový hráč na violoncello v Sainte-Chapelle roku 1828. Spolu s houslistou Jean-Delphin Alardem, učitelem Pabla de Sarasate a klavíristou Charlesem Hallé, zakladatelem Manchasterského orchestru The Hallé, založili Alardovo kvarteto. Kvarteto bylo ve své době zvláštní tím, že bylo složeno z profesionálních hudebníků. Franchomme byl také spoluzakladatelem symfonického orchestru pařížské konzervatoře.
Franchomme byl blízkým přítelem Felixe Mendelssohna a Fryderyka Chopina. Roku 1833 Chopin a Franchomme spolupracovali při kompozici skladby Grand Duo Concertant pro klavír a violoncello, založené na tématu z opery Giacomo Meyerbeera Robert ďábel. Franchomme také revidoval violoncellový part Chopinovy polonézy Brillante Op. 3 a byla mu dedikována Chopinova Sonáta g moll pro violoncello Op. 65.[1][2] a violoncellová sonáta Charles-Valentin Alkana.
Kromě jedné cesty do Anglie roku 1856, Franchomme setrvával v Paříži, kde se stal ústřední postavou místního hudebního dění. Roku 1843 získal od syna violoncellisty Jean-Louis Duporta nástroj Duport Stradivarius, za tehdy rekordní sumu 22 000 franků. Vlastnil také violoncello De Munck Stradivarius z roku 1730. Franchomme roku 1846 nahradil Louis-Pierre Norblina v čele violoncellového oddělení pařížské konzervatoře, kde mezi jeho žáky patřili Jules Delsart, Louis Hegyesi a Ernest Gillet.
Franchomme přispěl k rozvoji techniky hry na violoncello propracováním práce se smyčcem tzv. Francouzské školy vyvinuté Jean-Pierreem a Jean-Louis Duportem.
Za svůj přínos hudbě mu byl roku 1884 udělen Řád čestné legie.
Dílo
editovatFranchomme složil 55 děl pro violoncello, včetně 12 capriccií, Op. 7 a 12 etud (s druhým violoncellem ad lib) Op. 35, koncert pro violoncello Op. 33 a další díla s doprovodem klavíru, orchestru nebo komorního souboru.
Výběr:
- Variace na původní téma pro violoncello a klavír F dur Op. 3
- Variace pro violoncello a klavír G dur Op. 4
- 12 capricií pro dvě violoncella Op. 7
- Romance pro violoncello a klavír (nebo dvoje housle, violy, violoncella, kontrabasy) Op. 10
- Serenáda pro violoncello a klavír Op. 12
- Nokturno pro dvě violoncella Op. 15 č. 1
- Nokturno pro dvě violoncella Op. 15 č. 3
- 10 italských melodií pro violoncello a klavír Op. 32 č. 2
- 12 etud pro sólové violoncello Op. 35
- Fantasie na Händelovo téma pro violoncello a klavír (nebo orchestr) Op. 36
- Fantasie na Schubertovo téma Op. 39
Reference
editovatV tomto článku byly použity překlady textů z článků Auguste Franchomme na anglické Wikipedii a Auguste Franchomme na německé Wikipedii.
- ↑ Zdzisław Jachimecki, "Chopin, Fryderyk Franciszek," Polski słownik biograficzny, vol. III, Krakov, Polska Akademia Umiejętności, 1937, s. 425.
- ↑ SÁDLO, Karel Pravoslav. Škola etud pro violoncello. 3. vyd. Svazek 2. Praha: Editio Supraphon, 1982. Kapitola úvod, s. 4.
Externí odkazy
editovat- Biografie Lva Ginburga History of the Violoncello (Paganiniana Publications, 1983) Archivováno 18. 4. 2009 na Wayback Machine. (anglicky)
- Volně přístupné partitury děl od Augusta Franchomme v projektu IMSLP
