Albrecht Fridrich Rakousko-Těšínský

Albrecht Fridrich Rakousko-Těšínský
	těšínský kníže
	Arcivévoda Albrecht Fridrich Rakousko-Těšínský, Miklós Barabás, 1854
Doba vlády	1847–1895
Úplné jméno	Albrecht Fridrich Rudolf Dominik
Narození	3. srpna 1817; Vídeň, Rakousko
Úmrtí	18. února 1895 (77 let); Arco, Itálie
Pohřben	Císařská hrobka ve Vídni
Předchůdce	Karel
Nástupce	Fridrich
Manželka	Hildegarda Luisa Bavorská
Potomci	Marie Terezie Rakousko-Těšínská; Karel Rakousko-Těšínský; Matylda Marie Rakouská
Rod	Habsbursko-lotrinská dynastie
Otec	Karel Ludvík Rakousko-Těšínský
Matka	Jindřiška Nasavsko-Weilburská
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Albrecht Fridrich Rakousko-Těšínský (3. srpna 1817, Vídeň – 18. února 1895, Arco, tehdy Rakousko-Uhersko, dnes Itálie) byl těšínský kníže, rakouský arcivévoda a vojevůdce. Pocházel z těšínské větve habsbursko-lotrinské dynastie.

Původ a mládí

Byl nejstarším synem těšínského knížete Karla Ludvíka Rakousko-Těšínského a Jindřišky Nasavsko-Weilburské. Byl vnukem císaře Leopolda II.

Jeho výchova, jak bylo zvykem, probíhala ve vojenském duchu. Jeho otec arcivévoda Karel se snažil vychovat ze svého syna vojáka a skvělého vojevůdce, který by šel v jeho šlépějích. Albrechtovo učení začalo ještě před jeho šestými narozeninami.^[1] Mezi jeho učitele patřili např. dr. Jan Bihler, arcibiskup Leopold Maximilian hrabě Firmian, nebo plukovník Karel Cerrini de Monte Valachi. Malý Albrecht byl spíše technicky založený, jeho oblíbeným předmětem se stala matematika.
Už jako třináctiletý se stal majitelem pěšího pluku č. 44. a byl jmenován rytířem Řádu zlatého rouna. Od roku 1832 ho učili rakouští odborníci v oblasti taktiky, opevňování a v dalších vojenských předmětech.^[2] Vojenskou historii Albrechta vyučoval sám arcivévoda Karel, který se zároveň věnoval praktické stránce Albrechtovy výchovy. V roce 1836 doprovázel svého otce do Prahy na korunovaci císaře Ferdinanda I. českým králem.

První etapa vojenské kariéry

Roku 1837 nastoupil vojenskou službu a jako 2. plukovník byl přidělen k pěšímu pluku č. 13 barona Wimpffena. O dva roky později působil u kyrysnického pluku č. 4 barona Mengena. V roce 1840 byl generálmajorem brigády ve Štýrském Hradci a roku 1843 polní podmaršálek u moravského vrchního velení. V roce 1845 velel jako generál v Dolních a Horních Rakousích a Salcburku.

Druhá etapa vojenské kariéry

V březnu 1848 čelil revoluci ve Vídni. V letech 1848 až 1849 se účastnil bojů v Itálii pod velením polního maršála Radeckého. Roku 1849, po bitvě u Novary byl vyznamenán rytířským křížem vojenského řádu Marie Terezie.^[3] Poté vystřídal několik velitelských funkcí. V letech 1851 až 1860 byl vojenským a generálním guvernérem v Uhrách, poté vrchním velitelem rakouské armády v Itálii. Za prusko-rakouské války v roce 1866 porazil na jižní frontě italská vojska u Custozzy a byl císařem Františkem Josefem I. odměněn velkokřížem řádu Marie Terezie a jmenován vrchním velitelem armády. V roce 1867 na protest proti rakousko-uherskému vyrovnání odstoupil z čela armády. Roku 1869 se stal generálním inspektorem rakousko-uherské armády.

Třetí etapa

Albrecht se stal šedou eminencí téměř ve všech vojenských záležitostech. Snažil se o zlepšení vztahů mezi Rakousko-Uherskem a Ruskem. Byl hlavou protiněmecké strany u vídeňského dvora. Protože neměl mužského dědice, adoptoval syny po svém bratrovi Karlu Ferdinandovi.^[4] Byli jimi arcivévodové Bedřich,^[5] Karel Štěpán a Evžen. Patřil k nejbohatším členům habsburského rodu a vlastnil řadu panství např. panství Ungarisch-Altenburg a Bellye, statky Saybusch, Židlochovice na Moravě a Frýdek ve Slezsku. Na svých statcích budoval parní mlýny, lihovary a rafinérie, olejárny, sýrárny a cukrovary.^[6] Založil několik dílen na impregnování telegrafních sloupů. Také byl dědicem umělecké sbírky „Albertina“. Jedinou překážkou ve stáří byl jeho zhoršující se zrak. Na sklonku života už byl téměř slepý. Abrecht Fridrich byl symbolem doby absolutismu, centralismu a dřívějších hodnot. Zemřel v roce 1895 v Arcu. Pohřben je v kapucínské kryptě ve Vídni.

Rodina

V roce 1844 se oženil s Hildegardou, dcerou bavorského krále Ludvíka I., se kterou měl tři děti. Dospělosti se dožila pouze nejstarší dcera.

Marie Terezie (15. července 1845 – 8. října 1927), ⚭ 1865 Filip Württemberský (30. července 1838 – 11. října 1917), vévoda württemberský
Karel Albrecht (3. ledna 1847 – 19. července 1848)
Matylda Marie (25. ledna 1849 – 6. června 1867), zemřela na následky popálenin utrpěných při požáru

Dílo

Gedanken über den militärischen Geist, Wien 1869
Erster offizieller Bericht über die Schlacht bei Custozza am 24. Juni 1866, in: Österreichische Militärische Zeitschrift, Jahrgang 1866, Nr. 2
Instruction für die Generalität und höheren Officiere der k.k. Armee in Italien, in: Österreichische Militärische Zeitschrift 3/1866, Seite 33-60
Das Jahr 1870 und die Wehrkraft der Monarchie, Wien 1870
Über die Verantwortlichkeit im Kriege, Wien 1869 (2. Aufl. Wien 1870)
Wie soll Österreichs Heer organisirrt sein?, Wien 1868

Vývod z předků

Leopold Josef Lotrinský

František I. Štěpán Lotrinský

Alžběta Charlotta Orléanská

Leopold II.

Karel VI.

Marie Terezie

Alžběta Kristýna Brunšvicko-Wolfenbüttelská

Karel Ludvík Rakousko-Těšínský

Filip V. Španělský

Karel III. Španělský

Isabela Farnese

Marie Ludovika Španělská

August III. Polský

Marie Amálie Saská

Marie Josefa Habsburská

Albrecht Fridrich Rakousko-Těšínský

Karel August Nasavsko-Weilburský

Karel Kristián Nasavsko-Weilburský

Augusta Frederika Nasavsko-Idsteinská

Bedřich Vilém Nasavsko-Weilburský

Vilém IV. Oranžský

Karolína Oranžsko-Nasavská

Anna Hannoverská

Jindřiška Nasavsko-Weilburská

Vilém Ludvík z Kirchbergu

Vilém Jiří z Kirchbergu

Luisa ze Salm-Dhaunu

Luisa Isabela z Kirchbergu

Jindřich XI. Reuss Greiz

Isabella Augusta Reuss-Greiz

Konradina Reuss Kestřic

Odkazy

Reference

↑ PERNES, Jiří. Habsburkové bez trůnu. Praha: IRIS, 1995. 229 s. ISBN 80-85893-07-X. S. 92.
↑ Habsburkové bez trůnu, str. 93.
↑ HAMANNOVÁ, Brigitte. Habsburkové. Životopisná encyklopedie. Praha: BRÁNA, Knižní klub, 1996. 408 s. ISBN 80-85946-19-X. S. 43.
↑ Hamannová, str. 44.
↑ PERNES, Jiří. Pod habsburským orlem. České země a Rakousko-Uhersko na přelomu 19. a 20. století. Praha: Nakladatelství Brána, 2006. 205 s. ISBN 80-7243-290-7.
↑ Habsburkové bez trůnu, str. 105.

Literatura

Johann Christoph Allmayer-Beck: Der stumme Reiter. Erzherzog Albrecht. Der Feldherr "Gesamtösterreichs", Graz, Wien Köln 1997
Matthias Stickler: Erzherzog Albrecht von Österreich. Selbstverständnis und Politik eines konservativen Habsburgers im Zeitalter Kaiser Franz Josephs, (= Historische Studien, Band 450), Husum 1997
Josef Jakob Holzer, Erzherzog Albrecht. Politisch-militärische Konzeptionen und Tätigkeit als Generalinspektor des Heeres. Wien, Diss. 1974
HAMANNOVÁ, Brigitte. Habsburkové. Životopisná encyklopedie. Praha: BRÁNA, Knižní klub, 1996. 408 s. ISBN 80-85946-19-X. S. 42–44.
PERNES, Jiří. Habsburkové bez trůnu. Praha: IRIS, 1995. 229 s. ISBN 80-85893-07-X. S. 84–105.