Atentát na Hitlera z 20. července 1944
Atentát na Hitlera z 20. července 1944 byl pokus o zabití Adolfa Hitlera zorganizovaný odpůrci režimu, kteří se rekrutovali především z řad armády. Měl na něj navazovat státní převrat, přičemž spiklenci doufali, že se jim poté podaří vyjednat mír se západními spojenci. Akce představuje jeden z vrcholů německého protinacistického odboje.
| Atentát z 20. července 1944 | |
|---|---|
| Historické období | Druhá světová válka |
| Cíl | Adolf Hitler |
| Mrtví lidé | 4 |
| Zranění lidé | 8 |
| Důsledky | Lehké zranění Hitlera, smrt několika důstojníků. |
| Datum | 6. 6. a 20. 7. 1944 |
| Místo | Vlčí doupě |
| Pachatel | Claus Schenk von Stauffenberg |
| Použité zbraně | bomba |
| Souřadnice | 54°4′50″ s. š., 21°29′47″ v. d. |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Vlastní atentát provedl plukovník Claus Schenk von Stauffenberg. Neúspěch atentátu, z něhož Hitler vyšel jen lehce raněn (za což mohla jednak slabá nálož, jednak fakt, že v průběhu porady někdo kufr s výbušninou odsunul tak, že Hitlera před výbuchem ochránil masivní dubový stůl), znamenal fakticky i neúspěch chystaného převratu.
Přípravy
editovatPoté, co se 6. června 1944 vylodily spojenecké jednotky v Normandii, čímž se vytvořila západní fronta, a poté, co německé jednotky utrpěly sérii závažných porážek na východní frontě při Operaci Bagration v Bělorusku, se spiklenci rozhodli o konečný atentát na Adolfa Hitlera. Hrabě Stauffenberg pro účely převzetí moci tajně modifikoval plán s krycím názvem Valkýra, určený původně pro potlačení rozsáhlejších protestů armádních nebo policejních jednotek na území Říše či okupovaných zemí. Plán počítal s tím, že po atentátu bude obsazen spiklenci Berlín a další klíčová města Německa a pozatýkáni vůdčí členové SS a NSDAP.
Do příprav bylo zainteresovaných mnoho vysokých osobností, např. Arthur Nebe, Ludwig Beck, Erich Höpner, Hans Speidel a Hellmuth Stieff. Stauffenberg chtěl při atentátu spolu s Hitlerem také zlikvidovat Heinricha Himmlera a Hermanna Göringa. Tento důvod donutil ve dvou případech (11. a 15. července) ustoupit od plánu.
Avšak po následné poradě bylo dohodnuto, že další pokus o atentát bude proveden 20. července, i přesto, že zde nebudou přítomni ani Himmler, ani Göring.
Průběh atentátu
editovat
20. července 1944 v 8 hodin odstartovalo na letišti v Rangsdorfu kurýrní letadlo se Stauffenbergem a nadporučíkem Wernerem von Haeften. Aktovka, kterou převáželi, obsahovala 2 balíčky po 1 kg výbušniny. Po příjezdu do Vlčího doupěte v Rastenburgu se Stauffenberg nejdříve zeptal majora Freyenda, kde by si mohl vyměnit košili. Freyend mu poskytl vlastní ubikaci. Zde Stauffenberg a von Haeften aktivovali bombu. Tehdy došlo k jejich prvnímu pochybení. Během sestavování bomby byli vyrušeni a rozhodli se ji kvůli nebezpečí prozrazení nedokončit. Bombu tedy sestavili jen z jednoho plátu o jednom kilogramu plastické trhaviny, i přesto, že v plánu byly započítány dva.[1] Poté Stauffenberg vešel do poradní místnosti, kde položil aktovku asi metr od Hitlera.[1]
Za fingované záminky (nutného telefonátu) se Stauffenberg dostal z budovy a nasedl do automobilu k Haeftenovi.[2] Krátce poté, co ukrytá bomba vybuchla (cca 12.42), dojeli k první bráně, kde byli bez problémů puštěni. S menšími problémy projeli i druhou branou a poté směřovali k letišti. Zde nasedli do letadla a odletěli do Rangsdorfu.
Stauffenberg, aniž by se ujistil, že je Hitler mrtev, vydal rozkazy k provedení plánu Valkýra. I přes snahu Fellgiebela se nepodařilo odříznout Vlčí doupě od světa a nakonec se ukázalo, že Hitler atentát přežil. Po této zprávě docházelo opět k předání moci do rukou nacistů. 21. července spáchal na frontě sebevraždu generál Henning von Tresckow. Po potlačení převratu bylo popraveno více než 200 osob (celkový počet obětí následných represí se uvádí[3] kolem 5000 osob). 10. srpna byl popraven Stauffenbergův bratr Berthold. Po výsleších se zjistilo, že o přípravě převratu byl částečně informován i polní maršál Erwin Rommel, ten dostal na vybranou – buď popravu, anebo sebevraždu s tím, že bude uveřejněno, že zemřel na následky zranění ze dne 17. července 1944 a jeho rodina nebude nijak pronásledována. Aby uchránil svou rodinu, zvolil si sebevraždu kyanidovou kapslí.
Porada se za normálních okolností konala vždy v bunkru, vzhledem ke krásnému letnímu počasí bylo na poslední chvíli rozhodnuto, že se bude konat v lehkém dřevěném domku venku. Je velmi pravděpodobné, že tlaková vlna by v betonovém bunkru spolehlivě zabila všechny lidi přítomné v místnosti, v lehkém dřevěném domku však měla mnohem menší ničivý účinek, což nakonec vedlo k tomu, že Adolf Hitler i tento atentát přežil.
Podle některých spekulací pak byla aktovka ještě o kousek posunuta na druhou stranu jedné ze dvou masivních noh, na nichž stála deska stolu. Stůl samotný byl celý z masivního dubu, což mezi Hitlerem a explozí vytvořilo zábranu, která ho uchránila od nejničivějších účinků exploze. Zranění, která při atentátu utržil, byla jen minimální.
Účastníci schůzky ve Wolfsschanze
editovat
- Německý vůdce Adolf Hitler
- Polní maršál Wilhelm Keitel – vrchní velitel OKW
- Generálplukovník Alfred Jodl – šéf operačního štábu wehrmachtu na OKW
- General der Artillerie Walter Warlimont – šéf velících štábů wehrmachtu na OKW
- SS-Gruppenführer Hermann Fegelein – zástupce Waffen-SS
- Plukovník Nikolaus von Below – pobočník Adolfa Hiltlera pro Luftwaffe
- Viceadmirál Hans-Erich Voss – vrchní velitel OKM (námořnictva) na vůdcově velitelství
- SS-Sturmbannführer Otto Günsche – osobní pobočník Adolfa Hitlera
- Generálmajor Walter Scherff – šéf válečného historického oddělení Wehrmachtu (zraněn)
- Podplukovník Ernst John von Freyend – pobočník polního maršála Keitela
- Kontradmirál Karl-Jesko von Puttkamer – námořní pobočník Adolfa Hitlera (zraněn)
- General der Infanterie Walther Buhle – šéf vojenského personálu na OKW
- Podplukovník Heinrich Borgmann – Hitlerův pobočník (zraněn)
- General der Infanterie Rudolf Schmundt – šéf personálního úřadu Wehrmachtu (zabit)
- Podplukovník Heinz Waizenegger – druhý pobočník polního maršála Keitela
- General der Flieger Karl Bodenschatz – šéf ministerské kanceláře říšského ministra letectví, zastupoval říšského maršála Hermanna Göringa (zraněn)
- Plukovník Heinz Brandt – zástupce a pobočník generála Heusingera (zabit)
- Generálplukovník Günther Korten – náčelník generálního štábu Luftwaffe (zabit)
- Plukovník Claus von Stauffenberg – velící důstojník vojáků spojeneckých sborů na OKW
- Nadporučík Werner von Haeften – pobočník plukovníka Stauffenberga
- Generálporučík Adolf Heusinger – úřadující šéf generálního štábu armády (zraněn)
- Námořní kapitán Heinz Assman – štábní důstojník velícího štábu námořnictva (zraněn)
- Franz von Sonnleithner – ministerský kancléř
- Major Herbert Büchs – pobočník generála Jodla
- Stenograf Heinrich Berger – zapisovatel (zabit)
- Stenograf Heinz Buchholz – zapisovatel
Filmové zpracování
editovatV roce 2008 byl natočen film podle této události v koprodukci USA a Německa. Film natočil režisér Bryan Singer, do hlavní role plukovníka Stauffenberga byl obsazen americký herec Tom Cruise. V dalších rolích se objevili Bill Nighy, Kenneth Branagh nebo David Bamber v roli Hitlera. Premiéra v českých kinech proběhla 12. února 2009.
Reference
editovat- ↑ a b MOORHOUSE, Roger. Atentáty na Hitlera. Překlad Císař, Gerik. 1. vyd. Brno: BB/art, 2008. 447 s. ISBN 978-80-7381-304-8. S. 318.
- ↑ MOORHOUSE, Roger. Atentáty na Hitlera. Překlad Císař, Gerik. 1. vyd. Brno: BB/art, 2008. 447 s. ISBN 978-80-7381-304-8. S. 319.
- ↑ LN 20.7.2024 str. 17, LN 24.7.2024 str. 9.
Související články
editovatExterní odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Atentát na Hitlera z 20. července 1944 na Wikimedia Commons - Atentát na Adolfa Hitlera Archivováno 16. 7. 2008 na Wayback Machine.
- Film Valkýra na stránkách ČSFD
