Arnstein Arneberg

norský architekt

Arnstein Rynning Arneberg (6. července 1882 Fredrikshald9. června 1961 Biri) byl norský architekt. Stal se vůdčí osobností své generace a jeho tvorba se vyvíjela od monumentálního národního romantismu k funkcionalismu.[1]

Arnstein Arneberg
Narození6. července 1882
Halden
Úmrtí9. června 1961 (ve věku 78 let)
Biri
Alma materKTH School of Architecture
Norwegian National Academy of Craft and Art Industry
Povoláníarchitekt
Oceněnímedaile prince Evžena (1960)
Pamětní medaile krále Haakona VII.
Řád svatého Olafa
Medal of St. Hallvard
DětiGro Arneberg
PříbuzníEilif Arneberg (sourozenec)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vzdělání

editovat

Vystudoval Státní akademii uměleckých řemesel v Oslu a Královský technologický institut ve Stockholmu, kde byl jeho učitelem Erik Lallerstedt. Pracoval pro architekta Alfreda Christiana Dahla a v roce 1908 otevřel vlastní studio. Patřil do okruhu vlasteneckých umělců soustředěných v rezidenční oblasti Lysaker.[2]

Jeho nejznámějšími projekty jsou radnice v Oslu a sídlo společnosti Telenor, na nichž spolupracoval s Magnusem Poulssonem.[3] Podílel se také na renovaci královské rezidence Skaugum, katedrály v Oslu a pevnosti Akershus. Byl oceňovaným autorem sakrální architektury, např. chrámu norských námořníků v Rotterdamu nebo vesnických kostelů pro Voldu v Sunnmøre a Bjerkvik a Skjerstad v Nordlandu. Navrhl také budovu muzea vikingských lodí na poloostrově Bygdøy, vilu Elsero pro majitele továrny na rybářské háčky Wilhelma Mustada, základní školu Brandengen v Drammenu, nádražní budovu v Dovre a Park Hotel v Sandefjordu. Významnou Arnebergovou prací v interiéru je zasedací sál Rady bezpečnosti OSN v New Yorku.[4]

Ocenění

editovat

Za své dílo získal Řád svatého Olafa, Medaili svatého Hallvarda a Řád polární hvězdy. Na jeho počest se od roku 2008 uděluje architektonická Cena Arnsteina Arneberga.

Byl zetěm spisovatele Olafa Skavlana. Jeho bratr Eilif Arneberg byl rovněž architektem, společně provozovali statek nedaleko Bærumu.

Galerie

editovat

Reference

editovat
  1. Artemisia Dostupné online
  2. Museum for universitets- og vitenskapshistorie Dostupné online
  3. Arkitektur N Dostupné online Archivováno 27. 10. 2021 na Wayback Machine.
  4. Store norske leksikon Dostupné online

Externí odkazy

editovat