Argos (Argonaut)

stavitel lodě Argo a jeden z Argonautů

Argos (někdy také Argus, řecky Ἄργος) byl v řecké mytologii stavitel lodi Argó a potom i jeden z Argonautů.

Argos
Argus s pomocí Athény staví loď Argó (Christopher Wordsworth, 1882)
Argus s pomocí Athény staví loď Argó (Christopher Wordsworth, 1882)
Povoláníshipbuilder
RodičePolybus a Arestor
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Argos byl synem Arestora z Iólku.[1] Valerius Flaccus ve své Argonautice uvádí, že pocházel z Thespie, města v Bojótii. Údajně se Argos také zasloužil o vytvoření dřevěné sochy bohyně Héry, která byla kultovním předmětem v Tíryntu.

Příběh v řecké mytologii

editovat

Peliás, vládce Iólku v Thesálii, stanovil právoplatnému nástupci trůnu Iásónovi jako podmínku pro předání vlády získání zlatého rouna z daleké Kolchidy, kam se ještě nikdo z Řeků neodvážil. Iásón tento úkol přijal. Argos byl pověřen stavbou lodi, na které měla plout posádka tvořená udatnými a slavnými muži, kteří se sešli z celého Řecka.[1] Bylo jich celkem padesát, mezi nimi Théseus, Meleagros, Peleus, Telamon, Orfeus a Héraklés; mnozí z posádky byli otcové hrdinů trójské války.[2]

Argos za pomoci bohyně Athény postavil loď, padesátiveslici; byla to první loď, kterou postavil. Athéna do její přídě vložila kus dubu z posvátného Diova háje u věštírny v Dodóně; tento kus dřeva měl mít schopnost v době nebezpečí radit Iásónovi, co má dělat. Loď byla nazvána Argó po svém staviteli, který se plavby také zúčastnil, a plavci na ní se nazývali Argonauté.[2]

Výprava po mnoha dobrodružstvích byla nakonec úspěšná a Iásón zlaté rouno do Iólku přivezl, naplnění svého práva se ale nedočkal a zahynul jako vyhnanec pod troskami zetlelé lodi Argó.[1]

Odraz v populární kultuře

editovat

Jako součást převyprávění příběhu Iásónova pátrání po zlatém rounu se Argus objevil v několika celovečerních filmech včetně italských filmů Le fatiche di Ercole (Práce Herkula) z roku 1958 a pokračování z roku 1959 Ercole e la Regina di Lidia (Herkules a královna Lydie), ve kterých ho ztvárnil italský herec Aldo Fiorelli.[3] Další filmy představovaly Arguse jako již starší postavu: např. v roce 1963 film Jason a Argonauti (roli ztvárnil britský herec Laurence Naismith)[4] a stejnojmenná televizní minisérie z roku 2000 (roli ztvárnil britský herec David Calder).[5]

Reference

editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Argus (Argonaut) na anglické Wikipedii.

  1. a b c ZAMAROVSKÝ, Vojtěch. Bohové a hrdinové antických bájí. 4. vyd. Praha: Brána, 1996. 456 s. ISBN 80-85946-29-7. S. 58, 61, 62. 
  2. a b MERTLÍK, Rudolf. Starověké báje a pověsti. 3. vyd. Praha: Svoboda, 1989. 511 s. S. 167. 
  3. Aldo Fiorelli. Kinobox.cz [online]. [cit. 2022-08-07]. Dostupné online. 
  4. Laurence Naismith. csfd.cz [online]. [cit. 2022-08-07]. Dostupné online. 
  5. Iásón a Argonauti (2000). [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. 

Literatura

editovat
  • KUN, Nikolaj Albertovič. Starořecké báje. Praha: SPN, 1957. 329 s. S. 276–279.