Arjaman
Arjaman (sanskrtsky अर्यमन्) je védský bůh. Patří mezi Áditje, nebeská božstva personifikující abstrakce, a často je zmiňován společně s Mitrou a Varunou, bohy spravedlnosti a řádu. Ač s těmito postavami do jisté míry splývá odlišuje se od nich svým vztahem k sociálním a manželským svazkům.[1]
Slovo arjaman vychází z praindoevropského *Ajro-men-, stejně jako íránské Airjaman a irské Éremón a možná starohornoněmecký Irmingot. Je vykládáno jako „árjovost“, zároveň však znamená také druh, přítel či společník.[2][3][4]
Společně s Mitrou a Varunou je v Rgvédu označován jako „nespící, nemrkající a neoklamatelný“. V Atharvavédu vystupuje do popředí jeho souvislost s manželstvím a stává se bohem který zajišťuje ženám manžele a mužům manželky. Jaan Puhvel jej považuje za božstvo považuje za zbožštěnou personifikaci společenské sebe-identifikace. Podle George Dumézila je Arjaman, společně s Bhagou, méně významným představitel první indoevropské funkce – svrchovanosti. Martin Golema v témže duchu považuje za jeho analogii slovanského Striboga. Jan Filipský jej označuje za vládce soumraku, který odpouští lidem jejich provinění a zajišťuje jejich bezpečí a pohodlí na cestách.[5][3][4][6]
Reference
editovat- ↑ WEST, Martin Litchfield. Indo-European Poetry and Myth. New York: Oxford University Press, 2007. Dostupné online. ISBN 978-0-19-928075-9. S. 142. [Dále jen West (2007)].
- ↑ West (2007), s. 142, 173.
- ↑ a b PUHVEL, Jaan. Srovnávací mytologie. Praha: Lidové noviny, 1997. ISBN 80-7106-177-8. S. 66.
- ↑ a b FILIPSKÝ, Jan. Encyklopedie indické mytologie. Praha: Libri, 1998. ISBN 80-85983-52-4. S. 24.
- ↑ West (2007), s. 128, 142.
- ↑ DYNDA, Jiří. Archaické slovanské náboženství z pohledu komparativní mytologie Georgese Dumézila. Praha, 2012. Bakalářská práce. Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta Ústav filosofie a religionistiky. Vedoucí práce Dalibor Antalík. s. 52. Dostupné online.
